Hybridní disky SSHD: Budoucí standard v noteboocích Lenovo

V dnešním článku se blíže podíváme na staronovou technologickou vychytávku, kterou si osvojilo Lenovo a postupně ji chce ve svých noteboocích nasazovat jako standard: hybridní disky SSHD, které v klasickém pevném disku, tedy v jediné komponentě, kombinují HDD i SSD část.

Mechanické HDD a “čipové” SSD

Obecně se pevné disky dělí na ty klasické, mechanické, které pro záznam dat využívají otáčející se plotny, a disky bez mechanických částí, tedy SSD disky, které jsou naopak složené z paměťových čipů, na která se ukládají data. Klasické disky právě pohyblivé části limitují: otáčení ploten má určitou rychlost, stejně tak čtecí hlava se může pohybovat pouze určitou rychlostí. Zvýšíme-li však rychlost, disk má vyšší spotřebu a zahřívá se. To jsou ostatně důvody, proč na poli klasických, mechanických pevných disků už poměrně dlouhou dobu nedošlo k žádnému vývoji, pouze se zvyšováním hustoty zápisu zvyšuje kapacita.

SSD a HDD při porovnání

SSD disky těmito omezeními netrpí, ty jsou limitovány pouze rychlostí použitých čipů, řadiče a případně sběrnicí (SATA) v samotném notebooku. Oproti mechanickým diskům dokáží poskytnout několikanásobně, ale také stonásobně vyšší rychlost, a to především u malých souborů, se kterými počítač pracuje nejčastěji (myslíte si, že operační systém častěji přesouvá gigabajtová videa či ISO soubory, nebo pracuje s miniaturními soubory s nastavením, soubory ovladačů či aplikací?). V neposlední řadě jsou SSD disky také energeticky mnohem šetrnější, nezřídka naprosto dramaticky. Všechny výhody SSD disků skutečně nemá cenu vypisovat, uvedli jsme si jen ty nejzákladnější. Více o SSD discích se dozvíte v našich článcích zde (o upgrade SSD disku na starším ThinkPadu R400) a zde (testy Intel 520 SSD disku).

Proč ne SSD?

Asi vám při čtení všech těch výhod došlo, že to nebude jen tak. Když existují ty skvělé SSD disky, proč je tedy nenajdeme už dávno ve všech noteboocích a pořád se trápíme s pomalými mechanickými HDD? Odpověď je jednoduchá (a stejná jako na většinu jiných otázek v životě): peníze. SSD disky jsou totiž několikanásobně dražší než jejich mechaničtí protějšci a to i přesto, že jejich ceny stále klesají. Jen pro představu – 500GB klasický HDD stojí okolo 1 200 Kč. 512GB SSD začíná na zhruba 8 000 Kč. Už to nejsou desetitisíce, jak by to bylo ještě před dvěma lety, ale za lidové se ceny SSD stále označit nedají.

To nejlepší z HDD a SSD

Výrobci se tak logicky zaměřili na to, aby zákazníkům zajistili “něco mezi” – tedy datové úložiště, které bude mít vysokou kapacitu jako klasické HDD, ovšem vyšší rychlost (ideálně na úrovni SSD, to však není zcela možné), ale za rozumnou cenu. Vznikaly tak různé kombinace a hybridní datová úložiště, jedním z prvních, kdo se v této oblasti angažoval, bylo právě Lenovo.

Kombinace HDD a malého SSD

Před pár lety proto Lenovo přišlo s kombinovaným, hybridním úložištěm, které ve své době nazvalo RapidDrive (více např. zde). Sestávalo se z klasického mechanického HDD s vysokou kapacitou, který doplňoval malý SSD disk na mSATA kartě na základní desce (obvykle v kapacitě od 16 do 64 GB). Oba disky spojil a ovládal software, který zároveň zajišťoval, že se na SSD disk přesouvala nejčastěji používaná data a také soubory potřebné pro spuštění operačního systému a hibernační soubor. Jednalo se o jedno z prvních řešení svého druhu a slavilo úspěch. Nicméně problémem byl stále onen nutný softwarový meziprvek a nutnost celý systém roztříštit do dvou zařízení – HDD a dodatečného mSATA SSD.

Situace se o něco vylepšila, když Intel tuto vlastnost do jisté míry vzal pod svá křídla a integroval ji do Ultrabooků. Bavíme se o technologii Intel Rapid Start a Smart Response. První ze jmenovaných zajišťovala, že operační systém se hibernoval a probouzel z SSD disku. Smart Response se starala prakticky o to samé, o co software Lenovo RapidDrive – přesouvala nejpoužívanější data na SSD, aby byla rychleji k dispozici. Více o Rapid Start zde, o Smart Response se zase dozvíte zde.

Oba přístupy ale zajišťovaly to samé: na velkém, mechanickém HDD byla uložena všechna data, ale na přídavný, miniaturní SSD disk se pomocí automatického systému kopírovala nejčastěji používaná data a také data potřebná pro spouštění operačního systému. Výsledkem bylo, že se rychleji spouštěly Windows, aplikace a rychleji jste prováděli časté úkony, takřka stejně rychle jako s SSD diskem.

Hybridní disky SSHD

Jak jsem ale zmínil, problémem stále zůstávala nutnost mít v notebooku dvě zařízení a ta dodatečně spojovat a zajišťovat jejich součinnost pomocí software. Odpovědí na tyto výtky jsou hybridní pevné disky SSHD, se kterými přišel už před třemi lety Seagate (řada Momentus XT), který vzal klasický mechanický pevný disk a vložil do něj také NAND paměťové čipy, jaké se používají v SSD discích. Tento hybridní disk tak pracoval přesně jako výše uvedené kombinace HDD a SSD, ovšem v jednom zařízení a bez nutnosti dodatečného software. To je ostatně princip SSHD disků. První generace nebyla ideální – byla poměrně drahá a nabízela jen malou kapacitu SSD části, to se však nyní mění.

Nové hybridní SSHD disky nabízí až 1TB kapacity v kombinaci s 8GB NAND (SSD) částí, která i v tomto případě slouží pro přesouvání nejpoužívanějších souborů (tedy jako velká vyrovnávací paměť). SSHD disk tak dokáže inteligentně a automaticky rozpoznat, co děláte nejčastěji, se kterými daty nejčastěji pracujete a pro tato data používat rychlou 8GB SSD část. 500GB SSHD přitom stojí pouze 1 800 Kč.

Zkušenosti z praxe

SSHD disky jsme v noteboocích Lenovo měli možnost už delší dobu používat, ale já osobně jsem také testoval ještě původní SSHD před třemi lety. Pocity a dojmy z používání jsou zcela shodné jako v případě kombinace HDD a mSATA (případně M.2) SSD.

Rozhodně nelze tvrdit, že by SSHD obecně dosahoval rychlosti SSD disků, nicméně po delším používání (než se disk “zaučí”) a při startu, hibernaci nebo uspávání notebooku je jasně patrná vyšší rychlost i rychlejší odezva v porovnání s klasickým mechanickým HDD, v mnoha případech se skutečně blíží rychlosti SSD.

Hybridní disk má také tendenci se častěji vypínat, protože již má vše potřebné “natažené” v 8GB SSD paměti. Navíc ovládací logika disku inteligentně nejprve ověří, zda soubor již není načtený v SSD paměti, až potom zapne mechaniku disku. Tím logicky šetří energii a prodlužuje výdrž notebooku na baterii, i když samozřejmě dramatický rozdíl tam není. Za běžných činností působí 5400otáčkový SSHD jako 7200otáčkový HDD, ovšem netrpí na vyšší zahřívání nebo hlučnost takto rychlých HDD.

Rychlost čtení a zápisu při různé velikosti dat

HD Tune ukazuje rychlost přenosu dat od začátku na konec disku (modře) a přístupovou dobu (žlutě)

V syntetických testech však výhody SSHD nepoznáte, jakákoliv “nová”, neopakovaná aktivita probíhá stejně jako na klasickém HDD, jen je pravda, že s rychlostí typickou pro zmíněné 7200otáčkové disky. Rozdíl ale pozorujete např. na startu operačního systému. Windows 8 se svým rychlým startem v kombinaci s SSHD startují pouze 14,1 vteřiny (na IdeaPadu G510), což mimochodem odpovídá době, za jakou nastartuje můj starší ThinkPad T420s s Intel 320 SSD.

Lenovo: budoucnost je v SSHD

Lenovo se opět rozhodlo jako jeden z prvních výrobců ve velkém “naskočit” do vlaku SSHD disků a už nyní se tyto hybridní disky objevují ve velké části nabízených notebooků (v současnosti především IdeaPad). Vize Lenova do budoucna je taková, že společnost chce SSHD disky používat jako standard, tedy měli byste je postupem času najít v drtivé většině, pokud ne ve všech, konfigurací. To je samozřejmě velmi dobrá zpráva.

SSHD disky prokázaly, že dokáží prakticky to samé jako kombinace HDD a miniaturního SSD, jen s tím rozdílem, že se jedná o jedno integrované, samostatné zařízení, které není roztříštěné do dvou komponent a softwaru, který tyto komponenty spojuje. SSHD disky a jejich firmware jsou navíc naštěstí natolik inteligentní, že kromě urychlení notebooku (především opakovaných nebo aktuálně prováděných činností a startu, hibernace nebo probouzení Windows) také dokáží šetřit energii, snížit hlučnost i zahřívání.