Co dělá ThinkPad ThinkPadem?

Abych si osvěžil paměť, půjčil jsem si na čtvrt roku (starší) základní korporátní ThinkPad L460 ve snaze opět se hlouběji ponořit do otázky „co dělá ThinkPad ThinkPadem“. Jak jsem dopadl?

Nejprve pár slov na úvod. Již přes dva roky nevlastním žádný ThinkPad – po celou dobu jsem využíval služeb Yogy 900, kterou jsem si mimochodem velice oblíbil. Jenže život bez ThinkPadu prostě není jednoduchý a ve finále vás prostě dožene. Není to ale vyloženě tak, že bych s ThinkPadem nepřišel do styku vůbec, to chraň Bůh! Jak jsem tu už několikrát zmiňoval, společnost, pro kterou pracuju, k mému potěšení používá IT techniku Lenovo, a tak i můj služební notebook je samozřejmě ThinkPad (konkrétně stále ThinkPad X250, kterého se i po více než dvou letech držím zuby nehty a který stále bezchybně funguje). Dennodenně tak u ThinkPadu sedím, případně s ním cestuju.

Jenže i tak mě chybějící ThinkPad v osobním životě (jakkoliv groteskně to zní) chtě nechtě konečně dohnal a já dostal nápad – co takhle delší zápůjčka nějakého ThinkPadu? Fajn, ale co si půjčit? No a celá idea byla na světě – velmi zřídka testuju „levné“ notebooky, zvlášť v rodině ThinkPad. No a vzpomněl jsem si, že jsem vždy chválil řadu L, speciálně L460. Ten byl navíc v rozumné konfiguraci k dispozici, slovo dalo slovo a v listopadu mi notebook přistál na stole.

Více než tři měsíce jsem tak strávil s ThinkPadem L460, používal jej doma na vše od práce (texty, tabulky, maily), úpravy fotek, prohlížení internetu, až po sledování seriálů a YouTube videí během domácích prací. Během toho jsem dospěl k několika zjištěním, která sice nejsou úplně nová, ale rozhodně stojí za připomenutí…

Design a praktičnost

Na prvním místě rozhodně stojí design. A teď se nebavím pouze o černém, hranatém těle s matnou povrchovou úpravou s rozpoznatelným stylem (který je samozřejmě také velmi důležitý), ale o celkovém konceptu, který spojuje všechny ThinkPady napříč řadami a modely – mám na mysli tu jistotu, že víko displeje má vždy ve stejném rohu logo ThinkPad s indikací stavu, takže vždy víme, kde víko otevřít. Jistotu dvou kovových, adekvátně tuhých pantů, které umožňují otevření displeje až do plných 180° a displej také udrží na místě. Kruhového vypínače se zeleným podsvícením, který je vždy umístěn v pravé horní části základny. Mírně zaoblená hrana opěrek zápěstí, aby neřezala do rukou, inteligentně umístěná čtečka otisků, která nepřekáží při psaní nebo polohování. Konektor napájení nalevo v rohu spolu s výdechem chlazení taktéž vlevo jednak aby nepřekážely (pravákům…), ale také abyste je nemuseli vždy hledat, kam že je tentokrát výrobce umístil.

Vše, co jsem vyjmenoval (a rozhodně se nejedná o vyčerpávající seznam), jsou detaily, které sice nemusí být pro uživatele, který se s ThinkPadem setkává poprvé, ihned důležité či rozpoznatelné, ale jakmile dostane druhý, třetí notebook, jakmile jde za kolegou, se kterým pracuje na jednom notebooku, okamžitě výhody unifikace a z ní pramenící jistoty ocení – nemusí přemýšlet, kde co je, nebo jak co funguje. Podobně také podpora nemusí zkoumat, jaký že notebook to uživatel má a jak mu správně poradit. No a ony výhody ThinkPad designu člověk ocení hlavně ve chvíli, kdy mu někdo do rukou dá zcela jiný notebook. Podobně jako v mém případě – ač je (byla) Yoga 900 vynikajícím zařízením a podle mého nejlepším kouskem ve své kategorii, na nadřazenost kteréhokoliv ThinkPadu v oblasti ergonomie a designu jsem narážel denně. S ThinkPadem prostě máte pocit, že hlavním hnacím motorem jeho návrhu nebylo „ať se toho co nejvíc prodá“, ale „ať se s ním uživatel netrápí“.

A pokud se vrátím k levné L460, to vše platí i o ní. Jistě, na karbonová vlákna a hořčíkové slitiny (vedoucí k odolnějšímu, lehčímu a tenčímu provedení) můžeme zapomenout, na každé ploše najdeme milimetry či centimetry navíc, plasty jsou hrubší, speciální povrchy (jako „pogumovaný“ soft-touch materiál) neexistují. Ale to vše je jen věc luxusu a vyšší cenovky. ThinkPad L460 je však stále zcela rozpoznatelný, stávající uživatel ThinkPadu se na něm bude cítit jako doma a pozná, že nad tímhle produktem někdo přemýšlel.

Klávesnice

Druhým zásadním prvkem ThinkPadu je jeho klávesnice. Ta je pro mě osobně na ThinkPadu stejně důležitá jako celkový design a domnívám se, že ještě s třetím prvkem (polohovadly, resp. TrackPointem) tvoří to zásadní jádro, bez kterého ThinkPad prostě nemůže být ThinkPadem. Proč? ThinkPady mají klávesnice nedostižné kvality. I když se občas během používání aktuálních ThinkPadů vztekám nad tím, že časy rozložení naposledy viděného v generaci x20 jsou ty tam, pokaždé se velmi rychle „srovnám“.

Zpátky do reality mě přivede jakýkoliv okamžik, kdy musím pracovat s ne-ThinkPadem. To je velmi silné probuzení, kdy se pak v duchu ThinkPadu omlouvám. Jednak budu zase ukazovat na unifikaci – ať vám rozložení ThinkPadu vyhovuje, nebo nikoliv, můžete se spolehnout, že bude vždy stejné, ať si sednete k L460, E470, P51s nebo X1 Carbonu. To je něco, co u běžných notebooků ani zdaleka neplatí. A to ani v rámci nabídky jednoho výrobce (Lenovo by také mohlo vyprávět, i když se klávesnice dlouhodobě snaží unifikovat). Rozložení a provedení jako takové si navíc zachovává zásadní původní prvky, jako je předsunutý a hmatově oddělený blok s šipkami nebo lem klávesnice, který nevadí prstům či nehtům.

No a vedle rozložení přijde na řadu mechanika. A tady ThinkPad jednoduše nemá konkurenci – ta odezva a jistota, se kterou se na ThinkPad klávesnicích píše, nenajdete prostě nikde jinde. Většina z vás, kteří čtete tento článek, to zná. Těm, kteří ThinkPad klávesnici neokusili, se to slovy těžko vysvětluje, ale snad jen v krátkosti – mechanika ThinkPad klávesnice (tedy ta soustava plastů a pryže, která se nachází pod každou klávesou) se vyvíjí už desetiletí a vždycky, když se myslelo, že už se nedá vylepšit, přišlo Lenovo s ještě lepší variantou. Aktuální inkarnace s ostrůvkovými klávesami s podsvícením je etalonem v jasném stisku a jeho odezvě, díky čemuž s uživatelem komunikuje, adekvátní je tuhost a ergonomie kláves je rovněž příkladná (díky svému tvaru minimalizují riziko překlepů). No a letos i přes opět tenčí design je klávesnice minimálně stejně dobrá jako dříve.

A kde dělá kompromisy levný ThinkPad? V první řadě není klávesnice podsvícená, což je pochopitelný ústupek ceně. Nepodsvícené klávesnice mají také klávesy a mechanizmus z jiného materiálu, kvůli čemuž mají takový „bakelitový“ a někdy až zvonivý zvuk. Ale ergonomie, přesnost a odezva jsou stejné.

Polohovadla

Poslední prvek, který pro mě osobně dělá ThinkPad ThinkPadem, jsou polohovadla. Ano, nebudu zastírat, mám zde na mysli přirozeně především TrackPoint, tedy červenou tečku uprostřed klávesnice, která se za ty roky už stala legendou a která se (i přes jeden, ehm, „drobný“ přešlap, jež se všichni snažíme Lenovu odpustit) vlastně nezměnila.

TrackPoint je náhrada za běžný touchpad. Je to tedy polohovací zařízení na cesty, kdy není k dispozici myš. Zjednodušeně se dá říct, že funguje jako miniaturní tlakový joystick, který vypadá jako červená gumová tečka uprostřed klávesnice mezi klávesami G, H, B, jež je doplněná o tradiční trojici tlačítek (levé, pravé a prostřední rolovací). Oproti touchpadu je jeho nespornou výhodou fakt, že pro polohování nemusíte měnit polohu rukou během psaní. Nehledě na to, že jakmile si na TrackPoint (po úvodním odporu) zvyknete, už se k touchpadu nevrátíte – „šmrdlání“ prstem po nějaké plastové plošce, kvůli kterému navíc musíte zvednout ruku z klávesnice, vám už nikdy nebude připadat dostatečně elegantní a důstojné. Já osobně mám na všech svých ThinkPadech touchpad zakázaný (což vzbuzuje vášně u kolegů…).

No ale Lenovo není jediné, kdo TrackPoint používá, tak proč jej zde tak vyzdvihuju? Implementace ostatních výrobců je sice stejná fyzicky, ale právě jeho implementace v ThinkPadech je ta nejdokonalejší, nejodladěnější, dá se říci. Podle všeho se úspěch skrývá v software, který si Lenovo ještě od dob IBM stráží.

Nicméně všechny ThinkPady povinně nabízí i touchpad pro ty, kteří k TrackPointu ještě nedorostli. Již několik generací se však jedná o standardní clickpad, tedy jednolitou (velkoryse velkou) plošku, v níž jsou integrovaná i tlačítka touchpadu. Co je zásadní (a kde jiné notebooky nepochopitelně experimentují) je umístění touchpadu – ten je u ThinkPadu spolu s tlačítky TrackPointu vždy zarovnaný přesně pod mezerníkem.

ThinkPady různých cenových kategorií se v TrackPointu neliší v podstatě vůbec – ve všech případech dostanete stejně kvalitní, prověřené řešení, takže zde dělat rozdíly nemusíte vůbec. Touchpad však může být odlišný, u levných modelů je obvykle jeho povrch z levnějších materiálů (např. X1 Carbon jej má z tvrzeného skla, zatímco nižší řady pouze z mylaru), jiný může být i dodavatel (ne všechny ThinkPady nabízí špičku od Synaptics), čímž bývá mírně dotčena především jeho přesnost.

Závěrem

Všechny ThinkPady sdílí stejný základ (klávesnice, polohovadla, praktičnost, design), liší se „jen“ výbavou a méně důležitými či specifickými funkcemi, které od sebe odlišují základní řady od těch špičkových či prémiových, chcete-li. Spolehnout se tak můžete na to, že dokonce i v ThinkPadu L nebo E dostanete základní balík všeho dobrého, co dělá ThinkPad ThinkPadem – praktický design, skvělá klávesnice, legendární TrackPoint a touchpad. A ani jako náročný uživatel přecházející z vysokých řad třeba na nějakou z nižších, méně vybavených, se nebudete cítit jako hráč druhé ligy. A to je velmi uspokojující zjištění.