Šest týdnů zkušeností s ThinkPad Edge E531 a dokem OneLink

Jsou věci, které při recenzování notebooku nepoznáte. ThinkPad E531 jsem již dříve recenzoval, ale shodou náhod se stalo, že po několika týdnech recenzování mi zůstal ještě na další měsíc, kdy se stal mým hlavním počítačem. Tímto článkem bych se chtěl podělit o několik zkušeností, které jsem během používání získal.

Nejvyšší konfigurace

Měl bych vysvětlit, jak se mi ThinkPad E531 vlastně dostal na tak dlouho do ruky. Kromě toho, že se zajímám o notebooky, jsem také pořadatelem táborů za CentrumDeti.cz a letos jsme se dohodli na spolupráci s Lenovem, která nám přinesla osm notebooků pro malé střihače, fotografy a hudebníky. Jak už to bývá každý rok, jeden z notebooků si rovnou zaberu pro sebe. A protože jsem skromný, byl to samozřejmě ten s nejvyšším rozlišením displeje a nejvýkonnějším procesorem.

ThinkPad E531 jsem dostal (původně na recenzi pro notebook.cz) v nejvyšší konfiguraci, jakou je možné v ČR koupit jako skladovou. To znamená čtyřjádrové základní Core i7 (s TDP 35 W), 8 GB RAM, 1TB pevný disk, nějakou tu dedikovanou grafiku od NVIDIE a pochopitelně displej s vyšším rozlišením full-HD (1920×1080).

SSD, adaptér místo DVD mechaniky a M.2

Konfigurace je to sice slibná, ale přiznám se, že pro moje potřeby stále nevyhovující. Před prvním použitím jsem tedy musel provést několik úprav. Procesor má výkonu dost a 8 GB RAM mi stačí na všechno s přehledem. Vzhledem k tomu, že počítač kromě kancelářské práce slouží jen na úpravu fotografií, střih HD videa, práci v DAW softwaru a CAD-like 3D modelování, ihned jsem šel do nastavení BIOSu (EFI) a vypnul jsem dedikovaný grafický čip GeForce GT740M. Při všech těchto činnostech totiž přináší jen vyšší spotřebu, když jej nějaký program začne používat. Naštěstí na rozdíl od starších ThinkPadů, když grafiku zablokujete, nepřijdete tím o digitální obrazový výstup z notebooku.

Podstatný nedostatek konfigurace představuje diskový systém. Pevný disk s kapacitou 1 TB je sice velký na všechno možné, ale žádný plotnový disk nemá výkon, se kterým bych dokázal být spokojený. Situaci tedy muselo vyřešit SSD. Doma je pár přebytečných do mSATA, ale Lenovo se snaží šetřit místo v obřím 15,6“ notebooku, takže namísto mSATA použilo novější (a trochu menší) konektor M.2, pro který zatím v ČR nic neseženete. Jedinou schůdnou cestou se ukázalo použití 2,5“ SSD v kombinaci s diskem místo optické mechaniky.

Zde bych měl několik postřehů. Předně šachta na hlavní disk má výšku 9,5 mm (u některých ThinkPadů se používá šachta vysoká jen 7 mm). Díky tomu nebyl problém vložit 160GB verzi Intel G2 SSD, aniž bych musel demontovat plastový kryt, a není problém vložit v podstatě jakýkoli dnešní disk. Optická mechanika je nově v Edge tenčí a má 9,5 mm (místo 12,7 mm), takže je potřeba použít tenčí adaptér. Nicméně když si koupíte vhodný, můžete vložit 9,5mm disk i zde.

Pokud se adaptér neupevní šroubem, je ho možné snadno vytáhnout a disk vyměnit.

Adaptéry na disk je samozřejmě nutné brát neoriginální, protože Lenovo u Edge nemá výměnnou šachtu (a vlastní tedy nenabízí). Sám ovšem disky střídám jako diskety v 90. letech a nechce se mi kvůli tomu vypínat notebook. Čínský diskový adaptér tedy nemám zajištěný označeným šroubem na spodku notebooku a vytahuji jej za plastovou krytku na boku. Předtím je jen vždy nutné ve správci zařízení zvolit na druhý pevný disk příkaz odinstalovat.

Šachta s druhým diskem sice nepodporuje hot-swap, ale klasický trik s odinstalováním disku ve správci zařízení funguje.

Popsané řešení funguje bezchybně. Na 160GB SSD mám operační systém, všechny programy a jejich profily, na 1 TB disku skladuji objemná data, která se během tábora generují (hromady fotek v RAWu, záznamy z kamer a hromadu zvukových stop z koncertu). V kombinaci s použitým čtyřjádrovým procesorem, dostatkem operační paměti a full-HD displejem mi ThinkPad Edge dokáže obstojně nahradit stolní pracovní stanici. Výkonem jsem jen asi 20% pod dva roky starým ThinkStation E20 s čtyřjádrovým procesorem Intel Xeon.

Příjemná překvapení

Vedle výborného výkonu mě překvapilo, že ThinkPad E531 moc netopí a není hlučný. Od vyšší čtyřjader se to zde použité liší menším mezním tepelným výkonem (TDP), který je o 10 wattů nižší (35 W). Je tedy na úrovni standardních dvoujádrových procesorů. TDP však není všechno a zdaleka nic nevypovídá klidové spotřebě, nebo spotřebě při mírném zatížení. Zde mají čtyřjádra větší spotřebu, což se obvykle projeví častějším chodem ventilátoru a nižší výdrží baterie.

Zde při kancelářské práci ventilátor zprvu neběží, ale po čase se spouští alespoň v nejnižších otáčkách. Ty naštěstí nejsou hlučné a od vzdálenosti 25 cm a více od výdechu ventilátoru ani večer při práci v posteli neotravují (sám ani nevnímám, kdy se zrovna roztáčí a zastavuje). Notebook je kupodivu docela tichý i při 100% zátěži procesoru během renderingu videa. Ventilátor běží rychleji, ale není to žádná stíhačka a většina notebooků je hlučnějších. Někdy ventilátor v zátěži „pulzuje“ tak jako na minulé generaci ThinkPadů Edge – místy z vyšších otáček přepne na sekundu na nižší, aby se hned vrátil a takto každých pár sekund. Všiml jsem si toho jednou náhodou, ale zmínit se to musí.

Výdrž baterie také není špatná. Čtyři a půl hodiny dávám v průměru při kancelářské práci s maximálním jasem a Wifi. Vzhledem k tomu, že většinu času se s notebookem pohybuji mimo místnosti, jedu většinou co nejvíc na baterii a na napájení notebook připojuji jen ve chvílích, kdy ho nepotřebuji (nebo naopak potřebuji maximální výkon na střih). Málokdy se stane, že bych baterii vybil za menší dobu než čtyři hodiny.

Posledním milým překvapením je osazený displej. Není to full-HD panel top kvality, který lze najít v dražších noteboocích a technologií je to klasické TN. Na druhou stranu teplota bílé barvy je optimální pro kancelářskou práci a barvy vypadají dobře bez nutnosti hned provádět softwarové korekce gammy a saturace. Co mě ovšem u displeje nejvíc překvapilo, je podání barev při ztlumeném podsvícení. Jsem z ThinkPadů zvyklý, že při snižování jasu se rychle obraz mění do jedné velké zeleno-žluté nekontrastní louže. Zde obraz vypadá dobře i při hodně slabém podsvícení. Displej je pro mě zásadní komponenta, a ačkoli nejsem příliš náročný (to, co je zde, mi stačí), hodně ThinkPadů mi bídný displej vyřazuje z výběru.

Klávesnice nová, ale použitelná

Přiznám se, že nejsem z těch, kteří by na ThinkPadech vyrostli. Než jsem si pořídil svůj první ThinkPad, vystřídal jsem docela dost notebooků jiných značek. Až před pěti lety jsem si domů přinesl dvě krabice s 14“ ThinkPadem R61 a dokovací stanicí. Na jeho klávesnici jsem si zvykl prakticky okamžitě (byl to ostatně hlavní důvod, proč jsem vlastně ThinkPad koupil). Svou R61 jsem postupně vylepšoval (víc RAM, SSD, disk místo mechaniky, LED displej, větší baterie), až jsem si nakonec složil ThinkPad T400 naplněný tím nejlepším, co se dá sehnat.

Jedním z důvodů, proč jsem šel touto cestou místo nákupu nového notebooku, byla stejná klávesnice. Vyměnil jsem notebook, ale nemusel jsem si na nic zvykat. Když se podíváte, kam Lenovo směřuje, dojde vám, že změny klávesnice, které v posledních generacích provádí, jsou nevratné. Staré rozložení bylo fajn, ale už je pryč, a ať už zvolíte jakýkoli nový notebook, budete si muset zvyknout na jiné.

ThinkPad E531 má poslední verzi inovované klávesnice a můžu říct, že se konečně dostává do podoby, která je pro mě použitelná. U předchozí chiclet klávesnice jsem měl nepřekonatelný problém, že celá horní řada byla slepená do jednoho bloku. Klávesy F1-F12 používám často a potřebuji se po klávesnici orientovat bez dívání. V jisté generaci (hlavně 30 modelů T a X) navíc klávesy měly nepříjemně hladký a lesklý povrch, na kterém viditelné ulpívaly otisky prstů, a popisky funkcí Fn ve tmavě šedé barvě byly v šeru dokonale nečitelné.

U nového Edge je horní řada uspořádaná do bloků, šipky jsou předsunuté a numerický blok má od zbytku klávesnice oddělení malou mezerou. To všechno mi stačí, abych po hmatu našel libovolnou klávesu bez dívání. Chybějící sedmá řada mě sice mrzí, ale dá se říct, že jsem si na nové rozložení zvykl a nevadí mi. Štve mě snad jen klávesa PrintScreen na místě, kde by mělo být něco jiného. Absence zástupné numeriky u nových ThinkPadů je sice pruda, ale právě proto jsem vzal 15,6“ model, kde je konečně samostatný numerický blok. Někdo je sice proti, ale já vítám, že všechny nové ThinkPady v 15,6“ mají numeriku, protože je užitečná na strašně moc technických profesí.

Jediné, co mě u E531 překvapuje, je hlučnější, méně kultivovaná mechanika kláves. Klávesnice je cvakavější a podobnější těm starším v ne-chiclet provedení. O generaci až dvě starší ThinkPady mají jemnější a tišší chod kláves. U E531 je těžké psát potichu a je to škoda. Jinak vlastně můžu říct, že jsem s klávesnici spokojený.

Hodně zvykání hlavně na trackpoint

E531 je také jeden s prvních modelů s novým touchpadem, který má v ploše integrované jediné tlačítko s mechanikou podobnou mechanice kláves. Zprvu mi tlačítko přišlo tuhé (tak to také píšu v recenzi), ale časem se trochu ochodilo. Nakonec po více než měsíci zvykání považuji nový touchpad za krok správným směrem. Pracuje se mi s ním dobře a nemám problém ani při řešení pixel-perfect záležitostí jako retuše fotek.

Horší to bylo zprvu hlavně s trackpointem. Nová beztlačítková varianta mi připadá i nyní horší než původní řešení s třemi mechanickými tlačítky. Nicméně mi to nezabránilo dál trackpoint používat. I když je touchpad dobrý, při častém přecházení mezi psaním a pohybem kurzoru je trackpoint vždy efektivnější. Výhodou klasických tlačítek byla jejich menší tuhost. Dala se mačkat zlehka a potichu. To zde už tak dobře nejde. Sice jsem si zvykl na nutnost silnějšího stisku, ale po celém dni práce jsem cítil v zápěstí, že se některé svaly v ruce namáhají víc, než je třeba. Ale ok, naučil jsem se s tím žít.

Větší problém mi dělá velikost tlačítek. Jsou poměrně široká a dostat se palcem z levého na pravé levou rukou vyžaduje vykroucení zápěstí. U starších ThinkPadů bylo sice prostřední tlačítko v horní části podobně široké, ale vespod bylo užší, takže mezi levým a pravým byla u spodní hrany jen malá mezera, abyste s palce nemuseli příliš pohybovat.

Nyní musím používat trackpoint pouze levou rukou, abych měl palec na levém tlačítku a při mačkání pravého pohybuji celou rukou (a ukazovák zvedám z čepičky trackpointu). Svým způsobem mě to štve, ale když pak zkouším konkurenční obdoby trackpointu, stejně dojdu k závěru, že jsou horší. Posun tedy je k horšímu, ale stále není lepší alternativa. Je to smutné, ale nedá se s tím nic dělat.

OneLink dok, někdy lepší než klasický

Pokud jde o displej a klávesnici, jsem s ThinkPadem E531 v podstatě spokojený, ale kvalitní pracovní notebook musí mít ještě něco – možnost dokování. Nové modely řady Edge jsou od Lenova zajímavým experimentem. Kabelový dok OneLink je v podstatě kombinace DisplayPortu (převedeného na HDMI s max rozlišením 1920×1080), USB 3.0 (pro porty, gigabit LAN i zvuk), napájení a několika vodičů pro indikační LEDky a zapínací tlačítko. Je to hodně low-cost řešení, ale výhodou je, že notebook kompatibilní s takovým dokem koupíte za nějakých dvanáct tisíc korun.

Došel jsem k závěru, že oproti klasickému doku mi chybí pouze možnost připojit dva externí monitory a nějaká USB 3.0 na zadní straně (tady jsou obě vpředu). Co se mi líbí, je lepší mobilita. Klasický dok je něco, co překáží, i když v něm není zapojený notebook. V bojových podmínkách táborových příbytků jsem OneLink dok pohodil na zem a délka kabelu mi stačí na práci s notebookem jak na stole, tak i v posteli.

Kvůli bezpečnosti jsem dok musel oblepit páskou.

Sice zde nemám žádný externí monitor, ale dok se využije. Externí disk, USB zvukovka ke studiovým reproduktorům, kabel k mobilu, LAN a USB klíč s licencí na Cubase. Tohle všechno se mi nechce připojovat a odpojovat při každém přesunu notebooku. Takto mám všechno na jeden kabel o málo tlustší než napájecí. Říkám si, že kdyby vznikla verze stanice s dvěma obrazovými výstupy s maximálním rozlišením 2560×1600, asi bych už neměl potřebu kupovat notebook s klasickým dokem.

(Podrobnější technické informace k OneLink doku jsem vtěsnal do samostatné recenze.)

Dolby Advanced Audio

Lenovo se u nových ThinkPadů chlubí lepším zvukem. Dá se říct, že repráčky jsou pořád stejný slabší průměr, ale je zde doinstalované softwarové rozšíření Dolby Advanced Audio. Výsledek s ním je o dost lepší, ale má to jeden háček. Cpe se i do externího výstupu.

Nejsem si jistý, jestli z vývojového týmu nikdo k notebooku nepřipojuje externí reproduktory nebo sluchátka, ale software není schopen detekovat připojené zvukové zařízení a Dolby vypnout (přitom některé starší notebooky od konkurence to už uměly). Při připojování a odpojování sluchátek/repráků vás čeká neustálé vypínání a zapínání rozšíření. Aplikace si nepamatuje nastavení odděleně.

Z mého pohledu je takové chování chyba. Snad všechna sluchátka nad 600-700 Kč hrají lépe bez Dolby (s ním je zvuk utopený, dunivý a s potlačeným stereo-efektem). S externími reproduktory je to podobné. Současnou situaci oceníte snad jen v případě, že máte sluchátka z tržnice za cenu krabičky cigaret. Ani tam to ale není jisté, protože i taková sluchátka by si v rámci ovládacího panelu Dolby zasloužila jiné nastavení než repráčky notebooku.

ThinkPad Edge zase o stupínek lepší

Kdybych měl ThinkPad E531 nějak zhodnotit, asi bych ho označil za milé překvapení v řadě Edge, která podle mě až teď dospěla. Pro někoho, kdo nemá velké nároky na výkon, nabízí komfort pracovních notebooků v nejnižších cenových relacích. Kdo naopak výkon potřebuje a nevyžaduje korporátní technologie (vPro, TPM,…), ten může sehnat konfiguraci s grafikou, čtyřjádrem a hi-res displejem za cenu základních konfigurací ThinkPadů vyšší třídy. E531 má podle mě co nabídnout v obou případech.

Musím uznat, že na nový čistý vzhled jsem si zvykl a nemám s ním problém. Nové ThinkPady vypadají moderně a je mi jasné, že původní konzervativnější vzhled byl hlavně „běžnými uživateli“ vnímán jako ne moc pěkný. Problém mám snad jen s tím, že bez zapnutí už nejde poznat ani tak zásadní věc, jako zda se baterie ještě nabíjí, nebo je již nabitá. To je jedna z drobných chybek, které lze na tomto přístroji stále najít. Na druhou stranu za ty peníze je to v rámci konkurence dobrý pracovní stroj. Pokud nemáte moc peněz a chcete něco s dokováním, je to pak skoro jediná možnost v současné době na trhu.

Srovnání s ThinkPadem R60, který je v podstatě předchůdcem ve stejné třídě z roku 2006.