M30-70: 13″ stříbrný živnostník (test)

Na blogu jsme tradičně celkem pozitivně hodnotili IdeaPady B a V pro živnostníky – praktické, levné notebooky s funkcemi pro práci, ale ve stylovém provedení. Řada V skončila a namísto ní přišla M. Chyběl však dlouho 13″ model, který Lenovo dnes přináší – M30-70. Jaký je? A nepřipomíná nám tento notebook něco úplně jiného? Více v našem exkluzivním testu!

Když se před pár lety objevily první IdeaPady B a V (které mnoha prvky navazovaly na dávno zapomenutou řadu Lenovo 3000, která představovala jedny z prvních pokusů Lenova odpoutat se od ThinkPadu a vytvořit něco vlastního), podobně jako „géčka“ nás mile potěšily. Jednalo se o dostupné, pracovně zaměřené notebooky, ovšem z „konzumní“ sféry (jinými slovy žádné korporátní bestie se speciálními materiály, TrackPointem nebo dokováním), doplněné o vylepšené (veskrze softwarové) zabezpečení nebo čtečku otisků prstů. K tomu ještě nabízely (nebo alespoň řada V ano) stylový, elegantní vzhled.

Řady B a V se postupem času více a více sbližovaly, až (dražší) řada V zanikla úplně a namísto ní se objevila řada M (viz naše recenze M490s). Rozdíl mezi B a M je nyní – kromě konfigurací, samozřejmě – především o vzhledu a barvě. „Emka“ bývají stříbrná, „béčka“ zase čistě plastově černá.

Jenže s tím, jak se ztratila „véčka“, jsme přišli o jeden velmi, velmi povedený model – 13″ V370, který se nám svého času velice líbil díky příjemné velikosti (13″ úhlopříčka), na běžný notebook solidní konstrukci, elegantnímu (i když místy zbytečně lesklému) designu, pohodlnou klávesnicí a touchpadem či čtečkou otisků prstů. Štafetu pak nějak zřejmě převzaly 13″ ThinkPady Edge a 13″ model řady V byl ten tam. Nyní, když není po 13″ ThinkPadech E ani vidu, ani slechu, zřejmě Lenovo mezeru opět zaplňuje, a proto přichází 13″ model M30-70, který si dnes exkluzivně otestujeme.

Stále se jedná o levnější notebook zaměřený na živnostníky, případně velmi malé firmy, nabídne 13″ displej, tedy poměrně příjemné rozměry, notebook je i příjemně lehký a na levný notebook i tenký, pyšní se elegantním vzhledem, který však nedělá chyby v lesklých površích nebo displeji. Notebook nám však výrazně připomínal jinou řadu notebooků Lenovo…

Videopředstavení

Vzhled, provedení

Hned na úvod části o vzhledu a provedení musím zmínit, že vybalování M30-70 z krabice bylo trochu rozpolcenou záležitostí, protože jsem několikrát musel kontrolovat, jaký že notebook Lenovo do krabice dalo, jelikož na první pohled vypadá M30-70 jako (bohužel nikdy nezrealizovaný) 13″ model řady Z z generace Z500. Skutečně, pokud bych nevěděl, že mám před sebou M30-70, okamžitě bych notebook označil za Z300. Na jednu stranu je to poklona, protože řada Z generace Z500 pro mě představovala jedny z nejpovedenějších IdeaPadů v historii. Na druhou stranu však řada Z představuje notebooky pro úplně jinou cílovou skupinu (všestranné multimediální stroje s elegantním designem). Navíc M30 oproti řadě Z nenabízí kovové plíšky na povrchu a působí levněji.

Ovšem zpět k M30-70 – notebook má příjemně kompaktní rozměry (ještě aby ne, když se jedná o 13″ notebook), které konkrétně činí 330,8 x 230,2 mm, poměrně nízkou tloušťku (max. 22 mm) a velice lichotivou váhu 1,57 kg (naměřeno na testovaném modelu, Lenovo oficiálně uvádí 1,8 kg). Tady je ovšem třeba přidat také druhou stranu mince – obecně vzato jsou rozměry velmi kompaktní, nicméně půdorys tohoto 13″ notebooku odpovídá půdorysu vyšších 14″ notebooků (např. v porovnání s mou T440s nebo X1 Carbon je M30-70 půdorysně větším notebookem).

Tvar těla notebooku je tradičně „mušlovitý“, tedy vnější plochy, které jsou v tmavě šedé barvě s hnědým nádechem a příjemným, saténovým povrchem, se svažují směrem dopředu a v kombinaci se stříbrně poprášeným vnitřkem a boky vytváří dojem ještě tenčího zařízení (to je ostatně tradiční design). Jak je u saténových povrchů zvykem, vnější plochy ukáží otisky rukou, ač ne dramaticky, vnitřní, stříbrně poprášené plochy nemám rád – působí na mě lacině a neprakticky (vzhledem k charakteru povrchu jsem si téměř jistý, že budou časem znehodnocené od potu a špíny). Pozitivní však je, že se Lenovo vyvarovalo jakýmkoliv lesklým povrchům, což chválím, protože u modelů B a V to dlouho nebývalo zvykem.

Diodových ukazatelů je tradičně pomálu (ačkoliv stále více než na ThinkPadech) a mají – opět tradičně – elegantní bílou barvu. Na čelní straně základny najdeme dvojici diod (které však budeme často zakrývat rukou): stav chodu zařízení (svítí = notebook zapnut, nesvítí = notebook vypnut, bliká = režim spánku) zrcadlený v podsvícení vypínače nad klávesnicí a druhou diodou je ukazatel stavu napájení (svítí bíle = vysoký stav baterie, svítí červeně = nízký stav baterie, bliká = nabíjí se). V klávesnici najdeme indikaci CapsLock a nad displejem zase indikaci chodu webové kamery.

No a jak je na tom konstrukce? Notebook je samozřejmě celý vyvedený z plastu, to není překvapením. Oproti předchozí M490s shodil pár set gramů, téměř centimetr tloušťky a do jisté míry se to logicky projevilo na tuhosti konstrukce. Notebook je stále dostatečně pevný, nicméně při zvednutí za roh základny již cítíme mírné prohnutí a pocit z toho není vyloženě skálopevný. Podtrženo, sečteno: jedná se o plastový, dostatečně pevný, celkem značně kompaktní, lehký a tenký notebook, který však rozhodně není do nepohody a hrubší zacházení mu nebude dělat dobře. To je však na druhou stranu u notebooku, který cílí na práci, škoda.

Obraz, zvuk

M30-70 je vybavený – jak jsem již několikrát zmínil – 13″ displejem, který je (díky Bohu, resp. Lenovu za to) matný. Je to základní HD obrazovka od Samsungu se všemi vlastnostmi, které k tomu patří: rozlišení 1 366 x 768 bodů, tradičně slabé pozorovací úhly a bledé, nevýrazné barvy se studeným nádechem. Jinými slovy naprostý základ. Rozlišení mi na dané úhlopříčce přišlo v pořádku.

Displej má okolo sebe stříbrně poprášený rámeček, který stejně jako zbytek notebooku nevytváří odlesky (to chválím), nicméně je zároveň širší, než by musel, a to především pod displejem, kde musí překonat válcový výstupek základny, kde se schovává baterie, ale také po bocích. Gumové distanční podložky jsou rozmístěné průběžně v ploše rámečku. Se základnou je víko displeje spojené dvojicí pantů, které se otevírají směrem za základnu, mají plastové, pokovené lůžko a na můj vkus (a vzhledem k plastové konstrukci) jsou zbytečně tuhé, nehledě na to, že to znesnadňuje otevírání notebooku. Na druhou stranu ale displej drží slušně na místě, kývá se pouze pružením plastů a konstrukce a uchycení pantů (dle servisního manuálu) vypadá přiměřeně.

Dva 2W reproduktory jsou umístěné na rubu základny, v přední části (jak začíná být u Lenova zvykem). Jejich zvukové podání není tak kvalitní jako u řady Z, zvuk je tedy standardní, postrádá výraznější basy, díky rozšíření Dolby Advanced Audio však dokáže být překvapivě hlasitý a částečně prokreslený.

Nad displejem je vestavěná HD 720p webová kamera, její obraz je poměrně kvalitní především díky sytým barvám a solidní odezvě. Mikrofon vestavěný v pravé opěrce zápěstí však pochválit nemůžu – kvalita záznamu je silně závislá na tom, odkud hovoříte a přechází tak od příjemně čistého záznamu až do zastřené elektronické úrovně, často aniž byste se pohnuli.

Klávesnice, polohovadla

Přiznám se, že nejsem příznivce mělkých klávesnic, i proto mě těší, že moje T440s disponuje hlubším stiskem. Zvlášť problém mi dělaly mělké klávesnice na plastových IdeaPadech, u kovových modelů (např. řada U či Yoga) jsem však takový problém neměl. Test M30-70 mne však donutil dát nové klávesnici AccuType šanci a, věřte nebo ne, zvládl jsem to a už po několika desítkách minut se mi na klávesnici psalo zcela intuitivně. Ano, nízkoprofilové klávesnice mají výrazně menší klenutí kláves, zároveň máte u plastové verze stále pocit jakéhosi pružení, i když M30-70 má podklad klávesnice kvalitní, nicméně je to skutečně otázkou zvyku. Na stisk klávesy reagují s jistotou, v prstech cítím jasnou odezvu (ačkoliv gumovější a s menším „dorazem“ než na ThinkPadech), tvar kláves je pohodlný.

Klávesnice v M30-70 má standardní rozložení typické pro ostatní notebooky Lenovo (IdeaPad) – klávesnice je šestiřadá, celá zarovnaná do obdélníku bez výstupků, a tak jsou všechny klávesy narovnané v přesně definovaném bloku. Levý sloupec (kde je i CapsLock nebo Shift) je zúžený, to samé, ovšem ještě ve větší míře platí pro klávesy kolem Enteru (včetně jeho samotného), které musely ustoupit vnořeným kurzorovým šipkám nebo typickému pravému sloupci Home, End, PgUp a PgDn. Horní řada kláves, zarovnaná do bloků po čtyřech, má jako primární vedlejší funkce (hlasitost, jas apod.), až po stisku Fn (mezi Ctrl a Windows vlevo) se aktivují oranžové F1-12, případně Pause, Break, ScrLk a Insert vpravo.

Stísněné rozložení někdy dělá problém, zvlášť kurzorové šipky vnořené v klávesnici se shodnými rozměry kláves matou a často ovládání znesnadňují, nicméně lze si na ně zvyknout.

Pro pohyb kurzoru myši zde slouží královsky velký clickpad (kliká především v nižší části) od Synaptics, (téměř) zarovnaný s mezerníkem. Nemá sice tak jemný pohyb a citlivou odezvu jako skleněné trackpady (o povrchu ani nemluvě), ale díky kvalitě Synaptics a matné kontuře je příjemné s ním pracovat. Problém mu nedělají samozřejmě ani gesta Windows 8. Tradičně má však tužší a hlubší stisk, a to hlavně v rozích.

Konektory, připojení

Konektory a porty najdeme pouze na levém a pravém bohu, jmenovitě to jsou vlevo: tlařítko Novo (případně OneKey Rescue), pouze 100Mb/s ethernet Realtek (vyklápěcí), HDMI a USB 3.0. Vpravo se potom nachází napájecí konektor, dvě USB 2.0, sdružený jack pro sluchátka s mikrofonem a čtečka paměťových karet. Ačkoliv zdířku nepoužívám, byl jsem překvapený, že M30-70 nenabízí otvor pro zámek Kensington. Zároveň notebook nenabídne ani jeden stále napájení USB port a úplně potěšením není ani jediné USB 3.0.

Z bezdrátových adaptérů je k dispozici standardní dvojice od Broadcomu: pouze průměrně citlivá Wi-Fi standardů B/G/N (ačkoliv na rozdíl od jiných notebooků nebo All-in-One jsem neměl problém s výpadky či extrémně pomalým připojením ani při nižší kvalitě příjmu) a Bluetooth 4.0.

Konfigurace, výkon

HWiNFO

CrystalDiskInfo

CPU-Z

GPU-Z

Ze dvou konfigurací, které jsou v distribuci, jsme získali tu silnější s ULV Core i3 (namísto Pentia), 4 GB RAM a 500GB SSHD. Podrobnosti níže:

• Intel Core i3-4010U (1,7 GHz, 3 MB L3 cache, 15W TDP)
• 4GB DDR3L 1600 MHz RAM (pouze jeden slot)
• Intel HD 4400
• 500GB SSHD (5400 otáček, 8GB SSD paměť)

Notebook je tedy vybavený úspornou, nízkonapěťovou (ULV) architekturou Intel Haswell s integrovaným grafickým jádrem. Procesor bez problému zvládne běžné uživatelské a pracovní činnosti (kvůli absenci Turbo Boost, který najdeme až u procesorů Core i5, mu však budou déle trvat nárazové náročnější úkoly), grafický čip se zase hodí pro jakoukoliv multimediální činnost včetně přehrávání kvalitních HD videí (na HDMI obrazovce), 4 GB RAM poskytují dnes standardní kapacitu, která uživatele nebude omezovat. 500GB hybridní disk s 8GB NAND pamětí zase poskytne dostatek prostoru pro data a měl by dokázat urychlit start systému a opakované činnosti – nevím, jak výrazně toto funguje, případně do jaké míry napomáhá spíš Windows 8 než cokoliv jiného, ale používání bylo opravdu poměrně svižné.

V reálném provozu jsem nenarazil na žádný problém s výkonem ani odezvou. Jistě, jsem zvyklý na notebooky s SSD disky, jejichž rychlosti ani SSHD nemůže stačit, ale práce, prohlížení webu nebo jen navigace v operačním systému mi nedělala žádný problém a čekat jsem příliš často nemusel.

Výkonnostní testy

Cinebench 15: výkon procesoru (renderování obrazu) a grafické karty (OpenGL)

3DMark (2013): grafický výkon ve hrách

3DMark (2013): grafický výkon ve hrách

PCMark 8 Home: výkon při domácím použití (web, komunikace, multimédia, dokumenty apod.)

CrystalDiskMark: přenosová rychlost pevného disku

x264 Benchmark HD 5.0: převod Full HD videa

Chlazení

Díky úsporné architektuře sdružené do minima čipů a komponent se notebook nemusí příliš bát přehřívání, a tak ani na chlazení není kladena žádná významná zátěž. To ústí v chladný provoz takřka za všech běžných činností, a to i v případě nedávných veder, kdy v místnosti bylo k 28°C.

Nejsem bohužel (opět kvůli horkům) schopen okomentovat běžný chod chlazení, protože ventilátor byl spuštěný neustále (je možné, že za normálních teplot by vypínal), notebook byl zcela chladný (tedy na poměry oné 28°C teploty), pouze foukal. Za běžného ruchu byl notebook neslyšný, jinak se jedná o foukání s lehounkým svištěním.

Teploty po 20minutové maximální zátěži

Za vysoké zátěže se pouze silněji rozfouká ventilátor, jedná se pouze o silnější šumění, které rozhodně není nepříjemné. Teploty čipů se drží do 70°C (i při okolní teplotě v místnosti kolem 28°C), z ventilátoru samozřejmě fouká horký vzduch, ale tělo notebooku je zahřáté pouze lokálně u ventilátoru, tedy v levé vzdálenější části základny. Teploty šasi se v horku v daném místě pohybovaly až k 43-45°C, klávesnice však nedosáhla ani 40°C a opěrky byly stále „chladné“.

Napájení

Podobně jako např. IdeaPady S disponuje M30-70 velmi malou baterií, která se otočením nacvakne na zadní stranu notebooku. Kvůli tenkému tělu si Lenovo muselo vybrat, kam bude vyčnívat; stejně jako u IdeaPadů Z padla volba na prostor nad klávesnicí, kde najdeme mezi panty víka displeje vystupující válec.

Baterie má kapacitu 32 Wh v 4článkovém uspořádání, vyrobena technologií Li-Ion. Kapacita baterie je tak o více než čtvrtinu nižší, než je běžné (standardně mají baterie notebooků kolem 45 Wh), kvůli čemuž notebook vydrží na baterii kratší dobu – během kancelářské práce s Wi-Fi a vysokým jasem budete rádi za 4,5 hodiny, běžné, náročnější činnosti dokáží notebook vybít i za méně než 4 hodiny. To na pracovní notebook na cesty nejsou úplně lichotivé hodnoty.

O nabíjení baterie se stará maličký 45W napájecí adaptér, který nemá nový, jednotný plochý konektor, ale původní „IdeaPad“ koncovku (což by ostatně rovněž nahrávalo mé teorii o „Z300“).

Software, zabezpečení

Pracovní notebooky Lenovo (IdeaPad) řad B, V i M tradičně nabízely rozšířenou softwarovou výbavu, která v několika ohledech vychází vstříc pracovnímu použití. M30-70 se v tomto ohledu neliší a ještě trochu více se přibližuje ThinkPadům (ačkoliv je rozhodně nedohání).

Lenovo Security Suite

Lenovo USB Blocker

Lenovo Updates

Lenovo Password Manager

Lenovo Password Manager – nastavení

Aplikace, které řadu M odlišují, jsou především Lenovo Security Suite, Password Manager, VeriFace Pro a Update. Security Suite sdružuje blokaci USB a kamery (lze monitorovat přístup, ale také jej omezit), zálohování OneKey Recovery a správce hesel Password Manager. Ten vychází ze správce hesel na ThinkPadech, takže dokáže vyplňovat hesla na internetových stránkách, ovšem namísto ověření otiskem prstu, protože M30-70 čtečkou otisků bohužel nedisponuje, nabízí ověření obličejem skrze webovou kameru a aplikaci VeriFace Pro, pomocí obličeje je možné se samozřejmě i přihlašovat do Windows. Lenovo Update zase supluje (propracovanější) aplikaci System Update z ThinkPadů, takže kontroluje veškeré aktualizace ovladačů a software Lenovo pro daný notebook. Energy Manager nebo OneKey Recovery známe z jiných notebooků Lenovo (IdeaPad), zástupnou nabídku start také.

Na druhou stranu najdeme v notebooku předinstalované množství aplikací, o které každý určitě nestojí. Většina z nich je „dotykových“ (Evernote, Zinio, AccuWeather nebo Phone Companion), najdeme však i webový prohlížeč Maxthon, ale korunu předinstalovanému software nasazuje brzda systému, bezpečnostní řešení McAfee, které vám (minimálně v prvních dnech) bude nepřiměřeně zatěžovat notebook aktualizacemi a kontrolami, ani nemluvě o mnoha „užitečných“ výstrahách.

Jak jsem zmínil, M30-70 nedisponuje čtečkou otisků prstů, namísto které používá webovou kameru a aplikaci VeriFace Pro pro rozpoznání obličeje uživatele. Ta funguje celkem rychle a snad i spolehlivě, ačkoliv za reálnou, silnou ochranu ji považovat samozřejmě nelze. I toto ostatně nahrává tomu, že M30 možná zcela původně byl Z300 uložený k ledu, který se nyní hodil, a tak se Lenovo snažilo některé funkce (čtečka otisků) dohnat softwarem.