IBM ThinkPad vs. Lenovo ThinkPad X220: Mezigenerační uživatelský test

 Jsem již rok vlastníkem IBM ThinkPad T41, se kterým jsem i přes jeho velký věk vzhledem k nízké pořizovací ceně a kvalitě konstrukce velmi spokojený. Na test se mi však dostal do rukou zástupce ThinkPadů z minulého roku – Lenovo ThinkPad X220. Běžný člověk by na první pohled řekl, že jedinou změnou je menší tělo a jiný štítek výrobce. Pod kapotou se však novinek nachází mnohem více. Jak obstojí u nenáročného uživatele oproti T41?

Na úvod

Aby někdo nebral má slova zkresleně, pokusím se do začátku vyjasnit některé skutečnosti: jsem student gymnázia, který nemá na elektroniku moc vysoké nároky po stránce výkonu, ale vyžaduje od ní maximální spolehlivost a funkčnost v tom, na co je stavěná, tudíž neočekávám od T41 hraní her ani nenadávám, že film konvertuje v řádu hodin, ale požaduji pevnost, spolehlivost, odolnost a výdrž na baterii. X220 jsem si na testování zvolil jakožto zmenšeninu T41, ale v moderním pojetí, tudíž dorovnání tam, kde T41 místy dnes již pokulhává – ve výkonu a některých novějších technologiích.

Vzhled, kvalita konstrukce, zpracování

Krásný, to je jediné správné slovo, kterým lze „nový“ X220 nazvat (šel by ale také popsat slovy „Tak a jdu vyloupit banku, ten musím mít“). Kombinace malého počítače, značky ThinkPad a pevnosti na mě napoprvé zapůsobila opravdu vražedně. A přitom se v zavřené podobě moc změn neudálo – stále se jedná o ten pro většinu lidí tak škaredý černý počítač.

Vnější strana víka se oproti T41 nezměnila skoro vůbec. Stále se jedná o tu černou matnou pogumovanou desku, na které je tak vidět prach, ale zase je velmi příjemná na omak. První větší novinka přichází až v momentě, kdy chcete notebook otevřít. Ze zvyku jsem hmatal po jezdci posuvného zámku, ale ten jsem nenašel, pouze ergonomicky vykrojený otvor v základně. To mi připadá trochu škoda, přeci jenom zámek určitě zpevňuje notebook v zavřeném stavu. X220 rovněž ze zvyku z T41 otevírám jednou rukou, záhy však zjišťuji, že se nejedná o moc dobrý nápad, jelikož panty jsou pro tento účel příliš tuhé, tudíž se základna zvedá za víkem od stolu. Trochu neefektivní, ale, koneckonců, v kategorii menších notebooků se nejedná o nic neobvyklého.

Po konečném otevření na vás vykoukne T41, ale v malém balení. Samotná základna vypadá až na touchpad a čtečku otisku prstů skoro stejně, největších změn dostalo při prvním pohledu víko, navíc dle mého názoru změn dobrých. Široké masivní kovové panty působí solidním dojmem, stejně jako mohutný rámeček kolem displeje, který nevypadá tak křehce, jako na T41. Z horní strany víka sice nevyčuhují zmiňované chybějící zoubky zámku, místo toho jsou v krajích gumové polštářky, změkčující dovření počítače. Samozřejmostí je dnes i webkamera. Abych ale jen nechválil – nelíbí se mi rozhodně poměr stran displeje 16:9. Na filmy se sice jedná o dobrý formát, na práci či prohlížení internetu podle mě ale nikoliv. Dále nechápu odstranění několika informačních diod zpod displeje, zejména indikace nabíjení, která se přesunula pouze na vnější stranu víka. A v neposlední řadě bych zmínil fakt, že těch několik diod pod displejem je ve dne mnohdy špatně vidět.

Základna je ale opravdu špičková. Nemohu si vynachválit opravdu precizní zpracování, všechno skvěle lícuje, nikde nic neodstává. Ať už zvednete X220 za jakýkoliv roh, neozve se z jejích útrob ani hláska. T41 je tak proti X220 už dost rozvrzaná, ovšem s přihlédnutím na těch několik nehod co se mnou prožila, ale i na její věk, tak se oproti X220 o nic hrozného nekoná. Oba stroje patří rozhodně k tomu nejlépe zpracovanému na poli notebooků, a to jak mezi notebooky celkově, tak mezi profi stroji. Jejich vysoká cena toho budiž důkazem. Zkrátka – rok sem, rok tam, ThinkPad a jeho pevnost je tu s námi stále (teď nesuďme změny, kterými již řada prošla).

Postavíte-li X220 vedle T41, člověk se musí trochu pousmát nad tím, že základní linie se moc nezměnily. Laické oko spolužáků mě navíc zezačátku podezřívalo, zdali jsem si T41 nějak nezmenšil. Podle mě je stále stejný design věc dobrou, řada ThinkPad má zkrátka svůj nezaměnitelný šmrnc, kterému na chuť chtě nechtě časem přijde snad každý, kdo bude s ThinkPadem nějaký čas pracovat.

Klávesnice, TrackPoint a touchpad

Základní důvod, proč jsem si na srovnání s T41 vybral ThinkPad z dnes již minulé generace, je klávesnice. Rozhodně nesouhlasím s použitím nových chicletů do ThinkPadů, a to z jednoho prostého důvodu – změny v rozložení tlačítek. Chtěl jsem tak vyzkoušet poslední generaci klasické, takřka již legendární ThinkPad klávesnice. Na X220 jsem se zabydlel prakticky okamžitě. T41 a X220 mají prakticky stejně širokou základnu, takže se v novějším modelu nachází skoro stejná klávesnice, na které je podle mě opravdu radost psát. Mezery mezi klávesami se u X220 zmenšily na úplné minimum, což podle mě činí psaní pohodlnějším, než na T41. Klávesy mají i jistější stisk.

Zásadní rozdíl na klávesnici se u X220 oproti legendární T41 nenachází ani v horní části – oproti letošním novým ThinkPadům si X220 ponechává po vzoru starých dobrých generací ještě původní rozložení, se kterým je opravdu radost pracovat, navíc se doladily některé detaily. Mám na mysli hlavně zvětšenou klávesu Esc a pak zejména Delete, který se zvětšil na úkor méně potřebného Insertu. Velice také chválím zachování mezer mezi bloky kláves F1-F12. Pro někoho, kdo preferuje zejména myš, je tento blok kláves asi navěky zapovězen, pakliže se ovšem naučíte klávesové zkratky a vůbec pracujete radši s klávesnicí, jsou oddělené F klávesy obrovským zjednodušením hmatové orientace. Je mi jasné, že důvod přechodu Lenova k chicletům je úspora peněz, ale klávesnice profi notebooků patří dle mého k nejdůležitějším parametrům, a tudíž semletí horní řady tlačítek do jednoho bloku a odstranění jejich sedmé řady u ThinkPadů 2012 je podle mě rozhodně špatně. Vrchní dvě řady kláves také změnily barvu z prehistorické šedé na elegantní černou, a narostl počet modrých popisek k rychlým zkratkám v kombinaci s rohovou klávesou Fn. Oba tyto kroky chválím, a to zejména ten druhý, usnadňuje to přístup k základním věcem. Novinkou oproti T41 je klávesa ovládání mikrofonu, která navíc společně s tlačítkem pro vypnutí reproduktorů a zapínáním počítače indikuje svou aktivaci diodou. Sečteno podtrženo – klávesnici v X220 bych nazval tou nejlepší, s jakou jsem se zatím v noteboocích (nebo alespoň v těch menších) setkal, překonala pro mě i předtím nepřekonatelnou klávesnici v T41.

Displej

Další změnou, která pak již při prvním zapnutí doslova bije do očí, je použití jiného displeje. X220 je osazena 12.5″ matným IPS panelem s LED podsvícením o rozlišení HD Ready (1 366 x 768), bohužel s poměrem stran 16:9 (vím, že se opakuji). Technologie LED přináší daleko lepší podsvícení než CCFL na T41, IPS zase výraznější barvy a černou. Parádní jsou dle mého i pozorovací úhly – displej nemění při různých úhlech pozorování tak brutálně barvy jako klasické LCD.

Poněkud zaražený jsem ale byl ze zjištění, že při zhruba 4/5 síle podsvícení jsem na monitoru a při zobrazení hlavně bílé barvy (běžné pozadí webových stránek) pozoroval problikávání. To je pro mě rozhodně docela podstatná vada, kvalitní displej zkrátka do business řady patří. Na T41 jsem se nikdy s ničím takovým nesetkal. Pochopitelně se může jednat pouze o vadu kusu, nebo mám zkrátka jen příliš citlivý zrak.

Reproduktory, mikrofon, webkamera

Neznalý člověk by mohl odhadnout, že v  útrobách X220 „skřípají“ reproduktory stejně jako v jiných malých počítačích ostatních výrobců. Realita je však přesně opačná, na reproduktorech se určitě nešetřilo, a jejich kvalita je výborná. Nedrnčí, hrají čistě, a máme zde náznaky jak basů, tak i středů a výšek, zvuk není ošklivě plochý. Nejvyšší hlasitost by ale mohla být určitě vyšší i za cenu nižší zvukové kvality, v hlučnější místnosti se bez sluchátek rozhodně neobejdete. Stará T41 pak působí v porovnání s X220 poněkud komicky, na nejvyšší hlasitost se rozrezonuje touchpad s palmrestem, a ačkoliv hraje nesporně hlasitěji, na kvalitu X220 ani při nižší hlasitosti prostě nemá.

Pokud jste vášnivými “Skypovači”, lze X220 jen doporučit: jak skvělý mikrofon, tak kvalitní 720p webkamera přesvědčí člověka na druhé straně, že nevoláte z žádného bakelitového ořezávátka. Zde ale X220 nemá oproti T41 moc navrch – absenci webkamery s přihlédnutím k jejímu věku nepovažuji za nedostatek, mikrofon pak mají oba ThinkPady podobně dobrý.

Lenovo pak k webkameře doinstalovalo obslužný software, který dokáže detekovat člověka sedícího před počítačem podle obličeje a případně uzamknout počítač, to celé se spoustou volitelných nastavení. Zaujala mě rovněž i možnost sledování jednoho člověka mikrofonem (filtrace okolních hlasů). Jako bezpečnostní prvky určitě velmi zajímavé, T41 bohužel ničím podobným nedisponuje.

Připojitelnost, konektory

Z hardwarového hlediska jsou největší (technologické) změny oproti T41 patrné samozřejmě právě zde. Na přední straně se nenachází nic kromě reproduktorů. Nalevo se nám usadila dvojice portů USB 2.0, posuvný jezdec pro rychlé zapnutí a vypnutí bezdrátových sítí, DisplayPort, VGA výstup a slot na ExpressCard (plné velikosti). Vzadu se nám klasicky po pravé straně nachází AC konektor pro napájení. Po pravém boku počítače je umístěn slot na paměťovou kartu, třetí port USB 2.0, ethernet a jediný 3.5mm jack, který v sobě kombinuje jak sluchátkový výstup, tak mikrofonový vstup.

Pokud i vás při pročítání tohoto výčtu zarazila absence HDMI výstupu, nejste sami, namísto něj se v ThinkPadech usídlil DisplayPort. Je to škoda, komplikuje to využití notebooku na běžná domácí multimédia, protože televize používají namísto DisplayPortu standardní HDMI, a tudíž je potřeba dokoupit redukci. Situaci tak alespoň částečně kompenzuje přítomnost technologie Intel WiDi pro bezdrátový přenos obrazu. Pouze částečnou náhradou je ale z důvodu, že její rozšíření není dnes stále moc velké, nicméně to se může v budoucnu změnit, a pak se WiDi určitě hodit bude. Alespoň jeden port USB 3.0 by také neuškodil, ten však bohužel pouze v lepších konfiguracích s Core i7. Dnes již naprostou nutností je podpora Wi-Fi, a to ve všech používaných pásmech (a,b,g,n). Konektivitu uzavírá v ThinkPadech již odnepaměti klasicky Bluetooth.

I přes některé nedostatky tak vychází X220 nad T41 jako (nucený) vítěz. Jako základní nedostatek na T41 tak vidím pouze dvojici USB, a to ještě umístěných nad sebou. Připojujete-li myš, klávesnici, a rádi byste vsunuli i flashdisk, máte problém. Slot na paměťové karty mi již také několikrát chyběl. T41 navíc disponuje mnoha dnes již obstarožními a takřka nevyužitelnými konektory – LPT, RJ-11 a S-Video, které tak akorát zabírají cenné místo. Technologie zkrátka ušla dlouhé kroky vpřed, a T41 tak vedle X220 vypadá jako chudý příbuzný. Vezmeme-li však v potaz, že kromě USB a případně ethernetu člověk k běžné základní práci jiné konektory tolik nevyužije, pak se i s T41 dá pracovat.

Výkon

Pod „kapotou“ (chcete-li, tak klávesnicí) mnou testované X220 běží nízkonapěťový procesor Intel Core i5 (model 2573M, 2 x 1,4 GHz) z rodiny Sandy Bridge. Společně s 2 GB RAM DDR3, 160GB SSD, grafickou kartou Intel HD 3000 a OS Windows 7 Professional tak představuje základ pro většinu ostatních notebooků ve vyšší střední třídě. Při běžných činnostech se počítač nijak výrazně nezadýchává, a to ani s tak nízkou pamětí RAM, protože tu doplňuje rychlé SSD.

Pozn. redakce: Standardně jsou v X220 4 GB RAM, testovaný kousek již prošel nějakými změnami – paměť asi byla potřeba jinde.

Slovo „bába“ je tak pro T41 ve srovnání s X220 dokonale výstižné. Procesor Pentium M 1,7 GHz, 1 GB DDR, 250 GB PATA, ATi Radeon 7500M a Windows XP Professional působí vedle moderního stroje poněkud… archaicky. Mé dojmy po prvním spuštění a vyzkoušení X220 byly asi takové: „Jak s tou T41 dovedu vlastně žít?“ Pravda je však taková, že po doinstalování základních programů zjistíte že na běžné prohlížení internetu, koukání na filmy či práci s dokumenty (používám Office 2003) stará T41 bohatě stačí, je ovšem potřeba si jí udržovat čistou. Nejsem náročný uživatel, nehraji prakticky hry (a pokaď ano, staré hry rozjedu na T41 bez problému, popřípadě na náročnější hraní zapnu multimediálku), nestříhám žádné video, nepracuji s Photoshopem, tudíž na mé nenáročné využití nemá přechod na X220 cenu. Chce-li však člověk pracovat v terénu či na cestách, pak má X220 rozhodně své opodstatnění i u mne, jelikož podtaktovaná T41 už rozhodně ani zdaleka nestačí na podtaktovanou X220.

V závěru bych dodal, že srovnávat T41 a X220 po stránce výkonu je věc ode mě (přiznávám se) hloupá, a tak zde lze prostě uplatnit jednoduchou metodu – na základní práci stačí bohatě T41 i po letech, na sofistikovanější a komplexnější programy či práci „mimo pracovní stůl“ se sníženým taktem CPU už však nemá T41 oproti X220 žádnou šanci.

Chlazení, hluk

Na X220 jsem se nesetkal s přehříváním, a ani s nepříjemně vysokými teplotami u výdechu celkově – ani na stole, ani v posteli. V tomto ohledu jsou ThinkPady pořád stejně kvalitní jako dříve, X220 by tak byla dle mého názoru ideální náhradou za T41 pro vyznavače „kultury“ notebook v posteli.

Možná, že právě z dlouhého zvyku mi T41 nepřišla nijak zvlášť hlučná. Za tímto názorem si stojím i nyní, X220 je ale zkrátka prostě jiná liga. Při běžném prohlížení internetu (a správně zvoleném Power režimu) tak o počítači (a téměř doslova) nevíte. Svou zásluhu na tom má určitě také použití tichého SSD místo klasického HDD. Prim ale hraje samozřejmě skvěle zpracované chlazení, fan se spouští až při poměrně vysokém zatížení. Aktivovat můžete rovněž v Power Manageru (o něm více níže) funkci TurboBoost+, která fan rozežene do vysokých otáček pro optimalizování teploty počítače (zde bych pronesl svůj skromný názor – když fan nabírá otáčky, zní jako vzlétající letadlo). Jeho otravnost je však poměrně vysoká, písklavý zvuk ruší mnohem víc, než klasické tiché hučení fanu v T41.

T41 a X220 mají tak obě své pro a proti. Zvuk T41 není tak otravný, jako fan u X220. Spouští se však okamžitě (X220 pouze ve velké zátěži CPU, popř. manuálně), ale co mně osobně vadí nejvíc, je chrupot HDD (SSD v X220 je doslova radost poslouchat).

Softwarová výbava

Žádný z dnešních výrobců si neodpustí společně s novým počítačem dodat spoustu mnohdy naprosto zbytečných aplikací, a to zejména v nižších cenových segmentech, především pak v multimediálkách. Lenovo se u ThinkPadů drží standardu, který zavedlo již IBM – aplikace tak většinou slouží, než otravují. Při přechodu z T41 na X220 jsem byl tedy takřka ihned jako doma; většina aplikací zůstala ve výčtech funkcí velmi podobná, pravda, mnohdy s jiným interfacem. Rozhodl jsem se zmínit ty aplikace, které mě nejvíce zaujaly. V následujícím výčtu tak vždy pro snazší orientaci tučně uvedu název aplikace, a v závorce původní název IBM.

ThinkVantage Toolbox (Access IBM) – z této aplikace jsem byl poněkud rozpačitý. Zatímco původní Access IBM vám stroze otevřela jednoduché nabídkové okno, v případě Lenova se jedná o poněkud těžkopádnou, složitou, zbytečně animovanou a navíc celkem dlouho načítající se aplikaci. Základní funkce však zůstaly stejné, v horním rohu aplikace se navíc šikovně usadily informace o systému a záruce, což ocení každý, co potřebuje rychle znát informace o modelu svého ThinkPadu.

Lenovo Solution Center – téměř na poslední chvíli před vrácením notebooku mi byla na vyzkoušení „doporučena“ tato aplikace jakožto nová náhrada za ThinkVantage Toolbox. Nevím, co přesně si o ní myslet: zdali se jedná o vtip, nebo opravdu o další vývojovou etapu vzešlou z původního Access IBM. Vůbec se mi nelíbí její interface a vizuální stránka, plná kýčovitých barviček, naprosto kontrastující s celým černým ThinkPad designem (vypadá jako nějaký pochybný nástroj na „zaručené vyčištění a zrychlení“, kterých se na internetu povalují petabajty). Jediné, co mě těší, je fakt, že jsem nikde v této aplikaci nenašel jedinou indicii o tom, že by ji pro Lenovo vyvíjela jiná společnost. U předchozího ThinkVantage Toolboxu jsem si vždycky pokládal otázku, proč si Lenovo nevyvíjí pro business notebooky software samo, ale proč se Toolboxu musí ujmout firma PC-Doctor, jejíchž blikajících bannerů je plný internet. Je zde tak naděje, že se v dalších updatech začlení více mezi ostatní ThinkApps.

Power Manager (Battery MaxiMiser) – zde jsme se od IBM trochu posunuli. Aplikace sama o sobě je sice trochu složitá a místy nepřehledná, výtečné jsou ale rozšířené možnosti kontroly napájení všech možných komponent, a to od jasu displeje, přes napájení PCI-E, výběru pasivního či aktivního chlazení procesoru, atd.

Mám však výtky k interfacu aplikace. Původní verze IBM umožňovala rychle změnit režim napájení pouze přes kliknutí na ikonku baterie na liště, v případě Lenova tento krok zbytečně a otravně načítá celou aplikaci znovu. Proč?

Active Protection System – ochránce dat a pevného disku, který při detekování pohybu disk pozastaví, se objevil poprvé právě u řady T40, zde však doznal skvělého vylepšení. Zatímco IBM driver nenabízel žádné možnosti nastavení citlivosti, to zde již máme. Disk lze tedy nastavit tak, že se nepozastavuje disk i při sebemenším pohybu. Někdo by mohl namítnout, že ochrana disku pak ztrácí smysl, za sebe jsem si však zvolil určitou toleranci, jelikož se již při sledování filmu v posteli můžu i pohnout, aniž by se film pozastavil spolu s diskem. Je to každého risk, ale již máte na výběr. (Ano, v X220 je SSD, tak co to píšu? Nainstaloval jsem poslední verzi do T41.)

Access Connections – IBM verze mi na T41 z nějakého důvodu způsobovala problémy, aktualizoval jsem jí tedy, a tak mám na T41 stejnou jako na X220. Nevím, čím je to dáno, ale na T41 nefunguje pořádně ani tahle, např. automatický výběr lokace funguje na mně neznámém principu (někdy T41 podezřívám, že je náladová = první počítač, co alespoň takto umí projevit emoce). Na X220 však není nejmenší problém, a tak při použití poslední Access Connections na modernějším stroji nelze říct jediné slovo.

Specialitky

Nejsou tak patrné, ale i na X220 jsou. Pravda, musel jsem trochu hledat, nic moc nového Lenovo nevymyslelo. Na druhou stranu, co ještě na ThinkPadech postrádáme za hardwarové vylepšení (mám na mysli detaily, nikoliv základní kostru, komponenty atd.)? Legendární červený TrackPoint, který opravdu nemá mezi ostatními výrobci konkurenci a hlavně díky němu žádný ThinkPad nikdy nezaměníte za jiný notebook, je samozřejmě i zde. ThinkLight neboli lampička také rozhodně nemůže chybět. O antišokové ochraně disku jsme již mluvili, stejně tak jako o ochraně počítače detekcí obličeje. Novinkou (pouze však oproti T41) je čtečka otisku prstu. Zajímavá mi přijde také aplikace Screen Reader Optimizer využívající akcelometru pro změnu orientace zobrazení displeje, např. při otočení počítače na výšku otočí stejně i obraz.

Jako naprostou bombu (ačkoliv se v ThinkPadech objevuje už dlouho) pak ale beru odolnost klávesnice vůči polití. Tuto funkci jsem pochopitelně netestoval, věřím ale v její funkčnost a pakliže bych byl neopatrný a do klávesnice omylem chrstnul trochu vody, určitě člověka potěší víc, když voda vyteče několika odtokovými kanálky v klávesnici základnou ven, než zkratování komponent.

Baterie, napájecí adaptér

Zapůjčenou jsem měl baterii s kapacitou 63 Wh. Ta již nevyčuhuje z počítače směrem dozadu jako má 74Wh baterie na T41, ale kouká kousek pod základnu. Má to podle mě dvě výhody – nevypadá to tak ošklivě, ale hlavně se základna zvedne o kousek výš nad stůl, tudíž se zlepší přívod vzduchu ke komponentám.

Co se výdrže X220 týče, po zkušenostech s T41 jsem byl s tímto moderním ThinkPadem nadmíru spokojený. Tři hodinky surfování na internetu, téměř plný jas a posléze dvě hodiny poslechu internetového rádia s jasem zhruba na třetinu, to vše při 2/3 výkonu procesoru. Baterie navíc stále indikovala zbývajících 20 % kapacity. Oproti T41 rozhodně parádní výsledek, na té se rozhodně daleko přes tři hodiny se zapnutou Wi-Fi a surfování nedostanete. Navíc, snížili bychom spotřebu počítače na nejnižší hodnotu (vypnutím Wi-Fi, reproduktorů a podtaktováním procesoru na minimum), dostali bychom se ještě mnohem dál. Sám jsem však tento test ani neprováděl, nedovedu si totiž moc představit využitelnost v praxi.

Jako zajímavost bych rád uvedl vývoj, jaký se od let T41 odehrál na poli nabíjecích adaptérů. Rozdíl ve váze může sice někomu připadat jako maličkost (250g váhy adaptéru IBM vůči 160g adaptéru od Lenova), ale mnohem menší rozměry ve prospěch novějšího typu už tak zanedbatelné nejsou. Jediná maličkost, co tak na novějším adaptéru postrádám, je možnost omotat kolem něj kabel. Zde je asi nejvíce patrné, že v IBM se realizovaly i chytré a přesto tak nenáročné nápady…

Dokovací stanice UltraBase

Nic takového jsem popravdě v krabici při vybalování ani nečekal. Dokovací stanice zlepšuje použitelnost X220 jako takové – přidává totiž čtyři další USB porty, DVD mechaniku, další VGA výstup, RJ-45 ethernetovou zástrčku, eSATA a navíc také dvojici 3.5mm jacků, tyto pak již konečně rozdělené na růžový vstup a zelený výstup. Trochu mě ale zklamala nevyužitost celé stanice, dovnitř by šel zabudovat ventilátor pro lepší chlazení komponent.

X220 se do dokovací stanice vkládá standardně, přední stranou napřed a posléze položením a zaklapnutím zbytku základny. Vyjmutí se pak provádí nejprve stisknutím červeně podsvětleného tlačítka na boku stanice a po softwarovém ukončení činnosti dokovací stanice se vlevo vezme za plastovou páku, stanice se odemkne a počítač vyjmete.

Závěr

Co říci nakonec? Banku jsem se vyloupit nevydal, prvotní naprosté ohromení pozvolna opadlo a já se opět pomalu usadil u své staré T41. X220 je však bezesporu skvělý počítač, který má sice své mouchy, ale výsledný dojem je opravdu jen čistá spokojenost. Pokud požadujete od notebooku kombinaci malých rozměrů, nízké váhy, pevné konstrukce, špičkové klávesnice (navíc odolné proti polití) a dlouhé výdrže na baterii, jste u ThinkPadu X220 na té nejlepší adrese.

A co se týče srovnání X220 vs. T41 – setkaly se nám zde dvě daleko od sebe vzdálené generace ThinkPadů, i když stále stejný nestárnoucí design by většinu lidí mohl zmást. Zásadní rozdíly se udály skutečně hlavně jen pod palmrestem a klávesnicí, a pokud si tedy odmyslíte výkonnostní rozdíl mezi Pentiem M a Core i5, není moc ani o čem psát. Ani s jedním z těchto ThinkPadů bych se nebál kamkoliv vyrazit, i když T41 by asi prosila o zásuvku mnohem rychleji než X220. Výdrž na baterii je tedy v závěru jediný markantní rozdíl, který jsem mezi notebooky pro výkonově nenáročného a trpělivého uživatele našel. S přihlédnutím k věku a nízké kupní ceně T41 tak nelze prohlásit, že by jí X220 porazila. Oba ThinkPady jsou tedy ukázkou technologické vyspělosti své doby, a při vhodném použití, s optimálním operačním systémem a chráněním počítače před zbytečným software lze T41 použít na cestování skoro stejně dobře jako X220.