ThinkPad X41 Tablet: První konvertibilní tablet s červenou tečkou

V dnešním retro článku se podíváme na zoubek modelu, který minimálně v našich končinách kdovíjak známý určitě není, ale zajímavý je určitě – už proto, že jde o první konvertibilní notebook v historii řady ThinkPad vůbec. Jak se IBM povedl vstup do nového segmentu trhu?

Testovaná konfigurace:

ThinkPad X41 Tablet (model 1866-3GU)

• CPU: Intel Pentium M, 1,5 GHz
• RAM: 1 GB DDR2
• GPU: Mobile Intel 915 GM, 96 MB VRAM
• HDD: 40 GB, 4200 RPM (PATA)
• Wi-Fi: ano, a/b/g
• Displej: IPS 12,1″, dotykový (EMR), XGA (1024×768)
• OS: Windows XP Tablet Edition 2005, SP2
• Další: IrDa, slot na SD kartu
• Orientační cena v době uvedení: kolem 60 000Kč

Zpracování, konstrukce

Tradiční konzervativní černý vzhled typický pro všechny ThinkPady se samozřejmě objevuje i u tohoto TabletPC. Celkový design hodně čerpá (jak již jméno napovídá) právě ze „čtyřkových“ řad. X41T má povrch víka tradičně pogumovaný. Na celé zadní straně vyčuhuje baterie, ale díky sladěnosti se zbytkem počítače to nijak zvláštně nevypadá a spousta lidí by si toho na první pohled určitě ani nemusela všimnout. Kloub víka je při otevření počítače až překvapivě tuhý – panty jsou i po letech pevné a drží. Fakt, že jednou rukou počítač neotevřete, zde považuji za naprosto adekvátní daň s přihlédnutím na zvláštní a náročnější konstrukci.

Po otevření víka se budete cítit okamžitě jako doma: základní rysy mají i současné modely velice podobné s těmi starými. Zvláštností je nezvykle vykrojená pravá dolní strana víka – to aby displej během otáčení monitoru nemohl poškodit klávesnici. Masivní a bytelný rámeček kolem displeje působí velice pevně, stejně jako samotná základna, která nevrže a až na vrchní část klávesnice (ovládání hlasitosti) se nikde neprohýbá. Navíc jí nelze upřít skutečně elegantní vzhled ostře řezaných hran, to vše podtrženo její skutečně nízkou tloušťkou.

Displej lze samozřejmě sklopit až do vodorovné polohy, zvláštností konvertibilních modelů je pak možnost displej nejen otočit dozadu, ale i položit zády na klávesnici a uzamknout – z notebooku se stane v momentu „prehistorický“ tablet.

Klávesnice, TrackPoint, tlačítka pod displejem

Klávesnice modelu X41T je velice podobná té na velké 14″ T41. Toho se dosáhlo drobným zmenšením všech kláves, smrsknutím horních bloků blíže k sobě a oříznutím po stranách. Oříznutí je však v důsledku dost nešťastné, protože maličký enter a přímo titěrný backspace dost znesnadňují psaní poslepu. Samotné psaní mi taky moc po chuti nebylo – tlačítka mají nepříjemný povrch, jsou při psaní dost hlasitá a mají na notebook až nezvykle hluboký stisk. Ačkoliv jsou vlastně z jedné řady, T41 má klávesnici výrazně pohodlnější. S klávesnicí jsem zkrátka bojoval, a určitě bych doporučil připojení některé externí. Zvláštností klávesnice jsou pak dva odtokové kanálky pro vodu, sloužící v případě polití jako záchrana hardwaru uvnitř notebooku. Ano, i takto staré ThinkPady již touto věcí disponovaly!

TrackPoint zvládá svou úlohu již tradičně na výbornou a nemá mezi ostatními výrobci počítačů nejmenší konkurenci. Práce s ním je jedna radost, a když si na něj zvyknete či popřípadě doladíte jeho citlivost v nastavení, už nikdy ho nebudete chtít vyměnit za touchpad, a to zejména při souvislé práci s textem.

Zvláštností v porovnání s jinými notebooky je na X41T několik tlačítek na víku pod displejem. Ty slouží k zapnutí počítače, posuvný jezdec poté umožňuje jeho deaktivaci. Další tlačítka jsou: zkratka do správce úloh, překlopení obrazu, nastavení dotykové obrazovky, Escape a Enter. Dvojici šipek lze pak využít např. při prezentacích. Absenci tlačítek ovládání hlasitosti přímo na víku ale pokládám za velké mínus – máte li obrazovku otočenou do polohy tablet, musíte hlasitost ovládat stylusem softwarově, a to je pomalé a nepohodlné.

Displej

Na použitý IPS displej je skutečně radost pohledět. Vyniká sytostí barev, pozorovacími úhly i rovnoměrností podsvícení. Ačkoliv nebylo použité rozlišení 1 024 x 768 ani tehdy uchvacující, na běžnou práci, nenáročné procházení webu či sledování běžných videí bohatě dostačuje (pravda, každý máme jiné preference). Přidáme-li k hodnocení fakt, že X41T používá jako jeden z posledních notebooků dnes již vymřelý formát displeje 4:3, nelze obrazovce z mého pohledu (a s přihlédnutím ke stáří počítače) vůbec nic vytknout. Kde vyhrává T41 klávesnicí, tam dorovnává X41T displejem.

Dostáváme se k věci, která činí X41T ve spojení se speciální konstrukcí víka tolik zajímavou – dotykovému displeji. IBM sice mělo s dotykovou technologií zkušenosti i z dávných předešlých modelů (700T, 730T, 360P apod.), ale nešlo o opravdu plnohodnotné notebooky. X41T se tedy stala vlastně prvním skutečně klasickým ThinkPadem s dotykovou obrazovkou. Jak to už ale bývá, první modely s sebou přináší mnohdy různé obtíže – a ty se ve spojení s omezením tehdejší technologie podepsaly i na X41T.

Mé subjektivní zkušenosti s dotykovým displejem

Základní věcí, na kterou dnes člověk v době kapacitních displejů není úplně zvyklý, je ovládání stylusem. Ten se ukrývá v levém dolním rohu základny a je jednoduše vycvaknutelný. Má černou barvu, poutko a dvojici doplňkových tlačítek. Nicméně jakkoliv mi svým způsobem připadá ovládání stylusem v dnešní době jako zajímavé retro, na plnohodnotné používání to není.

Displej díky použité technologii EMR digitizéru nereaguje na dotyk rukou (pravda, XP by se rukou neovládala moc pohodlně). Technologie navíc vytváří nad displejem drobné elektrické pole, diky kterému pak displej reaguje na pohyb stylusu už asi 2 cm nad jeho povrchem (bezdotykové ovládání už v roce 2005!). Na multitouch rovnou zapomeňte. Trochu cviku vyžaduje naučit se poklepávat – je potřeba trochu víc přitlačit, než by člověk považoval za dostatečné. Podržení tužky v jednom místě po určitou chvíli má stejný efekt, jako kliknutí pravým tlačítkem myši. Zmíněná dvojice tlačítek na stylusu pak mají funkci pravého tlačítka a označování či odstranění textu, jsou však poměrně špatně nahmatatelná a jejich použití bude spíše zdržovat, než usnadňovat práci.

Zajímavé jsou způsoby psaní (teď mluvíme o anglickém jazyku psaní) – buď lze na displeji vyťukávat jednotlivé znaky (dlouhé, nepraktické, pomalé), či lze text vkládat prostřednictvím běžného psaní. I to chce ale trochu cviku, protože počítač rozpoznával má slova dost často jinak. Nejhorší jsou ale opravy chyb, když se přepíšete – dost zdlouhavá, složitá a nepříjemná procedura. Celou situaci znesnadňuje pant víka, který je sice velice pevný, ale při ťukání se displej stejně trochu pohybuje.

Jak lze vlastně dotykový displej využít? Hledáním odpovědi jsem strávil poměrně dost času. Hodí se na procházení webu (pokud zrovna nechcete psát), ovládání prezentací, malování, a… Pravda, moc produktivních věcí jsem nevymyslel. A tak jsem jako jedinou opravdu přínosnou vlastnost dotykového displeje našel trochu paradoxně hraní her – Moorhuhn, BeJeweled či Zuma se na dotykovém displeji hrají skutečně výborně, a je to i mnohem větší zábava, než s klasickou myší (vraťme se do roku 2005, kde si šéf nějaké veliké nadnárodní společnosti právě říká „Rád bych ovládal prezentace klientům tužtičkou, a hlavně bych si rád zahrál kamínky a střílení slepiček nějak pohodlněji… Koupím si IBM ThinkPad X41T za 50 tisíc!“).

Zhodnocení používání dotykového displeje je tak ve výsledku stejně spíše skeptické. Spoustě lidem by vadilo vytahovat neustále stylus (nemluvě o tom, že spousta z nás občas něco někam založí, a nemůže to najít J), poté tu jsou potíže s celkem necitlivým dvojklikem, těžkopádností psaní a v konečném důsledku je tu nevyvratitelný fakt, že Windows XP není systém určený pro dotykovou obrazovku – a nic na tom nezmění ani XPéčka ve verzi „Tablet PC Edition 2005“.

Poznámka: U tohoto kusu jsem se setkal s problémem, kdy kurzor sám přeskakuje do pravého dolního rohu a začne poklepávat, což rozhodně není příjemné. Děje se tak každých několik minut, vypozoroval jsem závislost na vytížení CPU (při instalaci právě zmiňovaného BeJeweledu se kurzor z pravého dolního rohu téměř nechtěl odlepit), ale děje se tak i samovolně. Update firmwaru nepomohl. Po krátkém hledání na internetu jsem v jedné diskusi nalezl řešení, i původ problému. Zkráceně – tato vada je způsobena elektrickým kontaktem, a lze ji vyřešit vložením trochy alobalu-izolace mezi displej a kryt. Diskuse zde.

Zvuk, mikrofon

Trochu jako z doby kamenné působí vestavěný mono reproduktor. Tímto neduhem trpěla řada X až do příchodu modelu X201 a můžeme se jen dohadovat, zdali to bylo z hardwarového hlediska (šetření místem), či snahy o maximální úsporu energie. Prostě zvuk linoucí se z útrob X41T má do příjemného poslechu daleko. Plochý jak Maďarsko, s výškami ostrými jak Himaláje, navíc máte-li počítač na straně stolu, začne z jeho zvuku brzo bolet hlava. Zde se bez přídavných reproduktorů či sluchátek opravdu, ale opravdu neobejdete. Zajímavé je, že na plnou hlasitost umí prskat opravdu silně. Vezmeme-li v potaz zaměření počítače, tj. kancelářský počítač ředitele některé velké společnosti, takový člověk si těžko bude v kanceláři pouštět hudbu přímo z notebooku, bude-li vůbec, a jeho kvalita je tedy dostatečná. To ale nic nemění na tom, že i krásná hudba se při přehrávání na X41T rázem mění na zvuk blížící se spíše mlácení víky popelnic.

Vestavěný mikrofon je až překvapivě kvalitní, filtruje šum. Na Skypu mi tvrdili, že je mi dobře rozumět. To lze jen pochválit, v tomto segmentu trhu je dobrý mikrofon vyžadovaná vlastnost. Snad jen jeho umístění nemohlo být hloupější, leží pod šipkami na palmrestu, takže ho člověk při práci logicky zakrývá rukou. Navíc od výroby nahrává pouze velmi potichu, je potřeba v jeho nastavení aktivovat volbu „MIC boost“.

Připojitelnost, konektivita

• Levá strana:
  • USB 2.0
  • IBM USB 2.0 (jiný rozměr, pouze pro speciální příslušenství IBM)
  • VGA výstup
  • Konektor na napájecí adaptér
• Pravá strana:
  • Ethernet
  • Modem
  • USB 2.0
  • Slot na SD kartu, IrDa
  • 2x 3,5mm jack
  • PCMCIA
  • konektor na dokovací stanici X4 UltraBase

X41T nabízí Wi-Fi kartu ve standardu a/b/g. S tou byl ale poměrně problém při pokusech o připojení k síti, kdy se počítač neustále připojoval, ale nikdy nepřipojil úplně. Kdo někdy zprovozňoval nějaký starý ThinkPad, ví o čem mluvím. Problém vyřešilo postupné zkoušení dostupných driverů ze stránek podpory Lenovo. Další problémy se sítí jsem nezaznamenal. Trochu mi na počítači chyběl Bluetooth, který se hodí zejména pro pohodlnou synchronizaci s telefonem.

Výkon

Narážíme na přirozenou slabinu počítače – výkonnost jeho hardwaru. Pro začátek zmíním trochu objektivity – na běžnou kancelářskou práci, práci s prezentacemi či prohlížení webu (se softwarem té doby) musela stačit X41T bezproblémově. V kombinaci s odolným tělem a dotykovým displejem jste navíc měli něco, co zkrátka vyčuhovalo z davu.

Podívejme se ale na X41T i z pohledu dnešního využití. Ačkoliv hrubý výkon procesoru Intel Pentium M (1,5 GHz) doplněný o 1 GB RAM by při nenáročném využití mohl v kombinaci s nenáročnými Windows XP dostačovat i dnes, grafická karta Intel 915GM a harddisk o kapacitě 40GB a rychlosti 4200 RPM již ale nikoliv. Skutečně, použitý disk je opravdu šnek a na většinu prováděných operací budete čekat až „milostivě dochroupe“. Navíc není standardního formátu 2,5″, ale pouze 1,8″, takže případná obměna by vyšla velice draho. Co se grafiky týče, s YouTube či videi na internetu celkově se rozlučte rovnou, pakliže se nesmíříte s docela častým zasekáváním (Firefox). S nenáročnými hrami jsem ale sebemenší problém neměl – i když upřímně, Lego Racers se mohlo sekat snad naposled za časů Pentia II. A tak – ačkoliv pro to počítač ani ve snu jakkoliv uzpůsoben není – nestárnoucí pecky z let kolem roku 2000 fungují i na takto slabém HW bezproblémově. Běžný film samozřejmě počítač utáhne také.

Denně pracuji s T41, a na většinu mých normálních činností mi dostačuje – lze tedy říct, že mé nároky jsou velice nízké. O X41T ale to samé už říci nemohu – zoufale slabá grafika a pomalý disk s mrňavou kapacitou dělají dost.

Chlazení

Kde X41T ztrácí na výkonu, tam znovu dorovnává účinností chlazení. Zatímco na T41 se větráček nezastaví „jak je rok dlouhý“, na X41T se spouští jen při větším a delším zatížení. Teploty základní desky se při běžném surfování po internetu pohybují kolem blízko kolem 50°C, což považuji za výborný výsledek. U X41T bych se ale docela bál používání v posteli, protože veškerý vzduch saje počítač zespodu.

Baterie

S počítačem byla dodávána základní baterie o kapacitě 27 Wh. Vzhledem ke stáří baterie lze pouze odhadovat, jaká byla její reálná výdrž. Při běžném surfování se zapnutou Wi-Fi a středním jasem se spotřeba počítače drží kolem 13-15 W, což by odpovídalo výdrži kolem dvou hodin. To sice není žádná zázračná hodnota, lze ale dokoupit větší baterii (až 69 Wh), což už je jiná káva. Navíc – pokud měl člověk přikoupenou i X4 UltraBase, mohl do UltraBay šachty vložit další baterii a výdrž ještě prodloužit.

Zhodnocení, závěr

+ zpracování a hmotnost

+ tloušťka základny

+ velice tichý provoz

+ pevný pant víka

+ zajímavost ve formě dotykového displeje

– nepohodlná klávesnice

– hrozný reproduktor

– parametry pevného disku

– slabý výkon grafické karty

– prvotní potíže se zprovozněním WiFi

X41T je model, který už dnes nemá moc co nabídnout. Zatímco jiné podobně staré modely někteří lidé spokojeně provozují dodnes, X41T doplácí na pomalý a drahý pevný disk, který bude chtě nechtě brzdit každého, kdo dá X41T na normální používání šanci.

Na svou dobu se ale muselo jednat o počítač, který odpovídal ceně. Poměrně silný mobilní procesor, RAM již konečně standardu DDR2, velice kvalitní dotykový displej či (s kvalitní baterií) dlouhou výdrží mimo kancelář – to vše zabaleno do pevného a tenkého elegantního těla, na kterém se ani zub času po těch letech nijak zvlášť nepodepsal. Klávesnici se asi stejně o moc lépe zpracovat nedalo, podobně jako dotykový displej, který je odrazem tehdy dostupné technologie. Reproduktor podstatný u takto zaměřeného počítače stejně není, stejně jako grafický výkon. Přivřít oči však nemůžu u celkové nepraktičnosti – využitelnost dotykového displeje je mimo jednoduché náčrty značně sporadická, stejně tak jako problémy s kurzorem, který občas přeskakuje do pravého dolního roku a rozklinkává hodiny – to však může být vina stáří. Největší slabinou tohoto stroje je ale naprosto bezesporu již tolikrát zmíněný použitý harddisk, který vlastně vylučuje počítač z jakéhokoliv současného plnohodnotného použití.

Celkově a s přihlédnutím ke všem faktům ale hodnotím IBM X41 Tablet jako dobrý notebook, který pro IBM/Lenovo znamenal vstup do nového odvětví počítačů a až na několik nedostatků se povedl.

Za zapůjčení IBM ThinkPad X41 Tablet bych rád poděkoval panu Jiřímu Pištěkovi. Pokud byste měli zájem o tento konkrétní či jiný ThinkPad, popř. nějaký náhradní díl nebo servis, můžete jej kontaktovat na emailové adrese pistek.jiri@seznam.cz