Lenovo P2: Povedený univerzál s dlouhou výdrží
Lenovo už dávno nechce být šedou myší v oblasti smartphonů a model P2 je toho důkazem: kovové tělo, AMOLED displej, dostatek výkonu… Papírově je vše v pořádku, co ale ukáže reálné používání? Pojďme to spolu zjistit!
V úvodním odstavci se budu opakovat – vím, že jste to ode mě četli už mnohokrát a je mi jasné, že se opakuju jako kolovrátek a možná jsem s tím dokonce i trochu otravný, nicméně odpustit si to nemohu: nejsem fanoušek operačního systému Android ani jeho ekosystému, nicméně čas od času si půjčím zařízení s tímto systémem, abych se podíval, jak tato platforma pokročila. No a po Lollipopu jsem si – jak jistě chápete – nemohl nechat Marshmallow ujít. A tak jsem se rozhodl půjčit si telefon Lenovo P2, třeba i proto, že řada P mi přišla vždy nejvíce sympatická. A teď už normální úvod…
Lenovo si v rámci své nabídky chytrých telefonů vybudovalo řadu P, která sice vždy necílí na zcela stejného uživatele nebo na určité funkce, ale obecně se dá říci, že je to řada nejvíce zaměřená na profesionální nebo pracovní použití. Proč? Telefony P vždy nabídly kombinaci univerzálního designu, velké baterie a hardwarové výbavy, jejichž poměr byl – ne snad překvapivě – určen koncovou cenou. Lenovo P2 přesně do této kategorie spadá, Lenovo se ale konečně rozhodlo přestat bazírovat na dostupné cenovce, a tak si mohlo dovolit (možná i díky know-how Motoroly, které je z telefonu patrné) vykročit k sice dražší, ale mnohem seriózněji a „prémiově“ působícímu zařízení. Řeknu to jednoduše – jakmile vezmete Lenovo P2 do ruky, nemáte ani na moment pocit, že nepatří mezi přední hráče na trhu s mobilními telefony. Ani nemluvě o tom, že vás tenhle pocit neopustí ani po několika týdnech. A to je skutečně dobře!
Konec obecného tlachání, pojďme se vrhnout na fakta!
Obsah balení, vzhled a zpracování
Velikost, vzhled i obsah celkem kompaktní krabičky (ačkoliv oproti konkurenci, řekl bych, stále dosti objemná) se nese v duchu většiny telefonů Lenovo – po odlepení pečetě a odkrytí víka se na nás usměje telefon, spolu s ním ochranná fólie, vedle také opravdu základní sluchátka s mikrofonem, nabíječka (tu jsem nedostal, předchozímu testerovi se zřejmě hodila), nástroj na odjištění slotu SIM karty, pár rychlých manuálů, ale také přenosná redukce microUSB na plnohodnotné USB pro použití funkce OTG (např. připojení USB klíčenky k telefonu) či nabíjení externího zařízení.
No ale koho zajímá (byť pěkná) papírová krabice! Směle k telefonu! Inu, Lenovo P2 má 5,5″ úhlopříčku, takže to není úplný střízlík. Co mu však přibývá v ploše (153 × 76 mm), to dohání tenkým provedením (8,3 mm) a celkem příjemným tvarem se zkosenými, broušenými hranami a mírně zaoblenými zády. Díky tomu se na 5,5″ telefon docela pohodlně a jistě drží v ruce. Celé tělo telefonu je z jednoho kusu kovu (až na dvě plastové plošky v horní a spodní části zad, kde jsou antény, a samozřejmě typické plastové spoje konstrukce po obvodu a u fotoaparátu), díky čemuž má telefon svou váhu (177 g), ale i pocit bytelnosti. Ačkoliv se tím Lenovo nikde oficiálně nechlubí, jsem si téměř jistý, že je displej překrytý tvrzeným sklem, což je pozitivní zjištění.
Telefon je k dispozici jak v usedlé šedé variantě (Graphite Grey), kterou jsem testoval, nebo stále elegantní, ale vyzývavější zlaté (Champagne Gold) verzi. Šedá varianta má černý rámeček displeje, kdežto zlatý model má i rámeček ve zlatém provedení.
Vůči zpracování nemám jedinou výtku – jednolitá kovová konstrukce je tuhá a bytelná, bez jakéhokoliv prohýbání či vrzání, také slícování je příkladné. Dobrá práce!
Obraz a zvuk
Telefonu dominuje použitý 5,5″ AMOLED displej s rozlišením Full HD (1 920 x 1 080 bodů). Osobně považuji Full HD rozlišení na 5,5″ za naprosto adekvátní, díky 400 bodům na palec je obraz ostrý. AMOLED technologie zase zajistí syté, zářivé barvy (které jsou – jak bývá zvykem – ve výchozím nastavení ještě o kousek přiživené, je však možné sytost snížit na „přirozenou“), vysoký kontrast a opravdovou černou. Ani nemluvě o velmi dobré viditelnosti na slunci. Displej podporuje až 10 prstů najednou a jas je řízený světelným senzorem, který v tomto případě funguje na výbornou. Funkce jako vysoce citlivý dotyk v rukavicích nebo automatická deaktivace obrazovky při zakrytí horní části nechybí.
Dodám, že nad displejem si našla v pravém rohu místo i indikační dioda. Ta kromě průběhu nabíjení (červená) a jeho konce (zelená) dokáže pulzováním signalizovat zmeškané notifikace sedmi barvami (které však v realitě vůbec neodpovídají popisu). Pro vestavené aplikace (SMS, telefon, e-mail) máme možnost nastavit zvlášť barvy, pro všechny ostatní aplikace pak slouží bohužel jen jedna barva.
Zvukové možnosti telefonu jsou v normě, řekl bych. Sluchátko má čistý a celkem jasný zvuk, mám pocit, že automaticky upravuje hlasitost dle okolního hluku (tím si však nejsem jist, jen dojem), a tak jsem nemíval pocit, že bych druhou stranu špatně slyšel, stejně tak záznam zvuku je v pořádku, druhá strana si nestěžovala.
Systémový reproduktor najdeme na spodní části těla vedle micro-USB portu, což vítám – z pohledu možného dušení položením na měkký podklad a také nošení v kapse to vnímám jako dobrou volbu. Jen se nenechte zmást, druhá mřížka vlevo je jen kosmetická záležitost, reproduktor je jen jeden. Nicméně má hlasitý projev (na budík možná až moc…) a ani při vysoké úrovni zesílení nechrčí.
Ovládací prvky
Většina ovládacích prvků telefonu se nachází po obvodu kovového rámu, samozřejmě. Vpravo je to kolébka hlasitosti, pod ní typicky vypínač. Potěšilo mě, že jsou tlačítka dobře nahmatatelná a jejich stisk doprovází jasná hmatová odezva. Na druhou stranu se mi nejednou stalo, že jsem telefon zvedal ze stolu a nechtěně jsem stiskl vypínač.
Horní i spodní hrany jsou opuštěné (alespoň co do tlačítek), vlevo však najdeme posuvné tlačítko sloužící pro přepínání do režimu energetické úspory (tlačítko se asi musí trochu ochodit, protože jde celkem ztuha, na druhou stranu si aspoň režim nechtěně nepřepnete). O co se jedná? Telefon omezí funkce na pozadí, sníží výkon, vypne skoro všechny aplikace kromě pár vyvolených (telefon, SMS, budík apod.) a dá vám k dispozici pouze jednu jednoduchou obrazovku pro přístup k těmto základním funkcím. Výsledkem samozřejmě je prodloužení výdrže na baterii, které v některých situacích skutečně má smysl.
Posledním ovládacím prvkem je tlačítko pod displejem, které v sobě skrývá čtečku otisků prstů. V první řadě musím říct, že její přítomnost s radostí chválím. Čtečka funguje perfektně a rychle, velikost snímací plošky je celkem velká a rozpoznávání je v drtivé většině případů spolehlivé (hlavně si naskenujte co nejvíce úhlů různých prstů). Stisk tlačítka vás přenese na domovskou obrazovku. V nastavení se dá také funkce tlačítka změnit – lze skrýt softwarová tlačítka zpět, domů a správce aplikací a místo nich použít tlačítko s čtečkou otisků.
Telefonování, připojení a konektory
Přestože (dle statistik) lidé smartphony používají na telefonování jen v menšinové míře, je důležité podat zprávu, jak si Lenovo P2 v této oblasti vede. Inu, měl jsem možnost „zažít“ si P2 jak v režimu jedné SIM, tak – krátce – v režimu DualSIM. Při provozu s jednou SIM jsem nenarazil na naprosto žádné problémy – kvalita signálu byla v pořádku, hlasové hovory fungovaly na jedničku, telefon si samozřejmě rozuměl i s LTE datovým připojením.
Jeden – dost náročný – den jsem však strávil se dvěma SIM. Identifikace SIM včetně jejich označení a nastavení, kdy kterou použít včetně dat, fungovalo, jak je na Androidu již delší dobu standardem (v krátkosti: je možné si zvolit výchozí SIM pro hovory, SMS a data, nebo před každým hovorem tu kýženou vybrat). Lenovo P2 podporuje LTE data na obou SIM, ačkoliv vás upozorní, že přepnutím dat na druhou SIM budete telefon silně vybíjet. Já osobně jsem se potýkal s problémem, že v DualSIM provozu s daty nastavenými na druhé SIM data nefungovala zcela správně – často mi telefon namísto LTE nabízel „pouze“ 3G HSPA nebo HSPA+, dvakrát se mi dokonce stalo, že data nechtěla procházet vůbec (ač byl telefon připojený). Nemůžu však s jistotou říct, v čem byl problém.
Kromě mobilních dat nabízí Lenovo P2 přirozeně také Wi-Fi (dvoupásmovou b/g/n) a Bluetooth 4.1 včetně podpory NFC. Pro navigaci se můžete spolehnout na A-GPS – autonavigace Sygic fungovala bez problému.
Z fyzických konektorů a slotů najdeme na spodní straně Micro-USB pro nabíjení, ale také pro OTG (připojení externích zařízení, jako jsou USB klíčenky, klávesnice apod.), ale přes tento konektor se dají nabíjet externí zařízení. Na levé straně telefonu se nachází klasický šuplík buď pro dvě SIM, nebo SIM a MicroSD kartu – tenhle přístup se mi líbí.
Operační systém a software
Telefon nabízí nejnovější běžně dostupnou verzi Androidu, tedy 6.0 Marshmallow, kterou se Lenovo nesnažilo nijak „vylepšit“ svými vlastními úpravami, speciálními rozhraními či nabídkami, což hodnotím maximálně pozitivně. Nejedná se sice o zcela čistý Android, protože Lenovo přineslo pár svých specifických funkcí a samozřejmě domovskou obrazovku (launcher), nicméně specifické funkce a nastavení jsou integrovaná v systému zcela přirozeně, takže nevyčnívají a nekazí jednolitý dojem.
Domovská obrazovka zase ve výchozím nastavení nabízí design Google Launcheru, jen s pár drobnými, převážně grafickými, úpravami (průhledné vyhledávání Google, jemnější grafika seznamu aplikací). Sem a tam se ale najde nějaká ta úprava (např. potažení prstu shora dolů kdekoliv po displeji vyvolá nabídku notifikací), která je dostupná jen v Lenovo Launcheru. Dodám, že si Lenovo samozřejmě přihodilo pár svých widgetů (v čele s elegantním kruhem s časem, datem, budíkem a počasím, které je mimochodem – slušně řečeno – velmi spartánské a nezměnilo se ani o píď) a – pokud je mezi vámi někdo, komu přirostlo k srdci Vibe UI, v nastavení Lenovo Launcheru si může na tento styl přepnout.
Ohledně software toho popravdě nemám moc co psát, po spuštění telefonu jsem musel vymazat jen pár předinstalovaných aplikací, které nepoužívám (jako McAfee, Evernote apod.), mé sympatie však musím Lenovu poslat za to, že odinstalovat jdou. Zvláštních aplikací mnoho není – kromě Lenovo Companionu (tipy, rady, návody a podpora) známého i z PC nebo SHAREit a SYNCit a Centra Témat (změna témat plochy, zamykací obrazovky a ikon) tu najdeme snad jen fotoaparát, o kterém se zmíním až dále.
Důležité je ale zmínit, že systém je velmi dobře odladěný – za celou dobu jsem neměl žádné problémy se zasekáváním, ztrátou výkonu, pády či restarty – telefon pracoval spolehlivě, rychle, plynule a byla to pro mě po dlouhé době pozitivní androidí zkušenost. Jistě, je to Android, takže má své dané vlastnosti a zákonitosti (které mi jsou proti srsti), o těch tu ale psát nechci, protože nehodnotím ani Google, ani Android, ale Lenovo P2.
Výkon a výdrž na baterii
Jak jsem již zmínil v úvodu, Lenovo P2 má velice solidní hardwarový základ, který staví na 8jádrovém 64bitovém ARM procesoru (resp. SOC) Qualcomm Snapdragon 625, jehož součástí je také grafické jádro Adreno 506. Přidejte celé 4 GB operační paměti (a 32GB vnitřní úložiště) a máte před sebou telefon, který se ani ve světě Androidu nezalekne skoro ničeho – multitaskingem počínaje a 3D hrami konče. O tom ostatně vypovídají také výsledky testů níže – 3DMark i AnTuTu řadí telefon mezi vyšší střední třídu.
Specifikace:
- CPU: Qualcomm Snapdragon 625, 8 jader, 64bit, 2 GHz
- GPU: Adreno 506
- RAM: 4 GB
- ROM: 32 GB + MicroSD
- Senzory: vibrace, gravitační senzor, senzor vzdálenosti, světelný senzor, gyroskop, magnetometr
- Baterie: 5 100 mAh
Jednou z dalších velkých předností Lenovo P2 je kapacita baterie, která má samozřejmě přímý vliv na dlouhou výdrž, ale tím to nekončí. Pojďme však postupně… Vestavěná a uživatelsky nevyměnitelná baterie v telefonu má kapacitu úctyhodných 5 100 mAh, což je (více než) dvojnásobek běžných hodnot. Telefon navíc podporuje rychlé nabíjení, kdy spolu s přibalenou 24W nabíječkou nabijete za 15 minut baterii na dalších cca 10 hodin provozu. Pořád nekončíme – díky přibalené redukci Micro-USB na plnohodnotné USB můžete váš telefon použít (podobně jako Yoga tablety) – v nouzi – jako power banku pro nabití externích zařízení.
Jaké jsou však moje reálné zkušenosti s výdrží baterie Lenovo P2? Možná jsem zkažený běžnými telefony, ale při mém běžném použití (10-12 hodin denně na datech, cca 5 hodin denně na Wi-Fi, nějaký ten e-mail, rychlé zprávy, krátký telefonát a zhruba 45-60 minut na sociálních sítích, videích, zprávách, fórech a podobně. Plus samozřejmě sem tam nějaká aktualizace) vydrží telefony zhruba 1,5-2 dny. Lenovo P2 zvládl 4,5 dne! Když jsem ho zatížil opravdu silně (DualSIM, téměř v kuse v zápřahu kombinací hraní, internetu, sociálních sítí apod.), vybil jsem jeho baterii zhruba za 14 hodin. To je velice dobrý výsledek.
Dodám ještě, že telefon nemá tendenci se výrazně zahřívat, vlažný byl až po onom půldenním maratonu. Opět velmi dobrý výsledek!
Fotoaparát
Nejsem mobilní fotograf, takže mé hodnocení fotoschopností Lenovo P2 bude veskrze povrchní. Začněme však fakty – telefon nabízí, jak je obvyklé, dva fotoaparáty: přední a zadní. Přední, 5MPx snímač s pevným ohniskem se hodí na videohovory nebo – díky rozumnému rozlišení – na selfie, pro které má fotoaplikace vestavěný automatický režim rozpoznávající tváře a upravující scénu. Zadní, 13MPx fotoaparát již nabídne automatické ostření (které je celkem hbité i za horšího osvětlení) s technologií PDAF a čipem Sony, dokáže také nahrávat video ve 4K rozlišení.
V telefonu najdeme nainstalovanou fotoaplikaci od Lenova, která kromě standardních možností nabízí také podrobnější nastavení, ale hlavně chytrý režim SMART, jenž dokáže rozpoznat charakteristiku scény (noc, den, uvnitř, venku, makro apod.) a na základě toho správě nastavit parametry snímku. Musím uznat, že SMART režimy fungují obstojně, charakteristiky scény, které aplikace hlásí, se obvykle shodují s realitou a výsledné fotky vypadají taktéž slušně.
A teď k tomu nejdůležitějšímu – jak telefon fotí? Inu, fotoaparát v Lenovo P2 rozhodně neurazí, spíše naopak – ostření je hbité, fotky mají slušné barvy, dostatek světla a ani ostrost není špatná (samozřejmě čím lepší osvětlení, tím lepší ostrost). Je to tedy nadstandardní fotoaparát, který – na rozdíl od mnoha předchozích Lenovo telefonů – není vůbec špatné používat. Dokázal bych si představit tu a tam víc světla, méně šumu a trošku vyšší rozlišení, ale nejedná se o kompakt ani fotomobil a na poměry telefonů fotí velmi slušně.
Funkce blesku
Zadní a přední fotoaparát
Fotogalerie
Testovací videa
Odpovědět
Stará se Lenovo o aktualizace? Jaká je šance, že Lenovo pro P2 vydá Android 7?
Obecně nelze říct. Plán aktualizací Lenovo vždy vyvěšuje na webu své podpory, ne všechna zařízení dostávají nejnovější verze.
OK, díky. Zkusím to jinak – jaké máte zkušenosti? P2 je nové zařízení vydané v době, kdy je Android 7 už na trhu. Stává se často, že i na tak nové zařízení Lenovo nevydá novou verzi?
Může se to stát, ale pro zařízení tohoto typu a kategorie Lenovo obvykle aktualizaci vydá.