IdeaPad S210 Touch jako asistentka k notebooku

IdeaPad S210 Touch mě zaujal ihned po uvedení, byla to prostě láska na první pohled: malá, půvabná asistentka k většímu, zkostnatělému hranatému stroji (ThinkPad T420). Jak dokáže malý a levný dotykový minibook posloužit v reálu?

Už delší dobu pokukuji po nějakém malém “zapisovátku” do školy a obecně na cesty, moje averze vůči tabletům mi prostě neumožňuje vzít na podobnou věc tablet, schází mu pro mě jedna dosti zásadní věc a tou je hardwarová klávesnice, protože ať je taková klávesnice jakkoliv špatná, vždy bude lepší než virtuální.

Když jsem si tak vybíral, vzpomněl jsem si na S210, která mě zaujala ihned po uvedení, prostě láska na první pohled. To, že za stejnou cenu, jako je klasické verze, je i verze dotyková (S210 Touch), beru jako prima bonus, ke všemu za Baťovskou cenu 9 999 Kč není moc co řešit.

Tip: Naše recenze “nedotykové” verze IdeaPad S210.

Chtěl bych se omluvit, ale bohužel nemám fotografie (fotil jsem na sestřině fotoaparátu, protože fotky z mobilu nejsou to pravé ořechové, ale fotky byly poté bez milosti a požehnání smazány v době, kdy už jsem notebook měl vrácen). Proto zde najdete oficiální produktové fotky, případně se můžete podívat do recenze klasické S210. Děkuji za pochopení.

Hardware, vzhled, první dojmy

Na úvod bych představil S210 Touch po hardwarové stránce: disponuje procesorem tikajícím na 1,5 GHz pod označením Pentium 987U – jedná se o ULV procesor se sníženou spotřebou a tedy i výkonem. Dále 4 GB RAM a 500GB HDD, třešničkou na dortu je “HD Ready” displej překrytý dotykovou vrstvou a (pouze) 3článková baterie.

Vezmeme to hezky od začátku. Už to budou skoro dva roky, co mám svou T420ku s 9článkovou baterii dvěma SSD a tak dále… pro mě dostatečný pracovně/školní nástroj, výdrž kolem 9 hodin naprosto bez problémů, rychlý, tichý, zkrátka stroj, jak má být, ale poslední dobou jsem zjistil, že jsem celkem líný tahat už i 14″ notebook vážící 2 kg. Proto jsem se poohlížel po něčem menším, alespoň na zkoušku. S210 byla jasná volba.

Na první pohled spíše dívčí design: bílá barva a jemný vzor na víku se prostě více hodí k něžnějšímu pohlaví, ale proti gustu… Přítelkyně jej hodnotila přesně, jak jsem čekal: že je krásný, malý, roztomilý, jednoduše dívčí. Na druhý pohled je možné vidět decentní design, který by se mohl zalíbit každému, dokonce se nakonec zalíbil i mně, a to jsem zastánce černých hranatých krabic.

Zapnutí, instalace, klávesnice

Na druhý pohled, lépe řečeno po zapnutí, už to nebylo tak dokonalé, jak se na ten první zdálo. Pro mě osobně byl největší slabinou disk. Ano, 500 GB je docela velká kapacita, ale upřednostňuji rychlost před velikostí. Proto jsem si řekl, že vyměním plotnový disk za SSD, které se mi tady valí, ale bohužel to nakonec nedopadlo. Stáhl jsem si manuál, mrknul na něj a řekl jsem si, že to nebude problém, jenže bohužel byl: na jednom ze šroubků je totiž pečetní nálepka. (Pokud bych notebook vlastnil, risknul bych to s tím, že při nejhorším se budu na reklamačním hádat; jelikož notebook byl zapůjčen, nechtěl jsem někomu v budoucnu způsobovat problém.) Takže od výměny sešlo, což je škoda, protože jsem si téměř jistý, že by se poté z notebooku stal mnohem hbitější pomocník a dokonce úplně tichý. 50 % času dokáže notebook běžet pasivně, což ruší jen točení HDD.

Na obrázku je anglická klávesnice, česká má samozřejmě dvouřadý Enter a české znaky

Dalším krokem byla instalace programů, v mém případě jen Skype, Firefox, MatLab (kdyby náhodou) a Foxit na PDF, to mi osobně u takového stroje bohatě stačí. Nastalo to, čeho jsem se bál nejvíce, a to zvykání si na klávesnici. Nemám sice dokonalý prstoklad, ale taky nepíšu jak lékaři (ukazováčková metoda…), několik let zvyknutý na ThinkPadí klávesnici. Moje obava byla zbytečná, stačilo pár textů a neměl jsem už větší problémy, obecně mi poslední dobou sedí i klávesnice na „třicítkových“ ThinkPadech (T430, X230, Edge 530…), až na to rozložení, to je prostě bída, ale o tom už bylo na internetu napsáno dost.

Běžný provoz

Po víkendu vše nastaveno a připraveno na ostrý provoz. Takže zkusím popsat svůj běžný školní/pracovní den. Trávím denně něco málo přes hodinu ve vlaku, ač je 14″ notebook dobrý, tak prostě s 11″ se zachází lépe. Jasný bod pro S210, to by jsme měli cestu do školy. Ve škole mám většinou notebook otevřen jen pro rychlé hledání informací jak v PDF, tak na internetu, listování v PDF je díky dotykovému displeji pohodlnější – další bod pro S210 a dokonce i pro dotykovou obrazovku, které normálně nemusím. Ovšem tvorba dokumentů a jejich editace přímo na displeji je taková ošemetná, přichází na řadu touchpad. Ten je slušně zpracován a zaslouží si velkou pochvalu za dvě vyhrazená tlačítka a ne za nějaké pseduo-virtuální čudlíky…

Den pokračuje a ze školy rovnou na trénink, dnes jsem si připravil pro kluky jednoduchou animaci cvičení, co chci dělat, ale bohužel při cestě na “trenál” a psaní jsem zjistil, že už mi dochází, spíše došla baterka – jak nemilé, když jsem si spočítal, jak dlouho jsem pracoval, přišel jsem k číslu 4 hodiny, což není moc, ale taky to není málo. Co bych přivítal, by byla větší baterie; baterie a notebook je konstruován tak, že by se tam vešla i baterie s dvakrát větší kapacitou. No, nedá se nic dělat, notebook zůstane schován a bude se těšit domů na nabíječku. Protože takhle plných dnů mám více, rozhodl jsem se nosit s sebou i nabíječku, což není moc velký problém, protože je malinkatá a lehounká – jestli ji mám, nebo nemám v batohu/brašně, prostě nepoznám.

Po čase jsem narazil na malou slabinu: úhel, do kterého se dá otevřít víko displeje, občas mi to působilo problémy a to hlavně kvůli špatnému TN panelu, který měl i na poměrně levné zařízení velmi špatné pozorovací úhly, o kontrastu ani nemluvě. Tady prostě musí S210 ztratit bod, chtě nechtě, zvlášť proto, že IPS panely najdete v tabletech s cenovkou kolikráte až čtvrtinovou…