ThinkPad X230: Trpaslík plný překvapení

Vezměte si rozměry dost malé na denní nošení, ale stále dosti velké, aby mohlo jít o primární pracovní nástroj. Přidejte velmi nízkou hmotnost, dlouhou výdrž na baterie, kvalitní IPS displej, rychlý SSD disk, 8GB RAM a výkonné Core i7. To vše zabalte do elegantního a vysoce odolného slitinového těla, přidejte UltraBase a vyjde vám téměř dokonalý notebook.

Slovo úvodem

Nebudu nijak zastírat, že na seznámení s ThinkPadem X230, navíc v jedné z nejvyšších konfigurací (konkrétně NZA2LMC), jsem se velice těšil. Vezměte si rozměry dost malé na denní nošení, ale stále dosti velké, aby mohlo jít o primární pracovní nástroj. K nim přidejte velmi nízkou hmotnost, dlouhou výdrž na baterie (celý pracovní den), kvalitní IPS displej, rychlý SSD disk, 8GB (2x 4GB) RAM a výkonné Core i7. To vše zabalte do elegantního a vysoce odolného slitinového těla, přidejte „polodock“ (UltraBase) a vyjde Vám téměř dokonalý notebook, na jehož testování se prostě nelze netěšit. Spojení slova dokonalý se slovíčkem téměř jsem použil záměrně, Jediný háček X230 totiž, jak už asi tušíte, bude v jeho ceně. Ta v testovaném provedení činila cca 45.000,- Kč.

Notebook jsem měl k dispozici jen na velmi krátkou dobu, konkrétně na necelý týden. Jednalo se navíc hned o první týden po návratu z třítýdenní dovolené, korunovaný navíc i pracovním víkendem. Přes všechny tyto komplikace jsem si ale našel pár chvil k sepsání svých dojmů z X230 do tohoto článku.

Pokud čekáte podrobné výkonnostní testy, musím Vám s lítostí v srdci oznámit, že toho času opravdu nebylo tolik, takže benchmarkovat už prostě nebylo kdy. X230 mám nicméně slíben ještě na druhou zápůjčku, takže pokud budete mít zájem o nějaký konkrétní test, určitě dejte vědět. Vaše přání se pokusím splnit při druhé zápůjčce tohoto stroje. Dost už ale bylo úvodu, pojďme se vrhnout na samotné testování.

První pohled

Pokud bych na začátku měl nějakým způsobem zhodnotit vizuální dojem ze zavřeného notebooku, na první pohled je to stále ta stejně hranatá a stejně černá věc, jako kterýkoliv předchozí ThinkPad. Například oproti předchozí generaci (X220) dokonce na první pohled nepoznáme žádný rozdíl. Hned na ten druhý a podrobnější si ale  můžeme všimnout, že k pár změnám přeci jen došlo. A ne, nemám teď na mysli klávesnici – zatím jsme notebook neotevřeli. Jedinou na pohled poznatelnou změnou prošla levá strana notebooku, kde jsou na místech původních černých USB konektorů nyní konektory modré, což značí přítomnost USB3. Další změnou na levém boku je potom nahrazení původního konektoru displayport jeho mini verzí. A to nám dělá výčet změn exteriéru kompletním. Celé tělo notebooku, jeho víko i panty tedy vypadají stejně, jako tomu bylo u X220, což ale rozhodně není na škodu.

Stejně jako u X220, i u X230 lze víko otevřít do úhlu většího než 180°. Konkrétně jej lze otevřít až tolik, že se horní hranou dotkne desky stolu. Například pro rychlé napsání emailu v autě stačí tedy jen zastavit někde u cesty a rozložit si X230 před sebou na volantu, což jakožto častý řidič pokládám za velmi praktické. Mechanismus otevírání víka je bez zámkový, stejně jako tomu bylo u X220. A stejně jako u X220, ani novou X230 nelze otevřít s použitím jen jedné ruky. Základna s víkem u sebe drží natolik pevně, že k otevření notebooku budete vždy potřebovat ruce dvě. Za toto bohužel lenovu musím udělit mínus. Jedinou výjimku, kdy víko jednou rukou otevřít lze pak tvoří případ, kdy notebook leží nacvaknutý v UltraBase, nebo v klasické ThinkPad dokovací stanici. Tam ale na druhou stranu nemáte k otevírání notebooku důvod, když jej v obou případech můžete zapnout i tlačítkem na docku.

A ještě poslední kratičká poznámka: Červené tečky v nápisech ThinkPad jsou u X230 pouze nakreslené. Neopakuje se tak situace známá z řady Edge, kde tyto tečky na víku i na pravé opěrce zápěstí přebraly funkci diod signalizujících svícením zapnutí a blikáním pak spánek notebooku. X230 má signalizaci zapnutí naštěstí řešenou slabě zeleným podsvícením zapínacího tlačítka a spánek signalizuje taktéž slabě zeleným svitem symbolu měsíce. Za vnější vzhled si u mne X230 vysloužil jedničku.

Zkoumáme strany, aneb konektorová výbava

Přední strana je u ThinkPadu X230 velmi jednoduchá. Jediné, co zde najdeme, je totiž malá prohlubeň pro prsty, která má pomáhat s otevíráním víka displeje. Kromě ní na přední straně nalezneme již jen dvě mřížky, za nimiž se nacházejí maličké, ale poměrně hlasité reproduktorky. Ty jsou, když už je o nich řeč, po stránce zvuku při nejlepším průměrné. Prostorový dojem ze stereo reprodukce se téměř nekoná a přednes je plastový a velmi plochý. Zde jde o čistokrevnou notebookovou šeď. Za nula konektorů na čelní straně ale lenovu dávám velké plus, protože neznám nic horšího, než překážející a přes okraj desky stolu přečnívající konektor od sluchátek, který si u některých jiných notebooků snad přímo říká o vylomení.

Zadní stranu zabírá z velké většiny standardní ThinkPad baterie, vedle níž se vpravo nachází již jen konektor pro standardní ThinkPad nabíječku a kousek dále vpravo jeden z výdechů chlazení.

Levá strana, pokračujeme -li zezadu, je obsazena zbývajícím výdechem chlazení, vedle nějž jsou konektory USB3, DSub (VGA) a miniDP. Úplně vpředu je pak slot ExpressCard plné šířky 54mm, pod nímž se dole nachází druhý port USB3 a vedle něj ještě hardwarový přepínač bezdrátových sítí. Ten ovládá zároveň Bluetooth i WiFi. Funkci WiFi karty v testovaném stroji mimochodem plnil intel N6205 Advanced a/b/g/n, který se po správném nastavení ovladačů dokáže připojit v pásmech 2,4 i 5GHz připojit pomocí 40MHz kanálu. Díky tomu se i ve 2,4GHz pásmu můžete těšit na plnou rychlost 300Mbit – testováno s TP-Link 1043ND.

Co se týče strany pravé, tam je směrem zpředu k nalezení čtečka paměťových karet (umí SDXC, MMS a MS/PRO, naopak neumí karty staršího formátu XD), pod níž se nachází žlutý port rozhraní USB2. Tento žlutý port podporuje funkci USB charging, tzn. umožní nabíjení např. mobilního telefonu, a to i ve chvíli, kdy je notebook vypnutý a není připojen k nabíječce. Tuto funkci osobně občas v terénu využívám a nepochybuji, že i Vám by se v terénu mohla nezřídka hodit. Dále následuje RJ45 port (intel 82579LM, 1Gbit), sdílený 3,5mm jack pro sluchátka s mikrofonem, dvířka šachty pro pevný disk a zdířka pro zámeček typu Kensington.

Na spodní straně se potom nachází standardní ThinkPad dokovací konektor. Ten samý, jako na ThinkPadech série T, což značí plnou kompatibilitu s dokovacími stanicemi MiniDock series. Ve všech letošních modelech ThinkPad (2012) je v dokovacím konektoru nově vyvedeno i USB3. Díky tomu bude X230 plně fungovat i v nových dokovacích stanicích MiniDock s USB3.0 porty. Za konektivitu a konektory si u mne X230 vysloužil známku jedna mínus.

UltraBase: Plnohodnotný dock zdarma?

Po prozkoumání zevnějšku notebooku si povíme ještě i pár slov o UltraBase, jejiž fotografie jsem již bohužel nestihl udělat. Snad to napravím při druhé zápůjčce. Jedná se o takovou malou dokovací stanici, kterou lenovo dodává k modelové řadě X230 jako základní příslušenství. Co mám informace, ve světě se budou prodávat i (levnější) konfigurace s Core i3 bez UltraBase. V ČR se s nimi prý ale bohužel nesetkáme.

Proč bohužel? Protože UltraBase dodávaná spolu s X230 je ten stejný starý typ, jaký byl dodávám už s X220. To s sebou nese dvě vlastnosti. Tou kladnou je 100% kompatibilita s X220, což je pro někoho možná plus. Tou zápornou vlastností je ale absence USB3 konektorů.

Pokud tedy máte doma libovolné USB3 zařízení, budete nuceni jej po každém zadockování notebooku buďto manuálně připojovat do USB3 portu přímo na notebooku, ož je krajně nepohodlné, nebo se budete muset smířit s velmi nízkou přenosovou rychlostí USB2. Osobně absolutně nechápu,jediný důvod, který by mohl výrobce k takovémuto kroku vést. Snad jen snaha o ušetření pár haléřů, ale v tom případě šlo o snahu na tom nejnesprávnějším místě. Z mého pohledu jde o suverénně největší mínus celého notebooku a také o věc, kterou bych u stroje za 45.000,- Kč opravdu neočekával.

K popisu samotné UltraBase: Na přední straně se nachází NEPODSVÍCENÉ (další chyba) zapínací tlačítko. Levá strana obsahuje červeně podsvětlené tlačítko pro softwarově korektní „undock“ notebooku, následovaný páčkou, po jejímž vytažení dojde k fyzickému odpojení notebooku od dokovací stanice. Na straně pravé najdeme zámeček, po jehož otočení zůstane UltraBase napevno nacvaknutá na notebooku a vedle něj DVDRW mechaniku ve snížené verzi UltraBay, která je zaměnitelná za HDD. Na zadní straně jsou čtyři porty USB2, vedle nichž se nachází zelený 3,5mm jack pro sluchátka a červený pro mikrofon. Dále vpravo pak má své místo DSub (VGA) a velký displayport. (V tomto kontextu naprosto nedovedu pochopit, co koho proboha vedlo k tomu, umístit na notebook displayport ve verzi mini a na UltraBase nechat DP velký.) Úplně vpravo je již jen konektor pro nabíječku.

Nabíječka (65W adaptér, který se ani při zátěži + nabíjení nijak intenzivně nezahřívá) je však k notebooku dodávána v počtu pouze jediného kusu. Toto pokládám společně s displayportem za další obrovské mínus celé UltraBase.

Pokud chcete smyslupně využívat UltraBase, musíte si k notebooku tak jako tak dokoupit druhou nabíječku. Abych to tedy shrnul, tak pro velkou spoustu uživatelů bude nejspíš nejlepší celou UltraBase zahodit a koupit si MiniDock s USB3. A hned se Vám pokusím vysvětlit proč. DVDRW mechaniku, jakožto jedinou podstatnější výhodu UltraBase, totiž dnes už 90% uživatelů bez problému oželí. A dále pak přichází jedno mínus za druhým. Ať již vezmu již zníněné trpění USB2 kompromisů, nebo nutnost shánění dvou různých kabelů k připojení monitoru, nebo ještě nutnost shánět a kupovat druhou nabíječku. Ani jedno z toho NEMUSÍTE řešit, pokud si k notebooku koupíte nový minidock. Ten je s X230 plně kompatibilní a všechny problémy řeší. Dostanete jak USB3 porty, tak i třeba „obyčejné“ DVI, k němuž má kabel doma snad každý. A dokonce i tu tolik potřebnou „druhou“ nabíječku máte MiniDockem v ceně. Jen se tedy připravte na další minimálně čtyř tisícovou investici, která se ale dle méhou soudu vyplatí. Za UltraBase si u mne lenovo X230 vysloužil čtyřku, s tím, že pětka to není jen kvůli tomu, že ta DVDRW mechanika se někomu možná někdy může hodit.

Rozměry a konstrukce

Rozměry notebooku jsou cca 303 x 207mm půdorysně a s výškou je to lehce složitější. Bez nožiček je to 27mm. Přesně tolik je tloušťka samotného těla v jeho nejtlustším bodě. Ovšem s nožičkami se bavíme již o 32mm. A to stále není všechno. Standardně je k X230 v této konfiguraci totiž dodávána 6cell baterie. A ta na spodní straně z notebooku mírně vyčuhuje. I s ní je tedy X230 vzadu „tlustá“ 37mm.

Uvnitř jak základny, tak i víka notebooku je pevný rám z magnéziové slitiny, což se pozitivně podepisuje jak na hmotnosti, tak na odolnosti notebooku. Celkové zpracování je příkladně pevné a naprosto netečné vůči snahám o ohýbání, prohýbání, či kroucení. Jedinou výjimnou je levý přední roh, kde je umístěn expresscard slot. To bohužel vede k velmi nepříjemnému prohýbání, pokud v tomto místě notebook uchopíte. Zkoušel notebook podrobit v tomto místě i pevnějšímu stisku a nikde nic sice ani nevrzlo, ani neprasklo. Na jedničku ten levý přední roh ale ani tak rozhodně není. Zbytek základny je robustní zhruba tak, jako malý tank. To znamená, že lehce prohýbat se začne až při tlaku natolik surovém, že by se v takovou chvíli libovolný celo plastový notebook dávno poroučel do věčných lovišť.

Zároveň i víko notebooku je díky slitinové kostře pevné dost na to, abyste notebook mohli naprosto běžně a bez jakýchkoliv obav přenášet za jeho jediný roh. A to prosím nejen bez praskání i jiných pazvuků, ale i bez sebemenších deformací obrazu.

Hmotnost lenovo uvádí 1,5kg včetně baterie a nemám důvod tomu nevěřit, notebook je vzhledem ke své robustnosti opravdu velice lehký. Za rozměry, hmotnost a konstrukci bych tedy vystavil pro X230 jedničku.

Klávesnice s UltraNav

Po otevření notebooku na sebe upozorní velká novinka a největší odlišnost ThinkPadů 2012, a sice nová, šesti řadá a dvou stupňově podsvícená klávesnice typu chiclet, která se na první pohled může zdáti stejná, jako u ThinkPadů Edge. Stejná ale rozhodně není. Rozdíly nalezneme hlavně v mechanice. Přeci jen klávesnice řady Edge, i té nové Ex30, není podsvícená a má i o chloupek jinou mechaniku. Dalším rozdílem je pak fyzická nezaměnitelnost díky lehce odlišným rozměrům, jež jsou dány např. i jinými tlačítky trackpointu.

Trackpoint sám, když už jsme jej zmínili, je po zvyku Lenova opravdu vynikající. Rychlejší, přesnější a pohodlnější polohovací zařízení pro notebooky si vlastně ani nedovedu představit. Tlačítka trackpointu jsou též velmi dobrá, s jemným chodem a s jasně definovaným okamžikem stisku, jenž je bez nejmenšího problému hmatově rozeznatelný a doopravdy téměř neslyšný. Přesně takto si představuji ideální tlačítka.

Klávesnice jako taková je velmi pohodlná, stisk velmi jistý i na okrajích kláves. Dotisk je měkký, příjemně tichý a hmatově jednoznačný, což znamená, že pod prstem na sto procent poznáte přesný okamžik, kdy došlo ke stlačení klávesy. Celý tento text byl mimochodem psán v průběhu několika dnů přímo na klávesnici testovaného stroje.

Co se týče touchpadu, resp. tedy clickpadu, abychom byli přesní, tak ten mne nikterak nenadchl. Je rozhodně lepší, než ten u E320, s nímž se setkávám často. Dovoluje už pohyb kurzoru zároveň se zmáčknutým pravým tlačítkem, což u X220 nedovoloval. A má i celkem příjemný povrch a pohyb prstu snímá relativně přesně. Přesto si mne však nezískal. Vzhledem k tomu, že X230 disponuje vynikajícím trackpointem, to ale neberu za výrazné mínus. Vedle touchpadu se nachází čtečka otisků prstů. Funguje i před stratem OS a spolupracuje s TPM. Za klávesnici a polohovadla si X230 odnáší jedna mínus, s tím, že to mínus je za clickpad s absencí tlačítek.

Displej

Druhou polovinu otevřeného notebooku zabírá displej. Jedná se o matný, nedotykový 12″ (1366×768) panel, využívající IPS technologii a LED podsvícení. Díky tomu nabízí na notebook až neobvykle dobrý kontrast i barevné podání, k nimž navíc přidává naprosto vynikající, u notebooků běžně nevídané pozorovací úhly. Rozsah nastavení podsvícení je dostatečně široký a sahá v šestnácti krocích od nejnižší úrovně, kdy je relativně obtížně čitelný i černý text z bílého pozadí v naprosto temné místnosti, až k nejvyšší hodnotě, s níž se dá relativně pohodlně existovat i venku za slunného dne. Na přímém slunci samozřejmě není čitelnost kdovíjaká, ale to je extrémní případ. Slunci displej notebooku při čtení přece nikdo neukazuje. Ano, můžete nabídnout, že existují outdoor speciály, jejichž displeje jsou čitelné i na přímém slunci. Ty ale jsou o dost dražší a zdaleka nejsou tak malé, lehké a mobilní. Ve své třídě se nebojím displej označit za špičku, a to hlavně díky pozorovacím úhlům a opravdu dobrým barvám. Jediným jeho problémem je prosvítání podsvícení na několika místech po obvodu, což je nejvíce patrné v levém spodním rohu.

Nad displejem se nachází webkamerka s maličkou zelenou LED diodou indikující její činnost a LED lampička, jíž lenovo nazývá ThinkLight. Pod displejem se nacházejí dva integrované mikrofonky a LED ukazatele indikující činnost WiFi adaptéru a pevného disku. Z vnější straně jsou na témže místě další dva LED indikátory, z nichž jeden indikuje dobíjení (při dobíjení bliká, při plné baterii svítí) a druhý spánek (pomalým pulzováním). Za displej a informační ukazatele si testovaný notebook přesto vysloužil jen dvojku. Body ztrácí za prosvítání podsvícení, na nějž jsem citlivý a které mi opravdu vadilo.

Baterie, výdrž

Dále jsem chtěl říci pár slov o výdrži na baterii. S jasem na dvě třetiny a s neustále aktivní WiFi není žádný problém dosáhnout na téměř šest hodin poctivé práce na balanced profil. Myslím tím opravdovou práci, s tím, že procesor přechází bez omezení i do režimu turbo násobičů. Taková práce obnáší krom psaní i časté dohledávání informací na internetu, stahování několika stovek megabajtů dat, občasnou lehkou úpravu obrázku, jako je ořez či zmenšení a občasnou dekompresi či kompresi nějakého souborového archivu. Řekněme, že je to taková běžná denní práce lehce náročnějšího a často cestujícího uživatele. V takto náročném režimu je reálně dosažitelných necelých šest hodin výdrže. S adekvátně ztmaveným displejem není při pouhém čtení internetových stránek žádný problém dostat se nad osm hodin.  A to se stále bavíme o základní, šesti článkové baterii.

X230 lze ale osadit i baterií devíti článkovou s adekvátně vyšší kapacitou. Komu by i to bylo málo, má možnost dokoupit ještě tzv. SLICE baterii, která nabídne dalších šest článků k dobru. Teoreticky, jen po přepočtu kapacit, by se tak dalo dosáhnout okolo dvaceti hodin čtení webu. A nebo, což je zajímavější, okolo čtrnácti hodin náročnější práce. Z tohoto pohledu tedy není co notebooku vytknout.

K bateriím mám ještě jednu poznámku pro ty z Vás, kdo máte doma například baterii z loňského ThinkPadu a zvažovali byste její použití v X230. Nebude to možné, resp. použít půjde, ale nepůjde v notebooku nabíjet. Na vině je nutnost používat v ThinkPadech 2012 nové baterie s autorizačním chipem. Baterii bez chipu sice notebook (s protestem) přijme k chodu, nicméně velmi striktně odmítne její dobíjení. Poslední věcí ohledem baterie je hodnocení – za baterii a výdrž si ThinkPad X230 vysloužil čistou jedničku.

Výkon a osazené komponenty

Nyní jsme se konečně pomaličku prokousali i do rychlých útrob testovaného notebooku. Použitým procesorem je v naší konfiguraci Intel Core i7 3520M, což je nejvýkonnější v současnosti dostupný dvoujádrový mobilní procesor z nejnovější rodiny procesorů Ivy Bridge. Procesor samozřejmě podporuje HyperThreading, což mu uděluje schopnost zpracování až čtyř procesorových vláken. Jeho nominální frekvence je 2,9GHz. Dlužno ale podotknout, že na frekvenci pod 3GHz, jsem jej krom idle stavu, kdy je hluboko podtaktovaný a jedno jaádro vypíná, příliš často neviděl. Díky funkci Turbo Boost totiž může dosahovat frekvence až 3,6GHz, což je na tak malý notebook už pořádná porce výkonu. Díky kvalitně provedenému chlazení notebook stabilně dosahuje frekvencí okolo 3,4GHz i v dlouhodobé zátěži, ale o tom ještě bude zmíňka níže. K výkonu již jen dodám, že za celý týden testování jsem nenarazil ani na jednu jedinou chvilku, kdy bych pociťoval pomalost, či jakýkoliv nedostatek výkonu.

Procesor v jeho rychlosti podporuje 8GB RAM, rozdělených do dvou modulů – to aby nebyl brzděn potenciál grafického jádra Intel HD4000. Věřím, že bude existovat nemalé procento uživatelů, kteří by uvítali raději 1x 8GB modul pro možnost budoucího rozšíření. Takovou konfiguraci ale se Lenovo na 99% prodávat nechystá.

Velkým pomocníkem k dosahování opravdu vynikající rychlosti a bleskové odezvy je bezesporu i osazený 180GB SSD disk, pocházející přímo z dílen Intelu. Konkrétně se jedná o model Intel 520 Series se sníženou výškou (7mm).

Když už jsme u disku a jeho rychlosti, resp. u výkonu jako celku, musím zmínit i jednu z věcí, která mi na notebooku opravdu velmi vadila. Bohužel se jedná o funkci RapidBoot, s níž se lenovo dosti chlubí v propagačních materiálech. Tato feature má údajně značným způsobem zrychlovat nabíhání OS. S plotnovým diskem věřím, že tomu tak i bude, ale u testovaného notebooku s SSDčkem mne tato feature až neskutečně otravovala. Z technického hlediska se jedná o utilitku podobnou například prográmku Soluto – až na to, že zde si NEMŮŽETE vybrat, co chcete načíst hned a co se má při startu odložit. Lenovo uvádí, že prý tato utilitka automaticky odloží spouštění „nekritických“ součástí OS a dalších aplikací na pozdější dobu, čímž je myšleno až několik desítek sekund po startu OS. To sice znamená, že máte o chloupek z nosu dříve načtenou spodní lištičku a ikonky ve Windows, nicméně do svého programu, jejž potřebujete k práci, se však ještě deset, ale klidně i více sekund „po startu“ nemůžete dostat.

Mám -li uvést jeden příklad za všechny: Nedovedu pochopit, co mohlo někoho z lenova vést k úsudku, že dialog pro výběr WiFi sítě bude patřit právě mezi ty „non critical“ aplikace, na jejichž načtení si uživatel „rád počká“. Běžný Franta Uživatel možná. Ale … !!!

Celou situaci, resp. celý notebook od prohození oknem do vnitrobloku ale nakonec zachránil fakt, že je RapidBoot vypínatelný. Těmito řádky nechci nikterak popírat fakt, že samotná myšlenka uspíšení bootu OS na úkor méně podstatných věcí je určitě dobrá. Ale jakési centrální rozhodování bezejmenného inženýra o tom, co má a co nemá býti pro uživatele prioritní? To už se mi moc dobré nezdá. Kdyby šlo chování RapidBootu nějak nastavovat, bylo by hodnocení výkonu na jedničku. Protože to ale buďto nelze, nebo je nastavení tak dovedně ukryto, že jsem jej za celý týden neobjevil, dostává X230 „díky RapidBoot“ za výkon známku 1 mínus.

Účinnost chlazení, teploty a provozní hluk

S výkonem určitě souvisí i teploty a zahřívání, s čímž přímo souvisí i hlučnost notebooku. Hned na úvod mám velmi dobrou zprávu pro všechny ty z Vás, kdož používáte TPFC. Na X230 funguje naprosto bez problému. Dokonce i všechny manuální módy, snad s výjimkou stupně číslo šest, u nějž mi nepřišlo, že by něco měnil, fungují bez chybičky. Stejně tak naprosto bez chybičky funguje SMART mód. jinými slovy si díky SSD a TPFC budete po 90% času moci užívat naprosto bezhlučného notebooku, a to i při lehké práci, např. při prohlížení webu, nebo při psaní ve Wordu.

Co může být pro někoho velmi důležité, je fakt, že (po správném nastavení v BIOSu) X230 umí běžet naprosto bezhlučne i bez TPFC. V klidu se teploty drží někde mezi 40-50°C, což postačí k vypnutí ventilátoru i bez SW zásahu. Toto je samo o sobě obrovské plus a obrovský důvod PRO koupi ThinkPad X230. Přesně takto by mělo vypadat správně navržené chlazení.

Ani v dlouhodobé plné zátěži navíc nedochází k přehřívání. To znamená žádných 100°C a žádný throttling, kterého si (navzdory vyšší hlučnosti a mnohem většímu tělu) plnými doušky užívají například majitelé mnohem větší T430, kterou mám (se stejným procesorem) na test zapůjčenou teď. V ThinkPadu X230 běží procesor i při dlouhé zátěži v podstatě nonstop v turbo násobičích. To znamená frekvenci okolo 3,2GHz. Teplota v takové zátěži sice olizuje devadesátku, ale tělo notebooku se nepřehřívá a chlazení není ani tehnijak extrémně hlučné.

Ohledem hlučnosti: První stupeň rychlosti ventilátoru si při poslechu z půl metru nezadá se stolním počítačem v ULN konfiguraci. Ještě i druhý stupeň s naprostým klidem snese i KineCZek, což je vynikající hodnocení. Třetí stupeň je stále jen těžko postřehnutelný za běžného denního ruchu v místnosti s několika lidmi a počítači. Zde by se zkrátka konkurence měla (co) učit. Za chlazení a provozní hlučnost dostává X230 čistou jedničku, kterou bych s radostí podtrhnul.

Závěr

Z předchozích odstavců je, myslím, naprosto jasně patrné, že krom UltraBase, prosvítajícího podsvícení a technologie RapidBoot ve mně notebook lenovo ThinkPad X230 zanechal jen ty nejlepší dojmy. Jediné tři výraznější mínusy jsem vyjmenoval hnedka v první větě. A klady, které převažují? Tichý a chladný chod, ultimátní výkon, skvělý displej, rozumné rozměry i nízká hmotnost. Cenu za mínus nelze brát, neboť vzhledem k výkonu a k provozním vlastnostem je naprosto oprávněná.