ThinkPad X1 Carbon: Černé pírko pro business (Test)

Nakrátko, pouze na několik dní, se nám do ruky dostal finální český kus jednoho z nejočekávanějších notebooků společnosti Lenovo v tomto roce, ThinkPadu X1 Carbon, druhé generace lehkého a tenkého prémiového “exota” mezi černými business stroji. Z krátké zápůjčky jsme se snažili vytěžit maximum: máme spoustu fotek, video i běžné testy. 

Co je ThinkPAd X1?

Už první generace lehkého a tenkého ThinkPadu X1 s chiclet klávesnicí a lesklým tvrzeným sklem Gorilla Glass přes displej způsobila poprask a vyvolala mnoho emocí. Po zhlédnutí fotek a parametrů většina zarytých “ThinkPadistů” lamentovala (včetně mě), ale jakmile se jim dostal notebook do ruky, vyloženě negativně se o něm nevyjadřoval snad nikdo. Proč? Protože jasně vybočil z řady (pro mnohé) nudných černých matných pracovních strojů, přinesl spoustu nových konceptů (vestavěná baterie, rychlé nabíjení, podsvícená klávesnice, clickpad), zařadil se do proudu nových trendů a – ať si říká, kdo chce, co chce – byl to luxusní “mazel”.

Nyní přichází druhá generace ThinkPadu X1, která se honosí přídomkem “Carbon”, to kvůli materiálu, ze kterého je (zčásti) vyrobena. Je ještě tenčí, ještě lehčí (vlastně je to nejlehčí a nejtenčí notebook ve své kategorii), a tak se hrdě řadí mezi Ultrabooky. I tentokrát vzbuzuje emoce a vyvolává poprask, nicméně tentokrát nepramení z obav, ale z velkých očekávání, protože fotografie i specifikace vypadají naprosto fantasticky – že by se konečně zrodil opravdový luxusní, pracovní Ultrabook se značkou ThinkPad?

Tip: Test první generace ThinkPadu X1.

Ještě jsme si ale neřekli, co vlastně ThinkPad X1 je. Myslím si, že X1 je pro Lenovo určitou formou ukázky toho, co tým stojící za značkou ThinkPad dokáže navrhnout a posléze vyrobit, podobně jako to dříve byla X300, jen tentokrát v jiné podobě: namísto vytvoření čistě pracovního přenosného počítače, jako je právě X300, se tým stojící za X1 snaží působit na city, a přinést nejmodernější technologie a (možná “konzumní”) trendy. Tím se však takový notebook odlišuje od běžných pracovních notebooků, ale hlavně od ThinkPadů Classic, a vydává se vlastně na cestu směrem ke “spotřebním” kategoriím počítačů. Pokud bychom to brali z druhé strany, pak se zase “konzumní” technologie a trendy zpřístupňují businessu. Čili je jasné, že ThinkPad X1 není klasický ThinkPad, není to klasický pracovní notebook, protože neztělesňuje střídmost, strohost, přímočarost a čirou funkčnost, spíš se snaží zalíbit těm, kteří chtějí vzhled, vlastnosti a trendy konzumních Ultrabooků, ovšem v profesionálním designu s vysokou ergonomií, odolností, spolehlivostí, zabezpečením a nadstandardním servisem. Plus v ThinkPad designu.

Zní to asi honosně, moje vysvětlení bylo dlouhé, ale zhruba takové pocity a závěry jsou já z ThinkPadů X1 dostal. Nehodnotím teď, do jaké míry se naplnění všech zmíněných ideálů daří, to už je otázka vedlejší.

Upozornění: Ještě než se pustím do popisu ThinkPadu X1 Carbon a vyjádřím všechny své pocity a názory, které jsem během testování nasbíral, musím na úvod říct jednu podstatnou zprávu, možná tím dokonce někoho od čtení odradím – X1 Carbon se mi velice zalíbil, ačkoliv na první pohled a dotyk jsem z něj ohromený nebyl, možná o to víc mi “přirostl k srdci” během testování. Zalíbil se mi tak moc, že bych kvůli němu byl ochoten nejenom velmi jednoduše překonat všechny jeho slabiny, ale také se mu v některých směrech přizpůsobit (např. vzdát se nativního dokovací). Něco takového se mi stalo naposledy s mou současnou T420s…

Videopředstavení

Vzhled

ThinkPad X1 Carbon je už na první pohled zcela jistě Ultrabook, jen není tradičně kovově stříbrný nebo pestrobarevný – zachovává velmi štíhlé linie, jen je matně černý. Trochu působí jako součást výbavy Batmana (a úplně by se hodil vedle matně černého Lamborghini Aventador nebo v ruce pilota neviditelné stíhačky F-117, který sedí na jejím křídle uprostřed Nevady a píše e-mail rodině). Co vám ale X1 Carbon připomene nejpravděpodobněji (a nebojím se to přiznat), je MacBook Air. Jen bez stříbrného, hliníkového povrchu, takže na první pohled temně vyzařuje svou pravou totožnost.

Tělo notebooku je kompletně vyvedené – stejně jako minulá generace nebo prémiové ThinkPady Edge – v tmavé, v tomto případě čistě černé, barvě s povrchovou úpravou příjemnou na dotyk (tzv. “soft-touch”). Zároveň je klasicky rafinovaně tvarované, má plynuje zkosené hrany vytvářející tupá ostří především na přední hraně. Díky kombinaci minimální tloušťky, která v nejtenčím bodě dosahuje 8 mm a v nejširším 18, a promyšlených tvarů, působí X1 Carbon jako černý list papíru. Oproti předchozí generaci je mnohem elegantnější, mnohem tenčí, ačkoliv ztratil trochu ze své originality právě kvůli standardnímu tvaru. Co však trochu trkne do obličeje, je víko displeje, které je kvůli nezkoseným hranám oproti základně na pohled poměrně tlusté, ačkoliv fakticky tomu tak není.

Lenovo tvrdí, že X1 Carbon má rozměry 13″ notebooku, ale 14″ displej. Inu, pokud bychom brali za referenci 13″ notebook s pro Lenovo typickým širokým rámečkem, pak je to pravda. Obecně ale půdorysné rozměry X1 Carbon leží někde mezi 13″ a 14″ notebookem, ačkoliv menší než 14″ stroje i s tenkým rámečkem je. V ruce působí díky minimální tloušťce a úžasně nízké váze 1,367 kg jako havraní pírko.

Co se vzhledu týče, X1 Carbon ve mně vyvolává zajímavý, trochu zvláštně rozpolcený pocit: díky povrchové úpravě, která plně odpovídá značce ThinkPad, před sebou právě ThinkPad vidím, nebo alespoň to člověk tak cítí. Nicméně zároveň je okamžitě jasné, že o klasický ThinkPad se nejedná.

Konstrukce, kvalita zpracování

Kolem X1 Carbon (už kvůli názvu) Lenovo vytvořilo kampaň a z ní vyplývající mýtus, že je notebook vyrobený z karbonových vláken. To je trochu jinak: z karbonových vláken je vyrobené pouze víko displeje pro snížení hmotnosti a zvýšení tuhosti a odolnosti, nicméně nejedná se o stejný materiál, ze kterého jsou vyrobená víka ThinkPadů T, nový materiál je pevnější a zároveň lehčí. Vana základny je klasicky ze slitiny hořčíku a hliníku.

Kvalita zpracování, lícování materiálů, kvalita spojů – to vše je naprosto v pořádku. Notebook nevrže, nepraská, pouze v jednom místě (nevím, zda se jednalo jen o vadu kusu, nebo je to – stejně jako u X1 minulé generace – vlastnost), vpravo vedle clickpadu, při silném stisku občas zapraská. Předpokládám, že tento zvuk vytváří buď clickpad nebo baterie.

Nemá smysl debatovat o prohýbání či jiných klopýtnutích v oblasti odolnosti konstrukce: notebook je pevný (s trochou té řečnické hyperboly) jako skála, a to jak na tlak, tak na ohyb/krut. Víko displeje je i přes minimální tloušťku výborně pevné.

Klávesnice, polohovadla

Nepřekvapí, že ThinkPad X1 Carbon používá novou šestiřadou ostrůvkovou “chiclet” klávesnici (alias “Precision Keyboard”), na první pohled shodnou s letošními ThinkPady Classic 2012. Nicméně už na fotografiích trénovaným očím neunikly některé rozdíly, no a další vyplynuly z používání.

Klávesnice s oddělenými funkčními klávesami

Oproti letošním ThinkPadům má X1 Carbon klávesnici zasazenou a spojenou s lícní stranou základny, se kterou tvoří (stejně jako u některých jiných Ultrabooků) jediný kus. Díky tomu má klávesnice špičkovou podporu, nedrnčí, “nezvoní” (ani při tvrdém psaní) a v žádném případě se ani minimálně neprohýbá. Vzhledem k extrémně tenké základně jsou klávesy nižší a mají o poznání mělčí stisk, horní řada ze stejného důvodu není vystouplá. V porovnání s minibooky a Ultrabooky Lenovo je stisk stále hlubší a mnohem jasnější. Kupodivu klávesnice tímto vůbec neutrpěla a píše se na ní stále výborně. Druhou změnou je rozdělení horní řady (F1-F12) do tradičních skupin po čtyřech, což zjednodušuje orientaci a (pevně doufám) toto uvidíme příští rok také u ostatních ThinkPadů Classic. Samozřejmostí jsou tlačítka pro ovládání hlasitosti, ztlumení mikrofonu, ThinkVantage a napájení. Klávesnice nabízí dvoustupňové podsvícení, které díky nižšímu zdvihu prakticky vůbec neprosvítá. Odstraněna však byla lampička ThinkLight.

Z polohovadel je k dispozici klasická “ThinkPadí svatá dvojice” UltraNav: TrackPoint a touchpad, v tomto případě beztlačítkový. K TrackPointu nemá smysl moc informací psát: je stále stejný, stále výborný, jen má větší, resp. širší tlačítka. Mně osobně připadala zbytečně široká (tradičně se zarovnávají s touchpadem, takže to jinak nešlo), ovšem setkal jsem se s názorem, že je to naopak dobře, protože pak uživatel nemusí ohýbat palec pro stisknutí toho levého.

Skvělý skleněný clickpad

Touchpad v beztlačítkovém provedení, tedy “clickpad”, je pro mě na notebooku vždy už dopředu trochu strašákem, protože se obávám jeho kvalit. Ačkoliv situace ohledně clickpadů se oproti loňskému roku významně zlepšila (tedy “kde ty loňské sněhy jsou”), stále nejsem vždy úplně klidný. Už minule u S430 jsem psal, že má výborný clickpad, nicméně to jsem ještě nepoznal ten z X1 Carbon – to je zatím suverénně a zdaleka nejlepší clickpad, se kterým jsem pracoval. Je (nebojím se říct) obrovský, vyrobený ze skla (jako u U300s), má tedy neskutečně příjemný, jemně matný povrch, na kterém se polohuje skutečně špičkově za jakýchkoliv podmínek. Odezva i citlivost je stejně špičková, stejně tak používání multidotykových gest. Byl jsem s ním velmi spokojený.

Zaslechl jsem informace o tom, že clickpad občas vypovídá poslušnost. S tímto problémem jsem se nesetkal, nicméně objevil se i na S430, ovšem problém napravila aktualizace ovladačů UltraNav.

Obraz – mýtus IPS panelu, zvuk

V předběžných technických specifikacích už na CESu Lenovo slibovalo, že X1 Carbon dostane 14″ IPS displej s vyšším rozlišením. To byla jedna z těch významných informací, které způsobily poprask, ovšem v pozitivním slova smyslu. Jak se informace stále zpřesňovaly, magická tři písmenka IPS se z popisu displeje vytratila, nicméně přesto zde v České republice v parametrech v internetových obchodech chvíli zůstala. Pravda je taková, že X1 Carbon IPS panel nemá. Jedná se o TN displej s HD+ rozlišením (1 600 x 900 bodů), jemně matnou povrchovou úpravou a kvalitativně bych jej přirovnal k HD+ displejům z T520, které byly na své poměry výborné: displej má nadstandardní, živé, ač v základu trochu studené podání barev i kontrast, silné 300nit podsvícení a velmi dobré horizontální pozorovací úhly. Takový displej bych si přál ve své T420s a byl bych zcela spokojený.

Díky tomu, že se jedná o 14″ panel v (téměř) 13″ těle, mohl být jeho rámeček zúžen prakticky na minimum, pouze pod displejem je mírně širší. Takto by měly vypadat rámečky displejů ve všech noteboocích! Po obvodu najdeme tenkou gumu pro měkké dosednutí na základnu, víko zároveň vpředu mírně přesahuje základnu, a tak se jednoduše otvírá, ač jednou rukou to kvůli lehkému tělu a silným pantům nelze. Panty jsou v multimediálním uspořádání, tedy víko se otevírá směrem za základnu, což je také důvod, proč je pod displejem větší mezera. Unikátem však je, že i přes toto uspořádání nabízí X1 Carbon možnost displej otevřít do plných 180°.

Reproduktory jsou skryté za dvěma štěrbinami na rubu základny, což není změna oproti původní X1. V základu není zvuk příliš hlasitý ani prokreslený, naopak plochý a plechový. Po aktivaci rozšíření Dolby Home Theater v4 samozřejmě dojde k výraznému zlepšení, ale stále se jedná o průměr, jen s bohatším projevem.

Velmi mě potěšily komunikační nástroje, tedy webová kamera a mikrofony. Webová kamera snímá v nativním HD rozlišení a stejně jako ostatní letošní ThinkPady má vynikající obraz včetně podpory sledování obličeje “face tracking”. Duální mikrofony s funkcí odstranění ruchů v pozadí fungují také velmi dobře a nabídnou čistý zvuk, ovšem někdy se automatické přizpůsobování prostředí nechová nejlépe, a než aby zvuk vylepšovalo, zhoršuje jej. Obvykle – pokud nevyužíváte např. prémiových služeb Skype či VoIP – inteligentní funkce vylepšení vypnete.

Konektory, připojení

ThinkPad X1 Carbon kvůli tenoučkému provedení nabídne skutečně jen základní konektorovou výbavu, takříkajíc “pro přežití”: vlevo najdeme nový napájecí konektor (ztenčený, v obdélníkovém provedení) a stále napájené USB 2.0. Pravá strana nabídne čtečku paměťových karet, sdružený audio konektor, miniDP, USB 3.0 a slot pro zámek Kensington. Na zadní straně najdeme už jenom krytku a za ní slot pro SIM kartu, který využijeme, pokud je notebook vybavený 3G modemem.

Málo konektorů, chybějící redukce

Konektorů na těle notebooku je skutečně minimum, nicméně je snadné je rozšířit. Z miniDP pomocí jednoduchých a skladných redukcí velmi rychle vytvoříme HDMI, DVI, ale také VGA, chybějící ethernet vyvedeme pomocí USB redukce. Jen kdyby ale tyto redukce byly součástí prodejního balení… Jejich absenci, tedy alespoň USB ethernetu a miniDP-VGA, považuji za výraznou chybu.

X1 Carbon nedisponuje dokovacím konektorem jako ostatní profesionální ThinkPady Classic. Rozšířit konektorovou výbavu je však přesto jednoduše možné pomocí nového USB 3.0 Lenovo replikátoru portů (nástupce USB 2.0 replikátoru), který vedle USB 3.0 rozbočovače obsahuje také dvojici DVI výstupů, audio konektory a ethernet. Vzhledem k tomu, že se mi X1 Carbon velice zalíbil, byl bych ochoten tento druh nenativního dokování přijmout.

Bezdrát ano, WWAN-ready nikoliv

Z bezdrátových připojení je standardně k dispozici dvojice Bluetooth v nejnovější revizi 4.0 a Wi-Fi Intel s podporou 2,4 i 5GHZ sítí. Překvapí, že ani jeden z modelů na českém trhu (a to zde mluvíme o ultrapřenosném notebooku na cesty) nenabídne 3G modem. O to smutnější je fakt, že do X1 Carbon není možné 3G modem doplnit (žádný model tedy není “WWAN-ready”). Chápu důvody – doplnění 3G modemu v případě Carbonu není tak jednoduché jako u ostatních ThinkPadů, kde jen odmontujeme krytku, X1 Carbon je nutné prakticky celý rozmontovat. Model s 3G bude dostupný v ČR až později, což je špatně.

Výkon, testy

Aby bylo možné v tenoučkém těle provozovat dostatečně výkonný hardware při zachování rozumné výdrže na baterii, sáhlo Lenovo (ne překvapivě) po aktuální business ULV architektuře od Intelu, tedy nízkonapěťových Core i5 a i7 procesorech třetí generace s podporou centrální správy a zabezpečení Intel vPro a urychlování šifrování AES-NI. Dle tvrzení Intelu mají nabídnout průměrně o 20 % nižší spotřebu energie (která je už tak dobrá), ovšem zachovat více než 75 % výkonu plnokrevných Core procesorů.

Základní deska ThinkPadu X1 Carbon

Nepřekvapí rovněž, že kvůli zachování miniaturních rozměrů notebooku musela být použita speciální základní deska, jejíž rozměry jsou menší než třetina základny (proto také jsou veškeré konektory realizované skrze dodatečné karty spojené s deskou kabely). Některé komponenty jsou na desce napevno připájené (např. procesor nebo operační paměť, proto má standardně kapacitu 4 GB a nelze ji rozšířit), ostatní se připojují jako karty s paticí zřejmě miniPCI-E, ovšem s mírně jiným uchycením (speciální modul Wi-Fi, SSD disk – z toho důvodu do notebooku nelze vložit běžný pevný disk). Pouze 3G modem má standardní konektor i provedení včetně uchycení.

Testovaná konfigurace:

• Intel Core i7-3667U (2,0-3,2 GHz, 2 jádra / 4 vlákna, 4      MB L3 cache, 17 W TDP)
• Čipová sada Intel QS77
• Intel HD 4000
• 4 GB DDR3 1 333 MHz pevně na základní desce
• SSD SanDisk, 256 GB, SATA3

Výkon

Je zajímavé sledovat, jak se vyvíjí ULV procesory. Při pohledu na specifikaci Core i7, které jsme našli v testovaném modelu X1 Carbon, totiž už člověk přestane uvažovat nad tím, že se jedná o nízkonapěťový, tedy úsporný procesor – 2GHz základní frekvence je běžná pro plnokrevné Core i3 procesory, nehledě na Turbo Boost, který dosahuje při zatížení jednoho jádra až 3,2 GHz, při zatížení obou zase 3 GHz. To se ostatně potvrdilo i v testech, kdy při zatížení jednoho jádra oscilovala frekvence mezi 3,0-3,2 GHz, při zatížení obou jader (bez zatížení grafického jádra) to bylo 2,8-2,9 GHz. Jakmile se o slovo přihlásila i Intel HD 4000, která bez problému zvládá akceleraci rozličného Full HD videa i trochu náročnějších 3D aplikací a her, takt procesoru klesl na 2 GHz pro zachování 17W TDP.

Tak či onak, výkon X1 Carbon považuji díky silnému (ač úspornému) procesoru, rozumně výkonné (a taky úsporné) grafice a vysoce výkonnému SSD disku SanDisk za výborný, pro své určení více než dostačující. V tomto ohledu nemám notebooku co vytknout, protože mě ani vteřinu výkonnostně neomezoval.

Testy

Chlazení

ThinkPad X1 Carbon má chlazení umístěné na levé straně, nicméně kvůli pantům víka displeje otevírajícím se za základnu disponuje pouze jedním výdechem, a tak čerstvý vzduch získává především skrze průduchy na rubu základny. Ventilátor je skutečně miniaturní, resp. především velmi plochý, ofukuje pasiv, do kterého ústí hned dvojice heatpipe, které vedou od procesoru.

Hned na úvod řeknu, že mě chlazení nezklamalo (možná také proto, že jsem čekal vyšší teploty z důvodu vyššího výkonu, ale také po zkušenostech s jinými Ultrabooky, minibooky a jinými miniaturními přenosnými počítači), naopak mě velmi mile překvapil jeho tichý chod – ačkoliv ventilátor musí běžet neustále, je velmi, velmi tichý. Při maximálním zatížení, tedy v nejvyšších otáčkách, dosahuje stejné (nebo možná ještě nižší) hlučnosti než T430 při minimálních otáčkách.

Za běžného chodu se teploty čipů drží na standardních hodnotách, tedy v mírném provozu mezi 40-50°C, v běžné zátěži prohlížením internetu, přehráváním hudby či HD filmů je horní hranice zhruba 60°C. Tělo se zahřívá o něco více, než je u ThinkPadů běžné, nicméně vzhledem k tenkému provedení to není nic nečekaného, rozhodně ne nepříjemného.

Poznámka: Z nějakého důvodu se zpočátku notebook zahříval i za běžného chodu výrazně více, než je běžné, nicméně zhruba po jednom odpoledni se vše srovnalo a notebook se choval, jak by se čekalo. Těžko říct, zda to bylo během doby indexování, zaběhnutí operačního systému nebo nějakých úvodních antivirových kontrol.

Prováděl jsem tři testy maximální zátěže. Během jednoho se mi podařilo shodit řízení napájení, a tak se procesor zastavil na 800 MHz, tedy minimálním taktu, díky čemuž se po půl hodině zahřál pouze něco přes 60°C. Další pokus byl při plném zatížení CPU (Prime95) bez zatížení grafického jádra. Takt procesoru se držel stabilně mezi 2,8-2,9 GHz a teplota postupně rostla až na zhruba 85°C. Při zatížení CPU i GPU pomocí Prime95 a FurMarku zároveň, došlo ke snížení taktu procesoru na základní hodnotu 2 GHz, aby se i při vytížení grafického jádra drželo celkové TDP procesoru. Teploty se tak prakticky nezměnily.

Vlevo: běžné teploty, vpravo: teploty po zátěži

Tělo notebooku se v takovém režimu zahřeje poměrně výrazně, opěrky a touchpad však zůstávají chladné. Nejcitelnější, nepříjemné (přes 50°C) jsou teploty na samotném levém okraji, kde je pasiv chlazení, pod chlazením a zhruba uprostřed šasi.

Teploty povrchu po 30 minutách FurMark + Prime95:

• Rub maximum: 53°C (pod chlazením uprostřed)
• Rub minimum: 28°C (pod pravou opěrkou zápěstí)

Teploty v zátěži mě osobně nepřekvapily a nepovažuji je za problém, pokud uvážím, k čemu je notebook určen. Upřímně řečeno mi spíše paradoxně vyhovovala situace, kdy došlo k selhání řízení správy napájení, kdy se procesor držel na redukovaném taktu, také teploty procesoru, potažmo šasi se držely na nízkých hodnotách, protože si nemyslím, že prioritou uživatelů X1 Carbon bude maximální, resp. dlouhodobý špičkový výkon.

Napájení

Další záležitostí, která u Ultrabooku nepřekvapí, je vestavěná, uživatelsky nevyměnitelná baterie, která je nutná pro zachování tenkého profilu, zabírá zhruba dvě třetiny základny. Jedná se o Li-Pol 4článek, který je lehčí než běžné Li-Ion baterie, ale hlavně může být vyroben v jiném než válcovitém tvaru, což je v tomto případě více než nutné.

Kapacita baterie je 46 Wh, z čehož se dá usuzovat na výdrž notebooku bez napájecího adaptéru. Ta není ani zdaleka dechberoucí, dokázal bych si představit více, zvláště když konkurence více umí, ale naplňuje alespoň slušný základ – v lehčím zatížení jsme schopni dostat se přes 5 hodin, běžně se však budeme pohybovat mezi 3-4 hodinami, obvykle kolem 3,5 (mluvím však o provozu s aktivní Wi-Fi a podsvícení displeje zhruba na 80 %).

Poznámka: Je zajímavé, že zahraniční recenzenti se shodují na výdrži 5:00-5:30 hodin s Wi-Fi i rozumným podsvícením displeje. Je možné, že náš kousek ještě neměl plně zaběhnutou baterii, protože jsme prošli nejvýše 3 nabíjecí cykly. Čili je možné, že standardní výdrž není 3-4 hodiny, ale spíše 5-6.

Útěchou budiž, že – stejně jako minulá generace – dokáže X1 Carbon díky funkci RapidCharge dobít baterii do 80 % během půl hodiny (resp. 35 minut). V balení se však nenachází 90W, ale 65W napájecí adaptér, který se od běžných ThinkPad adaptérů liší skutečně jen novou koncovkou.

Zabezpečení

Kromě standardních možností zabezpečení, které nabídne každý ThinkPad: hesla do BIOSU, hesla pevného disku a po spuštění notebooku, najdeme na základní desce bezpečnostní TPM čip a v pravé opěrce novou čtečku otisků prstů s vyšší odolností a vylepšenou diodovou indikací, která funguje jak ve Windows, tak před startem operačního systému. Je pomocí ní možné notebook ověřeným otiskem zapnout.

Závěr, zhodnocení

Co jsem poznamenal v úvodu, stále platí: ThinkPad X1 Carbon mi i přes okamžitě po rozbalení ne zcela pozitivní pocity přirostl rychle k srdci. Jedná se o notebook, který bych dokázal používat a používal bych ho rád: je lehký, tenký, má velmi dobrý displej (jak na ThinkPad, tak obecně, ačkoliv zásadní chyba Lenova se slibováním IPS stále přetrvává a myslím, že to bude velká jizva u uživatelů, kteří se na X1 Carbon těšili) a výbornou klávesnici, zároveň je černý, matný, vybavený čtečkou otisků prstů, TPM čipem, SSD diskem, má překvapivě výborný clickpad a tiché chlazení. Navíc mu nechybí dostatek výkonu a business funkcí při silně redukované spotřebě energie.

Ale ani o to, řekl bych, u X1 Carbon nejde. Hlavně je to notebook, který okamžitě zaujme, ihned chytí (takříkajíc) za srdce a u mě se mu to podařilo. Moci s sebou nosit notebook, který má rozměry skoro jako 13″ stroj, ale nabídne velmi slušný 14″ displej s HD+ rozlišením, navíc váží méně než 1,4 kg, tiše se chladí, zachovává ThinkPad design i odolnost, to bych si nechal líbit. Dokonce bych byl ochoten oželet dvě až tři hodiny z výdrže na baterii (oproti mé T420s s UltraBay baterií) i nativní dokování a pořídit USB 3.0 port replikátor. Teď si upřímně připadám trochu jako jablečná ovce…

Teď ale bez zaujatosti a emocí: ThinkPad X1 Carbon je plnohodnotný pracovní Ultrabook se špičkovou kvalitou konstrukce, výbornou klávesnicí a polohovadly, zároveň relativně vysokým výkonem a tichým chlazením. Velmi pozitivní je 14″ displej s miniaturním rámečkem a HD+ rozlišením, který má navíc nadstandardní kvalitu obrazu (nicméně proti slibům IPS panelu, kterým nás Lenovo masírovalo už od února, je to zklamání). Notebook nepotěší zahříváním šasi v zátěži, kdy se dostaneme i přes 50°C, což není ani zdaleka příjemná teplota a pro mnohé bude zklamáním výdrž na baterii, která je běžně jen 3,5 hodiny.

Celkem vhodné je srovnání X1 Carbon a MacBooku Air: jablko vyhrává jednoznačně ve výdrži na baterii, která je u Lenova maximálně 5 hodin, u Airu 6,5 (ač s Windows o 2 hodiny méně). X1 Carbon však nabídne vyšší rozlišení (1440 namísto 1600 bodů na šířku) i větší displej, podle mě lepší klávesnici, TrackPoint, business funkce, praktičtější vzhled i povrchy, no a může být vybavený 3G modemem, což by třeba pro mě bylo důležité.

Další fotografie

Porovnání s ThinkPadem T420s