ThinkPad E595: Ten s Ryzenem (recenze)
Po dlouhé době ThinkPad s AMD v testu – základní, ale slušně vybavený 15″ model E595. Jak si vede oproti minulé generaci? Ale hlavně jak si vede oproti verzím s Intelem?
Ani bych neřekl, že je to už přes půl roku, co jsem měl na test zapůjčený ThinkPad E580. Tentokrát se mi opravdu poštěstilo a v rukou mi skončil ThinkPad E595, který je takovým mladším bráchou dříve testovaného „éčka“. Pokud jste zmiňovanou recenzi četli, možná uvažujete, jestli nějaký důvod k těšení se vlastně mám. Mám. Pár se jich vždycky najde a první místo vždy zaujímá zvědavost, zde jsem například zvědav co se změnilo s příchodem nového modelu. Navíc se jedná o model osazený novým procesorem od AMD.
Takže, začal jsem zmínkou o jiném typu, tak se na něj opět odvolám, protože zaměření E595 je stejné – v podstatě takový univerzál do kanceláře, školy i na doma. Nesmí se ovšem zapomínat, že tento notebook nedisponuje dedikovanou grafickou kartou, takže na hraní bych si rozhodně vybral něco jiného.
HW testovaného notebooku:
- CPU: AMD Ryzen 7 3700U (2,3-4 GHz) – 4 jádra (8 vláken), podpora virtualizace
- RAM: 16 GB DDR4, osazen jeden slot (možno až 32 GB ve 2 SO-DIMM slotech)
- GPU: AMD Radeon RX Vega 10 (integrovaná)
- Displej: 15,6″ displej s rozlišením Full HD (1 920 x 1 080 bodů) s technologií IPS a antireflexní úpravou
- HDD: 500GB NVMe SSD (Samsung), volná pozice pro 2.5″ disk
- Wi-Fi: Realtek 8822BE WiFi 5 (802.11ac)
- LAN: Realtek PCIe Gigabit ethernet
- Kamera: HD 720p s mikrofonem
- Konektorová výbava: 1x USB-C*, 2x USB 3.1, 1x USB 2.0, HDMI, kombinovaný 3,5 mm jack, LAN
- Čtečka paměťových karet: microSD slot
- Baterie: integrovaná 45Wh Li-Ion baterie **
- Rozměry: 36,9 x 25,2 x 2 cm
- Hmotnost: 2,1 kg + cca 200 g zdroj
* USB-C je použito i k napájení, pro rychlé připojení k periferiím se tedy hodí použít kabelový dock (port replikátor) s možností napájení.
** Udávaná výdrž přibližně 13h při přehrávání videa z disku (samozřejmě s upozorněním, že to závisí na více parametrech).
Testovaný model se u nás prodává ve dvou variantách hardwarové výbavy, kdy viditelné věci, jako je klávesnice, displej či kamera, zůstávají stejné a mění se vnitřek. Nižší varianta, která se prodává přibližně za 20 000 Kč, je osazena procesorem Ryzen 5 3500U, 8 GB RAM a 256GB SSD + 1TB HDD, GPU Vega 8. Vyšší varianta, kterou mám možnost testovat, má výše uvedené parametry a stojí přibližně 22 400Kč
Zajímavostí, která mě jako fandu AMD těší, je, že z notebooků E59x je právě testovaná E595, tedy varianta s AMD, top modelem s nejvyšší výbavou a E590 (s Intelem na palubě) hraje, co se HW výbavy týká, druhé housle (RAM a celkem logicky grafika), ale zase má pár věcí navíc. Někdo si asi vymyslel, že musí být jakási rovnováha nebo co…
První pohled a osahání
Vybalování žádné překvapení nepřineslo, řada „E“ jsou prostě běžné pracovní notebooky s běžným balením – pevná kartonová krabice. Pro hezčí krabičky musíme k jiným řadám, ale člověk si nekupuje počítač podle toho jak je ten či onen kus balený, tedy alespoň doufám, že ne.
Na první pohled si modely E580 a E595 snadno spletete, zavřené se liší jen drobně velikostí, ale otevřením se odhalí jeden sice drobný, ale poněkud nepochopitelný rozdíl – E595 (AMD) nemá čtečku otisků prstů, ale E590 (Intel) ano. A to bohužel není jediný případ odlišnosti v neprospěch AMD, ale k tomu se ještě dostaneme.
Pohled na notebook bohužel ukazuje, že příjemný povrch víka je magnetem na šmouhy, takže se už těším na leštění, než ho odevzdám. Po otevření neuvidíme na první pohled nic mimořádného či překvapivého, prostě kancelářský univerzál, tedy klávesnice s numerickým blokem, a tudíž touchpad posunutý mírně vlevo, který tímto zůstává zarovnaný se středem mezerníku a TrackPointem (přibalit k počítači myš tedy nebude vůbec špatný nápad). Klávesnice má příjemnou a jistou odezvu a připadne mi, že má mírně vyšší zdvih, než je pro ThinkPady zvykem, nebo se jedná o nový „zvyk“.
Vlastně pohled na poslední obrázek mi trochu překvapivý připadne – ThinkShutter, čili integrovaná krytka kamery, se v E595 ani E590 ještě nezabydlela, blokování kamery je řešeno softwarovou cestou přes Lenovo Vantage.
Zevnějšek E580 a E595 se velmi podobá i co do mechanických vlastností, takže jednoruční otevírání notebooku nehrozí, protože pant je celkem tuhý a ze stejného důvodu nelze ani doporučit otevírání za roh displeje. Základna naopak uchopení za roh snáší bez zavrzání či okem pozorovatelného průhybu, nicméně tento způsob přenášení notebooku se hned po držení za displej řadí mezi ty, které rozhodně nelze doporučit, protože hrozí poškozením zařízení.
Pohled ze všech stran aneb konektory a stále divné umístění chlazení
Levá strana nabízí USB-C (3.1 Gen 1), sloužící zejména k nabíjení, připojení periferií je samozřejmě možné též, ale v tom případě se bude hodit hub či dokovací stanice využívající rozhraní USB-C a hlavně umožňující současné napájení počítače a přenos dat. Zajímavostí může být, že přes tento konektor je vyveden i DisplayPort (4K/60), takže ač se nejedná o konektor s rozhraním Thunderbolt, v kombinaci s vhodnou dokovací stanicí (či chcete-li replikátorem portů) poskytne pohodlné připojení notebooku ke všemu potřebnému na pracovním stole. Dále je vlevo vyvedeno HDMI 1.4b (4K/30), dva USB 3.1 porty (jeden s možností stálého napájení) a kombinovaný 3,5mm jack pro sluchátka a mikrofon. Na pravé straně od pantu směrem dopředu máme zdířku pro zámek Kensington, LAN port, USB 2.0 a štěrbinu čtečky microSD karet.
Takže to by byla konektorová výbava a teď kontrolní otázka: Kam fouká chlazení? Opět k displeji, ale tentokrát to překvapivě tak nevadí, jak jsem původně čekal. Každopádně varování, že je opravdu nevhodné na takto řešené notebooky cokoliv pokládat, stále platí, průduchy chlazení tam jsou dokonce dva.
Spodek je prakticky identický s E580, takže tu máme zvláštně tvarované vyústění reproduktorů, sání chladiče a nějaké ty díry se šroubky, vana je celistvá, takže stejně jako u staršího modelu neumožňuje snadný přístup k jednotlivým komponentám.
Prostě se jedná o notebook na práci a ne pro „hračičky“, kteří se v hardware neustále nějak vrtají (ano, patřím k nim i já…). Takovým bych doporučil spíše starší repas, který nechává poměrně dost prostoru kreativitě a kutění, ale o tom někdy jindy a v jiném článku.
Vstupní zařízení
Klávesnici jsem zmiňoval už v prohlídce po vybalení a můžu k ní dodat jen to, že se na ní píše opravdu příjemně a hlavně přesně a s jistotou, že ani podsvit, který má pouze bratříček s Intelem (ano, jeden ze zmíněných rozdílů) nijak zvlášť nechybí. Pokud by přece někomu chyběl a dotyčný přišel s nápadem, že pořídí klávesnici pro E590 a dá ji sem, tak dle informací z Lenovo fóra a oficiální specifikace to bohužel není možné (kde je háček, ale nevíme, nejspíš v BIOSu).
Když vidím ten prostorný rámeček zejména nad klávesnicí směrem k displeji, tak si nemůžu pomoct, ale sedmiřadá klávesnice by se sem vešla…
Každopádně místo podsvitu či sedmé řady kláves se sem vešlo něco jiného a jsem za to opravdu rád. Kdo neměl možnost vyzkoušet ThinkPady se starým typem klávesnice, asi nebude tušit, že TrackPoint býval „klikací“, tedy ne že by se choval vysloveně jako tlačítko ve smyslu mechanické odezvy, ale stisk na něj fungoval jako kliknutí na levé tlačítko myši. Pravda, je to způsob ovládání vyžadující trochu cviku, ale jak si na něj zvyknete, tak přechod na TrackPoint bez této funkce působí jako pěkná zrada. Takže pro ty, kdo ví, o čem píšu, mám skvělou zprávu: klikací TrackPoint je zpět.
Displej a repro
Co si vzpomínám na E580, tak displej nebyl žádná hitparáda – na práci a film to šlo, ale díky tzv. IPS bleedu (nerovnoměrnosti či „průsaku“ podsvícení) se nehodil na úpravu fotek či jiné činnosti, kde je potřeba věrné podání barev. Naštěstí tuto kritiku nemusím opakovat, displej je už na první pohled lepší s podstatně rovnoměrnějším podsvitem, jak se níže můžete podívat.
Vadou na kráse může být jas 250 nitů; zase ale nezapomínejme, že tohle je mašinka do kanceláře a ne k pobíhání na sluníčku. K tomu se stejně nejvíc hodí e-ink (ten sice v Lenovu znají, ale používají v zařízení Yoga Book C930).
Reproduktory opět zbyly, ale stejně jak jsem chválil obraz, musím pochválit i zvuk. Teda ať to nepřeháním, basy by samozřejmě snesly lepší podání, ale bavíme se tady o reproduktorech notebooku a ne hifi věže. Co je podstatnější, tak zmizela „plechovost“ výšek a celkově jsou poslouchatelnější, ale i tak se sluchátky chybu neuděláte.
Teď ho trošku proženu…
Jak už jsem psal, jsem fanda AMD, takže jsem se už delší dobu snažil dostat nějaký mobilní Ryzen do rukou a trochu si s ním pohrát. No je fakt, že na na hraní ve smyslu her nějak nebyl čas.
Ale hezky popořadě, nemůžu si hrát na vypnutém notebooku, takže první test je tradičně start na přihlašovací obrazovku, jednou s a podruhé bez rychlého spouštění. Baterie byla nabitá a nemilá překvapení typu nestartujícího notebooku se nekonala. E595 s rychlým spouštěním naskočí přibližně za 11 sekund a bez něj se start protáhne na nějakých 23 sekund. Co může někoho zajímat, je skutečnost, že vypnutí funkce rychlé spuštění o trochu (o 5-10 sekund) zrychlí vypínání počítače, protože odpadá to částečné zahibernování systému.
Další v pořadí máme nějaké to info o hardware, tak se podívejme, co nám o sobě prozradí:
Už během přípravy testů a instalování všeho možného a zprovoznění VirtualBoxu, který používám už nějakou dobu na rychlé přehazování pracovních věcí mezi počítači, se ukazuje, že Ryzen nebude žádný flákač. V podstatě se dá říct, že při použití externího monitoru lze přecházet mezi hostitelským a virtualizovaným systémem stejně plynule, jako bych měl na stole dva počítače a i když se ani jeden nefláká, odezvy obou jsou zcela plynulé a bez známek zahlcení či jiných problémů. Když se tak zamýšlím nad virtualizací nebo dvěma počítači, tak pokud to výkon umožňuje, je virtualizace v kombinaci se dvěma monitory daleko pohodlnější než dva fyzické stroje, protože u fyzických strojů bych musel řešit prostor, přechytávat myš či klávesnici a tak podobně, ale záleží na využití.
Benchmarky jsou připravené, tak se do nich pustíme:
Soubory výsledků z PCMarku a 3DMarku jsou dostupné zde.
Testy proběhly a notebook se ani moc nezahřál. To mu dlouho nevydrží, následuje měření teplot klávesnice a okolí při běhu v plné zátěži procesoru i grafiky, tedy oblíbené duo FurMark a Prime95.
Teploty jsem měřil krátce po pořízení snímku s FurMarkem, bohužel nevlastním termokameru, takže jsou teploty zaznamenány tak, jak jsou (omlouvám se za škrabopis)… I když jsou některé teploty celkem vysoké, tak na použitelnost to prakticky nemá vliv, protože obvykle jsou zvýšené teploty zejména na rámečku klávesince, ale samotné klávesy jsou povětšinou o dost chladnější.
Ale zpět k testu. Přes veškerou snahu a navzdory nešikovnému chlazení (zakryté pantem) se teplota ustálila na 75°C a procesor i grafika drží takty, na které najely při spuštění testu. Zde je dobré zmínit, že u APU od AMD funguje balancování TDP, takže pokud bude zatíženo CPU i integrovaná grafika, tak sice ani jedno nedosáhne své maximální frekvence, ale zase udrží výkon stabilně bez poklesů způsobených tepelnou ochranou, což ve výsledku může znamenat vyšší výkon, než má něco, co cykluje mezi turbem a normálem. Za zmínku stojí fakt, že při pokusech o samostatné zatížení procesoru, nebo grafiky byly sice dosaženy vyšší takty než v kombinované zátěži, ale chlazení si s těmito pokusy poradilo velice dobře a přes vyšší frekvence nedošlo k takové akumulaci tepla jako při souběhu obou.
Mezi testy patří i zkouška výdrže na baterii, nemám k tomuto účelu žádný standardizovaný test, prostě notebook používám jako normálně, ale bez adapteru. Pokud předpokládáte, že se mi nepodařilo dosáhnout udávané výdrže, tak samozřejmě máte pravdu, ale taky snad nenastal okamžik, kdy by notebook byl nastaven na cokoliv jiného než výkon a o většině času bez síťové komunikace nemůže být řeč už vůbec. I přes výše popsané se baterie držela výborně a byla schopná notebook napájet po dobu 6-8 hodin, což zahrnovalo nejen běžnou kancelářskou práci, ale i zmíněné použití virtuálního počítače. Předpokládám, že s úspornější pracovní náplní a jiným nastavením priorit (výkon vs. výdrž) se dá dosáhnout nejméně desetihodinové výdrže. Pokud ovšem požadujete výkon, tak ho sice dostanete, ale za cenu tak tříhodinové výdrže. Co se týká nabíjení, tak s přiloženým 65W zdrojem se baterie nabila z 5 na 100 % zhruba za hodinu a čtvrt.
A jeden tučňák na závěr
O AMD je už delší dobu známo, že používání linuxu podporuje a jejich vlastní ovladače jsou v repozitářích většiny (ne-li všech) distribucí, z toho plyne, že zařízení postavená na AMD či kombinaci procesoru Intel a grafiky AMD se u mě linuxu nevyhnou. U počítačů s kombinací Intel a nVidia (a jejich slavný Optimus, ať už se schovává za jakékoliv označení) jsem se prostě přestal snažit, je s tím víc problémů než užitku.
Pro nedostatek místa na kompletní zálohu interního disku jsem se tentokrát rozhodl pro instalaci na externí disk připojený přes USB 3.0. Byl to takový experiment, protože na některých počítačích UEFI nechce z USB načíst cokoliv jiného než instalačku operačního systému, teda ne, že by se jednalo o neřešitelný problém, ale je to taková protivná komplikace. ThinkPady se mezi ně doposud a naštěstí ani teď nezařadily.
Faktem je, že rychlost načítání systému a spouštění programů byla o něco nižší než u Windows, ale při použití SATA SSD připojeného přes redukci namísto běhu z interního SSD, které pro přenos dat používá přímo PCIe rozhraní, se prostě není čemu divit. Podstatnější je ale výsledek a ten je výborný: systém se povedlo nahrát bez jakýchkoliv problémů a ihned po instalaci byl plně použitelný, není třeba instalovat dodatečné ovladače ať už z repozitářů konkrétní distribuce nebo ze stránek výrobce. Stejně tak nebyla potřeba žádná dodatečná nastavení či úpravy v GRUBu, aby se rozchodilo ovládání podsvitu displeje nebo celkově klávesových kombinací s Fn.
Odpovědět
0 Komentářů