ThinkPad X1 Carbon Touch: Pán výjimečný?

Z dotykových displejů se stal fenomén dnešní doby. Po takřka naprostém ovládnutí trhu s mobilními telefony  čím dál víc pronikají i do světa počítačů. Společnost Lenovo se snaží tohoto trendu využít. Vedle konvertibilních zařízení často osazuje dotykovými panely i notebooky klasické konstrukce ve snaze dodat jim jakýsi punc výjimečnosti. Jak dobře funguje zkřížení těchto dvou světů v případě již tak exkluzivního ThinkPadu X1 Carbon?

Vzhled, zpracování

X1 Carbon je tak trochu exot mezi Ultrabooky. Za jeho křivky by se nemusel stydět ani ten nejstylovější Ultrabook. Oproti tomu černé plasty s povrchovou úpravou soft-touch ve spojení s kompletně matným povrchem a absence jakýchkoli designových výstřelků dává tušit, že se o primárně designový kousek nejedná. Ve výsledku notebook působí docela rozporuplně a dá se jen těžce “zaškatulkovat” do jedné kategorie.

Na první pohled jsou X1 Carbon a X1 Carbon Touch prakticky identické. Největší změna je patrná až po otevření víka displeje. Na displeji se totiž nachází krycí sklo, které tak vytváří rovnou plochu bez přechodu mezi displejem a jeho rámečkem, podobně jako v případě původního ThinkPadu X1. Další drobnou, přesto pro někoho podstatnou, změnou je absence dvou indikačních diod na vnější straně víka. Ty u staršího sourozence signalizovaly režim spánku a stav baterie. V zavřeném stavu je tak viditelná pouze dioda vedle napájecího konektoru signalizující nabíjení baterie.

Díky zkoseným hranám na spodní straně základny působí Carbon Touch velmi tenkým dojmem. Ten trochu kazí opticky tlustší víko displeje. To díky dotykovému displeji rovněž nabylo na hmotnosti. Rozdíl mezi 1,335 a 1,516 kg sice na papíře není příliš velký, v reálu však zanedbatelný vůbec není. Tyto dekagramy navíc oproti původnímu X1 Carbon vůbec neulehčují práci pantům. S notebookem na klíně vzbuzovalo víko dojem, že jej musím občas přidržovat, ač ne vždy tomu tak skutečně bylo. Také při větším úhlu rozevření se projevila zvýšená hmotnost víka a na notebooku byl jasně patrný menší hmotnostní rozdíl mezí víkem a základnou.

Tip: Recenze klasického ThinkPadu X1 Carbon zde.

Pochvalu si zaslouží jen tenký rámeček okolo displeje. Rozměry X1 Carbon Touch se tak řadí mezi 14″ notebooky k lepšímu průměru. Stejně jako v případě “obyčejného” X1 Carbon i jeho dotyková verze nabídne solidní odolnost konstrukce. A stejně jako v případě X1 Carbon kazí dojem, z jinak skvěle zpracovaného notebooku, občasné zapraskání při zatlačení napravo vedle clickpadu.

Klávesnice, polohovadla

X1 Carbon Touch používá již dobře známou 6řadou chiclet klávesnici. Oproti x30 ThinkPadům se však jedná o verzi s horní řadou kláves rozdělenou do bloků, což velmi usnadňuje orientaci. Specialitou je zde, že klávesnice je vsazena přímo do svrchní strany základny a nejedná se tak o samostatný kus. I díky tomu se klávesnice ani při silnějším tlaku neprohýbá. Klávesnice je velmi pohodlná zejména díky velkým klávesám a také mechanice s jasnou hmatovou odezvou. Práci ve tmě ulehčuje její dvoustupňové podsvícení.

Touchpad také není žádným překvapením. I zde je skleněný a beztlačítkový (tzv. clickpad). Jeho povrch je velmi příjemný a prst po něm dobře klouže. Bohužel je, zejména v tomto “období zpocených rukou”, náchylný na obtížně odstranitelné otisky. Gesta pro pohodlné ovládání Windows 8 na něm fungují naprosto bez potíží. Rozpoznávání pravého a levého kliku bylo rovněž bezproblémové, u tlačítka bych však ocenil vyšší zdvih.

TrackPoint je jedno z nečekaných zklamání. Resp. trackpoint jako takový byl opět výborný, ale jeho tlačítka už zdaleka ne. Problém byl v jejich stisku. Tlačítka postrádají jasnou hmatovou odezvu, jejich mechanizmus je prostě příliš měkký. Osobně jsem se za dobu testování nesžil ani s jejich tvarem, ani s velikostí.

Konektorová výbava, připojení

Ultrabooky, jak už je zvykem, zrovna neoplývají konektorovou výbavou. Nejinak tomu je i v tomto případě. Na notebooku tak nalezneme pouze nutný základ. Mezi ten se řadí dvojice USB (z ní jedno ve verzi 3.0), mini-DisplayPort, 3,5mm jack a čtečka SD karet.

V balení testovacího kusu se pak ještě nacházela dvojice redukcí. Jedna, připojitelná do USB 2.0, nahrazuje chybějící ethernet. Druhá pak složí pro vyvedení VGA skrze miniDP.

O bezdrátovou komunikaci se stará krom 2,4 i 5GHz Wi-Fi, Bluetooth 4.0 a také 3G modem. Slot na SIM kartu se pak nachází na zadní straně notebooku ukryt za plastovou krytkou. Jen je trochu škoda, že v nabídce chybí konfigurace s LTE. To se sice v ČR momentálně příliš nevyskytuje, nicméně z dlouhodobého a hlavně celosvětového pohledu by už LTE modem smysl dával.

Displej, zvuk

U X1 Carbon Lenovo původně slibovalo použití IPS displeje. Místo něj se však ve finální verzi notebooku nachází pouze TN panel. Ten je sice na poměry TN panelů přímo vynikající, ale stále naráží na limity vycházející z této technologie – zejména co se týče pozorovacích úhlů TN na IPS prostě nemá. Menší zklamání (byť očekávané) se dostavilo i zde. Jedná se totiž o stejný TFT TN displej s HD+ (1 600 x 900 bodů) rozlišením. Displej tak opět nabídne nadprůměrné podání barev i hodnoty jasu s omezenějšími pozorovacími úhly. Lenovo v konfiguraci uvádí, že X1 Carbon Touch disponuje matným displejem. Pokud stejně jako já marně lovíte v paměti jiné zařízení, které rovněž nabízí dotykový displej překrytý tvrzeným sklem s matnou povrchovou úpravou, vězte, že ani Lenovo jej nenabízí.

Abych uvedl vše na pravou míru: Nejedná se o matný displej, nýbrž o matnou fólii nalepenou na lesklém skle. Ve výsledku vzniká spíše “polomatný” než matný povrch. To by ani tak nevadilo (ba možná i naopak), na rozdíl od map a zkreslení vznikajícím právě kvůli fólii. Ty jsou nejvíce patrné při zobrazení souvislé bílé, např. při práci v MS Word. Naštěstí, toto zkreslení není příliš výrazné, a je dost pravděpodobné, že spoustě uživatelů nebude vadit, ba by si ho dokonce ani nevšimnou. Nicméně se dozajista najdou i jedinci, kterým by tento fakt vadil natolik, že by folii nejraději strhli.

Dotyková vrstva pracuje, jak má. Zvládá detekovat a bez zaváhání reagovat na doteky a multi-touch gesta. Vzhledem ke klasické konstrukci notebooku nepřipadá v úvahu, že by se z dotykového panelu měl stát primární ovládací prvek. V tomto případě najde uplatnění spíš výjimečně, a to zejména v prostředí “Metra” a jeho aplikací.

O reprodukci zvuku se stará dvojice reproduktorů umístěných ve zkosení na spodní straně notebooku. Toto umístění není příliš vhodné zejména při práci s notebookem na klíně, kdy je jejich zvuk tlumený. Jak již je u notebooků Lenovo zvykem, i Carbon Touch je vybaven softwarem Dolby. V celkovém hodnocení patří zvukový projev tohoto notebooku k lepšímu průměru.

Výkon, chlazení

Testovaná konfigurace:

• Intel Core i7-3667U (2,0-2,5 GHz, 4 MB L3 cache, 2      jádra, 17 W TDP)
• Intel HD 4000
• 8 GB DDR3 1333MHz RAM
• SSD 256GB

Byť je notebook vybaven ULV, tedy nízkonapěťovým procesorem, na nedostatek výkonu si vzhledem k jeho určení případný majitel rozhodně stěžovat nebude. Kancelářské aplikace, Full HD video nebo méně náročné úkony ve 3D zvládá X1 Carbon Touch bez problému. K tomu připočtěte nízkou spotřebu a dostanete ideální kombinaci pro “manažerský” notebook.

Příjemným překvapení se ukázalo být chlazení. Při na výkon nenáročných činnostech se notebook chladil pasivně a jen občas spínal větrák na nízké, málo slyšitelné, otáčky a teploty se pohybovaly okolo 50°C. Díky tenké základně se však spodek notebooku (zejména v těchto letních dnech) nepříjemně zahřívá.

Při přehrávání HD filmu pracovalo chlazení sice neustále, avšak větráček byl slyšitelný jen v naprosto tichém prostředí. Teplota notebooku stoupla přibližně o 10-15°C. Při vysoké zátěži a tedy maximálních otáčkách ventilátoru byl hluk stále na více než přijatelné úrovni, kdy k jeho přehlušení bohatě stačí přehrávaný film. Zvuk ventilátoru navíc není nijak nepříjemný či pisklavý. Při maximální zátěži, do které se tento notebook v běžné praxi sotva kdy dostane, se teplota vyšplhala na 89°C. Dá se tedy říct, že i v tomto ohledu chlazení obstálo.

Výdrž na baterii

O napájení notebooku se stará, do základny integrovaná, 4článková Li-Pol baterie o kapacitě 45 Wh. Ta dokáže notebook udržet v chodu při nízké zátěži, s vypnutou Wi-Fi a polovičním jasem po dobu 6 hodin. Po zapnutí Wi-Fi a surfování na internetu se výdrž zkrátí o hodinu. HD video pak notebook vydrží přehrávat bezmála 4 hodiny. To jsou poměrně příjemné hodnoty a trochu paradoxně je výdrž lepší než v případě původního X1 Carbon*.

(* To může být zapříčiněno operačním systémem Windows 8, který dokáže u nových zařízení s moderními komponentami, pro které je Windows 8 přizpůsobený, výdrž celkem znatelně prodloužit.)

Závěr

Snad žádný notebook ve mně nezanechal tolik rozporuplných dojmů jako právě testovaný ThinkPad X1 Carbon Touch. Tento stroj není ani špičkový pracovní nástroj, ani stylovka. Přesto (nebo možná právě proto?) se jedná o notebook, který si během chvíle zamilujete a přitom nejspíš ani nebudete pořádně schopni vysvětlit proč.

Mezi největší pozitiva bych zahrnul pevné, přitom tenké šasi, tiché chlazení a pohodlnou klávesnici. Jako největší negativa vnímám překrytí displeje matnou fólií, nepříliš pohodlnou práci s trackpointem díky mechanismu jeho tlačítek a taky hmotnostní vliv dotykového displeje na celkové rozložení hmotnosti.

Pokud bych se měl rozhodnout mezi X1 Carbon a jeho “Touch” verzí, raději bych volil staršího bráchu bez dotykového ovládání. Důvody jsou prosté – byť je dotykové ovládání příjemné zpestření, v mých očích nevyváží vyšší hmotnost a horší viditelnost displeje vinou matné folie.