Miniseriál o 2v1: Co je to zařízení 2v1?

Zařízení, která dokáží fungovat jako tablet a notebook zároveň, už pár let vídáme na trhu a označují se obecně jako 2v1. Buď se jedná o tablet s klávesnicí, nebo notebook s otočným displejem. Každý má své výhody a nevýhody. Společné mají ale jedno – vysokou mobilitu.

Já a zařízení 2v1

ThinkPad P51s

ThinkPad X380 Yoga

Než se ponořím do popisu, argumentace a zkušeností se zařízeními 2v1, rád bych uvedl tento článek, resp. (krátký) seriál článků. Inu, dostal jsem nápad – opět teď pravidelně cestuju, aktuálně mám dva domovy – jeden v cizině a jeden v Čechách, přičemž v tom v cizině trávím většinu času. Bylo neúnosné (ale hlavně taky hloupé) převážet letadlem neustále 15″ osobní notebook (ačkoliv jím je výborný a na poměry 15″ notebooků skladný a výkonný ThinkPad P51s), a tak slovo dalo slovo a napadlo mě vyzkoušet takovou „výzvu“ – půjčím si zařízení 2v1. Nicméně konvertibl jsem už zkoušel (špičková Yoga 900), tak co tentokrát sáhnout po typu zařízení, kterému jsem se vlastně vždy bránil – 2v1 s oddělitelnou klávesnicí.

Miix 720

Miix 720

Miix 720

Miix 720

Lenovo bylo natolik vstřícné a chápavé, že mi půjčili hned jejich vyšší model Miix 720 (což bylo ale také způsobeno tím, že původně vybraný nižší, ale novější Miix 530 byl vadný). To je zařízení, které vlastně přímo soupeří se Surface od Microsoftu – nabízí krásný 12″ displej s poměrem stran 3:2, vysoké rozlišení, oddělitelnou, podsvícenou klávesnici s pohodlným touchpadem a dokonce nabízí i odemykání obličejem díky IR kameře. K tomu jsem k zařízení dostal taky aktivní pero, takže testování a sžívání mohlo začít. Ve chvíli, kdy jsem měl dostatečnou jistotu, že s tímhle zařízením jsem schopen dlouhodobě žít (pozor, tohle není samo sebou – hned tak s něčím se nespokojím), strčil jsem ThinkPad P51s do odpočívárny, takříkajíc na střídačku (v realitě to znamená šuple pod postelí, kam obvykle dávám ložní prádlo) a jeho místo převzal právě Miix 720.

Miix 720 má na poměry dnešních nejmodernějších 2v1 dvě nevýhody, které mě ale aktuálně až tolik netrápí – jednak nabízí starší generaci procesorů Intel Core, takže výkon je oproti notebookům nižší, přitom výdrž na baterii není žádná sláva. No a druhým přešlapem je chlazení, které má jen dva režimy – „jsem úplně zticha“ a „foukám jako blbec a vydáván vysoký zvuk“. Na baterii je to většinou ten první případ, s externím napájením je to tak 50:50. Ostatně Vojta jej hodnotil ve své recenzi.

Typy zařízení 2v1

X1 Tablet

Jak jsem zmínil, obecně existují dva typy zařízení 2v1 – buď jsou to konvertibilní notebooky, které vlastně existovaly už roky, jen se díky Lenovu a jeho revoluční Yoze změnily z neohrabaných, čistě profesionálních „tanků“ v podobě takového ThinkPadu X230t na tenká, lehká, stylová zařízení včetně kapky luxusu. Kromě konzumních modelů pak navázaly také profi stroje, jako je ThinkPad X1 Yoga, který je v této kategorii asi snem. Tato zařízení mají stejnou konstrukci jako notebooky, tedy veškeré komponenty (včetně základní desky, procesoru, disku, RAM, chlazení, baterie a konektorů) jsou v základně spolu s klávesnicí, zatímco ve víku je pouze displej. Klíčem k úspěchu jsou speciální panty, které umožní otočit displej až o 360°, díky čemuž si lehne na opačnou stranu základny a z notebooku je o něco masivnější a těžší tablet s dotykovou obrazovkou. U ThinkPad zařízení tohoto typu je tento pocit umocněn vychytávkou v podobě „zatahovací“ klávesnice, kdy se klávesnice nejenom deaktivuje, ale také se zarovná do jednolité plochy, aby nepřekážela a nebyla cítit při úchopu. Pořád je ale takové zařízení především notebookem a až na druhém místě tabletem.

Druhým typem, který je ale pořád dost často opomíjený, jsou 2v1 v takzvaném oddělitelném provedení, často též označované za tablet s oddělitelnou klávesnicí. Fungují tak, že veškerá elektronika a komponenty včetně displeje jsou ve formě tabletu, ke kterému se ze spodní strany (magneticky) připíná klávesnice, která v sobě obvykle nic dalšího neukrývá – jen klávesnici a touchpad (ačkoliv jsou modely, u kterých se v klávesnici skrývá např. přídavná baterie). Pokud chceme se zařízením pracovat jako s tabletem, klávesnici jednoduše odepneme. V opačném případě ji ponecháme připojenou a pracujeme jako na notebooku. Aby bylo zajištěné, že displej drží v určité poloze a zároveň je možné polohu měnit, je tablet vybaven výklopným stojánkem na zadní straně, o který se tablet opře, a to jak s klávesnicí, tak bez ní. Zde je celková filozofie zařízení opačná než v prvním případě – 2v1 s oddělitelnou klávesnicí je především tablet a až na druhém místě notebook, a to jen díky připnuté klávesnici.

Výkon a srovnání s notebooky

Zařízení 2v1 byla dlouho opomíjená, protože dělala příliš mnoho ústupků oproti klasickým notebookům. Ty největší ústupky byly v oblasti výkonu a výdrže na baterii, občas se k tomu přidával argument nižší ergonomie. Velkým problémem zařízení 2v1, zvláště těch na tabletovém základu, jako je právě Miix 720, býval použitý čipset. Po letech vývoje a vylepšování jsme se někdy kolem doby Intel Core 2 Duo (řekněme rok 2009) dostali do stavu, kdy byly procesory (a čipové sady s grafickými čipy) vyvinuté pro notebooky pohodlně použitelné a uživatele nebrzdily, přičemž poskytovaly rozumnou výdrž na baterii, která se vždy dala dohnat větší baterií.

Jenže pak se objevila zařízení 2v1, která cílila na běžné spotřebitele. Taková 2v1 nemohla být krabicové tanky v podobě již zmíněného ThinkPadu X230t, musela to být elegantní, tenká a lehká zařízení, která zákazník vnímal pozitivně a připadala mu sexy. Takže se muselo jít s vahou, tloušťkou i rozměry dolů. Byly potřeba menší baterie, menší chlazení… No a tady už běžné mobilní procesory nestačily, bylo třeba úspornějších variant, které však v té době tak úplně neexistovaly. Tak se vzaly existující procesory a trochu se „poladily“ (čti ořezaly) a řešení bylo na světě – jak se říká „quick and dirty“. Byl to přesně ten případ, který v technologických odvětvích nastává s každým novým revolučním trendem – trend je na vzestupu, zákazníci o taková zařízení mají zájem, jenž zařízení a trend samotný předběhl dobu a v tomto případě konkrétně procesory je teprve dohánějí. Taková 2v1 totiž pořád zaostávala ve výdrži na baterii, ale hlavně byla znatelně pomalejší než (tenké) notebooky. Trvalo zhruba tři roky, než Intel dokázal vyvinout dostatečně robustní čipové sady a procesory.

A to je důvod, proč jsem na vlak 2v1 naskočil až teď – dnes s osmou generací procesorů Intel Core totiž konečně nastala doba, kdy má „tabletový“ procesor stejný výkon jako procesor v notebooku, máme čtyřjádrové procesory s vestavěnými 4K grafikami, které v kombinaci se schopným SSD diskem a 8 GB RAM nemohou brzdit prostě nikoho. A je tomu opravdu tak – tabletový 2v1 s Coffee Lake procesorem je plnohodnotné zařízení, na kterém se dá bez problému a bez omezení pracovat, přičemž se vám nebude nutně stýskat po notebooku ani po zásuvce.

Operační systém

Vedle hardware je dalším zásadním faktorem v pohodlí používání také operační systém. Zde mám paradoxně pocit, že nejdeme dopředu, ale zpátky. Zařízení 2v1 jsou samozřejmě doménou Windows, protože jsou z principu určená na práci, tvorbu obsahu. Na to není samotný tablet s dotykovým ovládáním a virtuální klávesnicí vhodný. A i když jej vybavíme potřebnými doplňky, bude nás omezovat operační systém, na kterém nespustíme (plnohodnotně) aplikace, které k práci potřebujeme.

Když přišly Windows 8, Microsoft udělal velmi radikální krok, kdy (teď přeháním, ale mnoho uživatelů takový pocit vážně mělo) nutil logiku dotykového ovládání i zařízením, která dotyková z principu nejsou, ani nemluvě o tom, že tím dokonale zmátl běžné uživatele, kteří najednou nemohli najít ovládací prvky, na které byli dvacet let zvyklí. Zářným příkladem budiž běžné stolní počítače. Toto do velké míry napravily Windows 8.1, které jsem považoval za velmi dobrý krok do budoucnosti Windows a jakousi synergii dotykových a nedotykových zařízení pod hlavičkou jednotného uživatelského rozhraní, které mohlo fungovat pro všechny.

Dotykový režim Windows 8.1 byl dobře navržený a opravdu vhodný pro dotyková zařízení. V tomto, zdá se mi, jsou Windows 10 do velké míry krokem zpět a prvky, které jdou vstříc dotykovému ovládání, mizí nebo se redukují na minimální možnou mez, naopak se vše transformuje jen pro ovládání myší. Docela reprezentativním příkladem budiž prohlížeč Edge či průzkumník souborů – ovládat je dotykově na tabletu je skoro za trest. U průzkumníku to ještě chápu, protože si nemyslím, že uživatelé budou běžně organizovat soubory v dotykovém režimu (ač by průzkumník rozhodně potřeboval „moderní“ redesign). Ale Edge, internetový prohlížeč, který používáme ke sledování videí, čtení novinek a vyhledávání informací, musí v dotykovém režimu fungovat na jedničku, leč na 12″ tabletu, jakým je Miix 720, jsou jeho ovládací prvky příliš malé na to, aby se dal pohodlně používat v pohybu. Není to tak, že to nelze, to říct nechci, ale právě na letišti ve frontě u brány často není úplně lehké se trefovat do záložek, tlačítek zavření nebo nabídek. A to je škoda.

V dalších dílech tohoto miniseriálu bych se rád podíval na cestování, použití doma, na práci, ale také krátce na grafiku (především díky peru).