Lenovo IdeaPad U165 – příjemný a levný minibook s AMD Vision (minirecenze)

Není tomu dávno, co Lenovo představilo konzumní 11,6″ minibook IdeaPad U165 (netbookem se mi toto zařízení kvůli plnokrevné výbavě nechce nazývat), který vychází z U160, ovšem místo komponent od Intelu přesedlal na levnější AMD Vision. Dnes si o tomto notebooku krátce něco povíme…

U165 patří s úhlopříčkou 11,6″ do kategorie malých minibooků. Do třídy netbooků bych jej díky dvoujádrovému procesoru, (na poměry třídy) výkonné grafické kartě, 3GB RAM a slušné konektorové výbavě nezařazoval. Namísto “atomové” či výkonnější CULV platformy nabídne minibook procesory AMD Athlon II Neo s čipovou sadou 785GX, která v sobě integruje grafické jádro ATI Mobility Radeon HD4200. Tato generace architektury AMD tak Intel v oblasti výkonu dohnala, nebo dokonce předčila, ovšem v zahřívání a spotřebě je na tom hůře. Více už ale dále v příspěvku.

Vzhled a kvalita zpracování

IdeaPad U165 se mi už na první pohled docela zalíbil – design se drží někde mezi střídmostí a moderním stylem, což mi u zařízení tohoto druhu zcela vyhovuje. Notebook střídá lesklé a matné plochy – víko displeje je zvenčí i zevnitř lesklé (zvenčí má pro Lenovo typický “skrytý” fialový potisk), a to včetně samotné obrazovky. Naopak základna je matná – prostor kolem klávesnice je tmavě šedý, opěrky mají konturu z tenkých proužků. Rub notebooku je z jednoho kusu plastu s tmavě fialovou metalízou.

Styl je hodně podobný U260 – v zavřeném stavu také působí díky lemu trochu jako zavřená kniha. Otevřený notebook připomíná novinku opravdu hodně. Zároveň, stejně jako U260, sedí na stole (či jiné tvrdé podložce) měkce díky speciálnímu tvaru gumových nožiček, které jsou navíc měkké (ovšem nejedná se o ThinkPadí “nárazuvzdorné”).

Co se kvality zpracování týče, je na tom U165 standardně dobře. Díky malým rozměrům a nízké hmotnosti (zhruba 1,45kg i s šestičlánkovou baterií) se tělo nijak výrazně neprohýbá a působí jednolitým dojmem. Víko displeje je z obdobných příčin nadstandardně pevné, ale to pozorujeme prakticky u všech net- a minibooků Lenovo. Zvedání notebooku za roh základna snáší vpravo výborně, vlevo už námahu materiálu mírně pocítíme. Displej s tím problém nemá.

Klávesnice, touchpad, displej

Jak chiclet klávesnice, tak touchpad s vyhrazenými tlačítky od Synaptics dělají Lenovu velmi dobrou vizitku (což hlavně u touchpadu není vždy pravidlem).

Na klávesnici se opravdu velmi příjemně píše, je poměrně tichá s hlubokým zvukem. Jak je u chiclet klávesnic Lenovo zvykem, odpor jednotlivých kláves je o něco nižší. Klávesnice má přirozenou velikost tlačítek, dvouřadý Enter a velkorysé kurzorové šipky (kvůli čemuž se o něco zmenšil pravý alt a mezerník). Pravý sloupec kláves byl odebrán a rozmístěn na jiných místech (obvykle jako vedlejší funkce jiných kláves; např. nepraktické Home a End coby sekundární funkce Page Up a Page Down). Klávesa Fn je pro Lenovo klasicky v levém spodním rohu místo Controlu. Tradičně chybí tlačítko pro vypnutí zvuku, nad klávesnicí najdeme pouze vypínač a pod malým otvorem skryté OneKey Rescue.

Touchpad dodal Synaptics, jak jsem již zmínil, a opravdu se povedl. Plocha je sice malá, nicméně s velmi dobrou odezvou i citlivostí, příjemně matným povrchem s mírným vroubkováním a vyhrazenými tlačítky, která jsou lesklá, ovšem mají velmi příjemný stisk a tichý chod.

Jak jsem uvedl, U165 je vybavena 11,6″ displejem s “HD Ready” rozlišením 1366×768 a lesklou povrchovou úpravou, ocenil bych trochu vyšší svítivost, jinak má displej standardní parametry. K rozlišení mám ale dvě myšlenky, které se ovšem vylučují – na 11,6″ displeji je HD Ready rozlišení opravdu velmi jemné, dokonce bych řekl až příliš (při práci v klidu na rovné podložce je vše v pořádku, jakmile však začnete notebook používat opravdu mobilně, kdy nebudete mít příležitost k pohodlnému a stabilnímu posezu, budete už vnímat rozlišení jako příliš vysoké). Ovšem na druhou stranu “netbookových” 1024×600 bodů je vyloženě nepraktických, protože existuje velká spousta aplikací a internetových stránek, kterým 600 bodů vertikálně ani zdaleka nestačí. Jinými slovy – displej je jemný, troufnu si říct až příliš, ovšem je to jistá forma daně za použitelné rozlišení.

Porty a rozšíření, bezdrátové připojení

Coby minibook poskytuje U165 sice omezenou, avšak více než dostatečnou škálu konektorů. Vlevo najdeme kromě napájecího konektoru a analogového VGA výstupu také oblíbený eSATA/USB 2.0 konektor pro rychlé externí disky a čtečku paměťových karet. Zbytek zabírá průduch chlazení. Vpravo najdeme gigabitový ethernet, zámek Kensington, dva USB 2.0 porty, digitální HDMI a dvojici analogových audio konektorů (celkem nemilý je šum ve sluchátkách, který se zřejmě z důvodu špatného odstínění mění se zatížením komponent, především procesoru).

Notebook disponuje Bluetooth adaptérem, jakož i WiFi 802.11n modulem. Hardwarový vypínač bezdrátových zařízení se nachází na pravé straně a kvůli zapuštění se s ním opravdu velmi špatně manipuluje (to je vyloženě designový omyl).

Výkon, hlučnost a zahřívání

Výkonnostně se U165 řadí více či méně znatelně nad běžné dvoujádrové netbooky. Dvoujádrový procesor AMD Athlon II Neo K325 podává většinou lepší výkony než dvoujádrové Atomy N, pouze ve vícevláknových aplikacích bude jasně znát výhoda Atomu se 2 vlánky na jádro oproti jednomu u Athlonu. Grafický výkon se samozřejmě díky podpoře akcelerace HD obsahu a obecně vyššímu výkonu HD4200 vůbec nemůže s integrovaným řešením v procesorech Intel Atom (X3150) srovnávat. AMD s HD4200 překonává v herním výkonu nejenom X4500MHD, ale také Intel HD v Arrandale procesorech. Reálně je výkon pro jakoukoliv činnost, kterou byste s U165 chtěli provádět, naprosto dostatečný, také v prostředí Windows 7 Home Premium se pracuje celkem svižně, bez výrazného čekání. U165 může směle konkurovat nejenom běžným mini- a netbookům, ale také počítačům s architekturou nVIDIA ION2, které šlape na paty. Jediný problém jsem měl s Full HD videem s velmi vysokou kvalitou, které mělo problémy s výkonem. Nejsem si ale jistý, zda na něj notebook nestačil, nebo se jednalo o problém s kompatibilitou kodeků či ovladačů grafické karty.

Chlazení je na tak malé zařízení poměrně velkorysé (2 pasivy, skrze které vede chladící trubice heatpipe), ovšem i tak se zapotí. S hlučností samozřejmě problém není – přestože se ventilátor točí stále, je malý a velmi tichý. Jen občas se nárazově na několik vteřin rozjede na vyšší otáčky, což už tak “akusticky příjemné” není. Ovšem v oblasti zahřívání má AMD Vision stále co dohánět – notebook se vždy zahřeje (rub notebooku obvykle 43-44°C), teplo se v tenkém těle naštěstí příliš nepřenáší ani do opěrek, ani do klávesnice (obvykle 38-39°C), ale vyšší teplota je znát. Při vysokém výkonnostním vytížení (např. hraní Trackmania Nations) teploty šasi o něco vzrostou, ale líc notebooku stále zahřátím neobtěžuje.

Výdrž na baterii

Druhým ohledem, ve kterém AMD Vison oproti řešením Intel stále prohrává, je spotřeba, tedy výdrž na baterii. Spotřeba U165 se pohybuje na úrovni plnohodnotných kancelářských notebooků. V reálném provozu se šestičlánkovou baterii, která z těla vyčnívá, se dostaneme na 3,5, maximálně 4 hodiny. Na druhou stranu, porovnáme-li výdrž na baterii s řešeními Intel + nVIDIA ION2, výdrž je zhruba stejná, leč cena podstatně nižší, přičemž možnosti jsou zhruba stejné.

Závěrem

Lenovo IdeaPad U165 je příjemný 11,6″ minibook s opravdu atraktivní cenou a výbavou. Notebook má dostatečně kvalitní konstrukci, příjemný design, ale především se s ním díky výborné klávesnici, povedenému touchpadu a slušnému výkonu opravdu dobře pracuje. Smířit se uživatel musí hlavně s (na poměry minibooků a netbooků) nižší výdrží na baterii a trochu vyšším zahříváním v zátěži.

Perlička na závěr – rozšíření paměti a výměna disku

Vzhledem k tomu, že jsem se chtěl podívat U165 “pod kapotu”, snažil jsem se vykoumat, jak notebook s jednolitým spodním víkem “otevřít” (např. pro výměnu paměti či pevného disku). Selským rozumem jsem na to nepřišel, a tak jsem se ostudně chopil návodu k použití, kde jsem postup našel. Nejenže při tom musíte odšroubovat asi 15 šroubů z různých částí notebooku (přestože návod káže o jeden méně), musíte také odpojit klávesnici (pod ní se skrývají hned 4 šroubky) a sejmout celý spodní kryt přístroje. Ten je připevněný nejenom šroubky, ale také pomocí “zacvakávacích paciček”, které sice jsou na snímání připravené (mají oblé, nikoliv hranaté zobáčky pro opětovné zacvaknutí), ale přesto celou akci úplně nejlépe nesnáší. Při banální výměně paměti či disku si tak nepřipadáte jako domácí uživatel, ale spíše servisní technik. Však se přesvědčte na fotkách níže!

Odkazy

• Recenze IdeaPadu U165 na extranotebook.cz od Martina Vítka