Projekt T4(3)2p – Představení

S ohledem na události posledních týdnů, kdy se nám představil projekt #retroThinkPad a strhla se poměrně velká vlna zájmu na různých fórech, kde se velmi horlivě debatuje, jsem se rozhodl sepsat pár řádků o mém oblíbenem „Retro“ ThinkPadu, který stále používám, sice ne moc často, ale používám. Projekt T4(3)2p…

Konfigurace

• Pentium M – 2,13 GHz
• RAM: 2 GB DDR2
• Grafická karta: V3200 s 128 MB VRAM
• Displej: 15″ 4:3 UXGA (1 600 x 1 200) FlexView
• 80GB WD Blue
• Dobová cena: 2 000 USD (cca 60 000 Kč)

Zpracování, konstrukce

Klasická černá krabice s logem IBM, pogumovaným povrchem a rozměry klasického 15″ 4:3 notebooku, tedy 329 x 268 x 31 mm při hmotnosti 2,5 kg. Tento model ještě neměl typickou RollCage, ale rám displeje je poměrně tuhý. Což se bohužel nedá říct o těle, které je poměrně „flexibilní“; co se týče pevnosti je (dle mého názoru) na tom nejlépe série ’60 a ’61, protože je tam ta pravé RollCage. Při zvednutí za roh tak dochází ke známemu „flexování“ – prohýbání základny spolu s deskou, které ve spojení s vysokými teplotami grafického čipu způsobovalo poměrně časté umírání těchto strojů, více v další kapitole.

Vidíte tu spoustu šroubků?

Klávesnice, TrackPoint, touchpad

Klávesnice je „stará dobrá“ sedmiřadá, pro ty opravdové ThinkPad Ultras ještě bez tlačítka WIN, rozložení je prostě dokonalé. TrackPoint je prostě TrackPoint, přesný, rychlý a bezproblémový. Touchpad je na dnešní poměry miniaturní, ovšem kdo by jej používal…

Displej

Tohle je věc, kterou do dnešní doby nechápu: jak je možné, že se v době před 10 lety výraběly lepší displeje než dnes? Barvy krásně teplé, pozorovací úhly dostatečné, jemnost displeje parádní. Poměr stran je to, co se i v dnešní době dost řeší s ohledem na #retroThinkPad. Můj názor je ten, že 4:3 je na práci lepší, ale kompromis mezi prací a zábavou je 16:10 – mám dost řádků a navíc nádherně dám dvě okna vedle sebe a dá se s tím ještě slušně pracovat.

Vada na LCD

Konektivita

Tady na dnešní dobu narážíme na omezení, ovšem jsou speciální případy, kdy právě tento stroj bude mít co říct a natrhne zadek dnešním strojům. A to jmenovitě: 2 x USB 2.0, infračervený port, paralelní port, VGA, S-video výstup, RJ-11 (modem), RJ-45 (LAN), reproduktor/sluchátka/line-out, mikrofon/line-in, PC Card slot typ II, Express Card 54 slot. Nemusíte zoufat, notebook má možnost dokování.

Výkon a baterie

Ve své době patřil na špičku mobilního segmentu, Pentium na 2,26 GHz ve spojení s kartou určenou na profesionální práci v CAD systémech si o to přímo říká. Ale co dnes? Stačí ještě na něco? Mnoho lidí se mnou nebude souhlasit, ale ano. Dle mého stačí, jako notebook na psaní textů a brouzdání po internetu bez problému. Předpokládám optimalizaci prohlížeče, omezení reklam, vypnutý Flash + Java. 6článková baterie dává notebooku životnost 4 hodiny, 9článková až 6 hodin.

Závěr + zamyšlení

Tady se předm omlouvám, ale bude to spíš taková úvaha a myšlenkové pochody. Považuji se za fanouška značky ThinkPad a k pořízení tohoto stroje mě vedla touha vyzkoušet ten úžasný FlexView displej, takže jsem začal hledat. Jednu T42p 15″ jsem našel na internetovém bazaru. Tak jsem jej tedy koupil, notebook dorazil, ale šasi bylo poničené, jen 512 MB RAM a starý pomalý HDD, ale co displej? Ten se na první pohled zdál v pořádku, ale bohužel nebyl. Dalo se tam najít spoustu světlých a tmavých bodů – reklamace? Bez šance. Tak jsem hledal dál, až jsem narazil na jednu T42 s mrtvou deskou a displejem snad v pořádku. Naštěstí opravdu v pořádku byl, takže jsem se mohl konečně kochat tou nádherou. Jenže to nebylo vše, málo RAM i na XP, jen 1,7GHz Pentium – co tomu trochu pomoci? Prodejci starého HW mi občas přijdou jako lide užívající často některé z lehkých (občas i tvrdých) drog… Jenom za CPU M755 chtějí občas i více jak Palackého. No, hledal jsem dál, až mi do klína spadla 14″ T43p s téměř nejlepší konfigurací: 2 GB RAM a „jen“ M770 CPU, tedy 2,13 GHz, jen mrtvé LCD. Takže super, můžu se pustit to stavby super stroje.

Tělo z 15″ T43p v dokonalém stavu, LCD z 15″ T42 a MB z 14″ T43p – vše stejné, takže vše stačilo jen poskládat, a protože času není, tak pro složení a rozložení T4(3)2p je potřeba povolit asi milon šroubků, tak jsem se k tomu ještě nedostal. Jediné, co jsem vyzkoušel, je, které ze 2 M770 je lepší (čti: jede na nižší napětí). Jedno jede na 0,944 V, zatímco druhé, horší jede na 1,164 V. Nastavení z továrny je 1,372 V, což dělá přibližně o 20 % méně vyzáženého tepla. Takže je čas se dostat k chlazení. Tady je problém: tyhle stroje umíraly kvůli grafické kartě. Kombinace ne zrovna dobrého chlazení GK + Chipsetu + nepříliš pevná konstrukce = mrtvá deska. Je paradox, že chlazení CPU je naprosto super, po podvoltovaní CPU se ze stroje stane pasivně chlazený stroj, a to i v 100% zátěži po dobu 30minut (jak najdu screeny, doložím). Tahle kombinace umožňuje upravit chlazení, více zde, poté získáte stroj, který by měl dlouho žít. Snad…

Marvel chip který se musí odstanit chceteli připojit SATA

Výkon prvního CPU M735, tedy toho v T42p, je 0,7 bodů v CineBenchi, výkon M770 je cca 0,8 bodů, tedy rozdíl je přímo uměrný frekvenci. Což je 2x větší výkon na jádro, než jaký má Z3735F, ovšem Z3735F má 4x více jader.

testování které CPU použít

Další krok, jak tento stroj trochu oživit, je pořízení buď mSATA to IDE konvertoru, nebo (v případě, že budete mít desku T43p) je to možnost odstranit Marvell chip, který se stará o převod SATA na IDE, tím pádem docílíte toho, že budete moci připojit při troše snahy SATA disk. Škoda, že v té době se nedělaly SATA disky ve velkém, tím by byl tenhle stroj o dost použitelnějším i v dnešní době v kombinaci s SSD.

Resumé: Pokud si dáte práci a pohledáte po internetech, jistě najdete pár zachovalých kousků za dobrou cenu. Když budete mí štěstí, bude mít i funkční baterii. Takže za pár korun získáte buď stroj na stůl se 15″ FlexView displejem, nebo mobilní 14,1″, který sice nemá FlexView, ale i tak má slušné rozlišení 1 400 x 1 050. A slibuji, že přidám ještě jeden článek s návody na vše, co jsem zmínil.