IdeaPad L340 Gaming: Hodně hraní za málo peněz? (recenze)

IdeaPad L340 s přídomkem Gaming slibuje rozumný herní zážitek na cestách za téměř až lidovou cenu. Dokáže si ale své herní zaměření obhájit, nebo je to jen laciná nálepka?

Lenovo IdeaPad L340 Gaming. Název napovídá, že nepůjde o kancelářské nebo multimediální zařízení. Ne, tady se zařízení už svým názvem samozřejmě řadí mezi herní stroje. Dokáže si tento herní sourozenec od klasické L340 obhájit své herní jméno? Abych na to přišel, jsem měl tento stroj pár týdnů doma na podrobnou recenzi. O své zkušenosti se s vámi v této recenzi velmi rád podělím.

Testované zařízení

L340 Gaming

jpg-1

Pro pořádek shrnu výbavu.

 Konfigurace

• CPU: Intel Core i7-9750H
• GPU: nVIDIA GeForce GTX 1050 (možnost také koupit s GTX 1650)
• RAM: 8 GB, uživatelsky nevyměnitelná (v nabídce také s 16 GB)
• Úložiště: 256GB M.2 SSD (v nabídce také 512GB SSD či SSD+1TB HDD)
• Displej: 15″ s rozlišením Full HD, matný, IPS, 250 nitů

Zpracování a design

Notebook působí hned na první pohled bytelným dojmem. Víko displeje je vyrobeno z nezvykle tvrdého a pevného materiálu – při otevírání za roh se vůbec neprohýbá. Zároveň také spojení se základnou je bytelné. Panty mají dobře nastavený odpor a nedostavuje se ani nežádoucí „želé efekt“. Pro někoho může být důležitá informace, že se nedá displej otevřít až o plných 180°. Na použití notebooku v posteli to ale stačí a myslím si, že pro většinu použití bude rozsah stačit, a těch pár stupňů oželí. Samotné panty jsou řešeny na dnešní dobu klasicky s výdechem chlazení uprostřed.

Zepředu

Zezadu

Levá strana

Pravá strana

Co se týče kvality zpracování, není ani za základně notebooku co vytknout. Vrchní strana základny působí luxusním dojmem. Zespodu se už ale plast vizuálně nezapře. Pevnost a tuhost konstrukce je však výborná. Základna se při psaní ani hraní nikde neprohýbá ani nevrže. Při přenášení jednou rukou za roh základny (což samozřejmě nedoporučujeme!) nemáte díky pevné konstrukci o zařízení sebemenší obavy. Víko displeje lze sice prohnout a při vyvinutí větší síly také zkroutit, ale stále platí, že je notebook poměrně tuhé konstrukce a ani v případě víka nemám obavy. Celkově působí konstrukce velmi robustním dojmem.

Podívejme se na klávesnici a touchpad.

Klávesnice je naprostá klasika od Lenova. V podstatě jediná změna je v barvě podsvícení, ta je zde modrá. Chod kláves je jistý a zdvih není příliš nízký. Píše se na ní dobře a hraní je také v pořádku. Co ale musím zmínit, je lesklá úprava povrchu kláves. A proč to zmiňuji? Představte si vyleštěné sklo nebo zrcadlo a pak tam zkuste chvíli matlat prsty. No, a asi takto vypadá po pár řádcích klávesnice na L340 Gaming. Klávesy jsou naprostý magnet na otisky a mastnoty z prstů a obecně nečistoty. V případě vyčištěné klávesnice to vypadá se sexy modrým podsvícením skvěle. Po pár minutách používání se ale dostaví již méně lichotivá realita a u notebooku s herním zaměřením si můžete již domyslet, jak budou vypadat nejvíce exponované klávesy po nějaké LANpárty nebo již po pár hodinách hraní. Tento aspekt je drobná chybička na kráse jinak povedené klávesnice.

Klávesnice je naprostá klasika od Lenova

Vypínací tlačítko se bohužel objevilo mezi ostatními klávesami v klávesnici

Základna notebooku

Touchpad

Přesunu se nyní k touchpadu. Zde toho je ještě méně na psaní. Já, jakožto zastánce toho, že touchpad nemusí být přes půlku palmrestu, jsem spokojený s velikostí. Mechanika je příjemná a tlačítko není zbytečně hlasité. Co se týče povrchu, tak je touchpad na tom podobně jako klávesnice. Lesklá není zrovna praktická, nicméně funguje výborně a prst jezdí jedna báseň. Sečteno, podrženo – touchpad je prostě touchpad, funguje tak, jak se od něj čeká.

Popis konstrukce zakončím tématem, které bude oslím můstkem pro skok do další kategorie – výkon. Toto téma je chlazení. Využil jsem možnosti a notebook jsem rozebral. Přesněji jsem pouze odstranil spodní kryt základny. Veškeré záležitosti související s teplem jsou již tradičně uloženy co nejdále od uživatele. O aktivní chlazení se stará dvojice ventilátorů. Airflow (proudění vzduchu) je zase typické pro současné notebooky. Chladný vzduch je nasáván zespod zařízení a výdech je umístěn v mezeře mezi displejem a základnou. Při bližším pohledu si lze všimnout, že pro výdech jsou vyhrazeny odhadem 2/3 délky mezery. Zbytek je po krátkém oddělení pravděpodobně využíván jako výpomoc pro sání vzduchu. Reálný dopad na efektivitu chlazení je však minimálně diskutabilní. Ve skutečnosti si vedla „eL třistačtyřicítka“ poměrně dobře. Běžnou práci na internetu nebo psaní zvládala většinu času bez aktivního chlazení úplně, nebo bylo zapnuto jen občasně na nízké otáčky. Člověk tak o notebooku zvukově jakoby nevěděl. Velice mě potěšilo také chlazení při maximálním nasazení. Nemohl jsem vyzkoušet maximální konfiguraci i7 + GTX1650, nicméně testovaný kousek si vedl velmi dobře i při maximálním vytížení. Ano, když dostal pořádně naloženo (což zase u GTX 1050 není takový problém), tak jsem již o ventilátorech věděl. Určitě bych se ale nebál označit tento notebook jako tichý. Bohužel nemůžu úplně říct, že by nebylo ticho ničím vykoupeno. Již po pár minutách náročného hraní dojde k zahřátí vrchních řádků klávesnice a s postupem času se teplo dostane až k touchpadu. Nejedná se o extrémní teploty, že by nebylo možné udržet prsty stabilně na klávesách, nicméně to teplo jde poznat i při zápalu hry, kdy má člověk většinu smyslů vnímajících reálný svět ochablou.

Vnitřek

Pro vyfukování horkého vzduchu slouží pouze levá část

L340

Výdech chlazení

Pohled na spodní stranu zařízení

Výkon

A jsme tu. Oblast, na kterou nejspíše čekáte celou recenzi. Dá se vůbec Lenovo L340 Gaming považovat za „gaming“ neboli herní notebook? Hned na úvod odpovím… ano! Tím bych mohl skončit, ne? No dobře, má to pár menších či větších háčků. Než se k nim dostaneme, je důležité znovu vytáhnout ty parametry, které mají co dělat s výkonem.

Testovaný notebook má v sobě:

• CPU: Intel Core i7-9750H
• GPU: nVidia GTX 1050
• 8GB RAM
• 256GB SSD (M.2)

Device Manager

System

Kdo se alespoň lehce pohybuje v oblasti počítačů, již tuší, že většina háčků je v seznamu výše. Dá se říci, že vlastně jediný parametr, který nebude nijak omezovat, je procesor. Core i7-9750H je velmi slušný procesor s dostatkem výkonu na drtivou většinu i současných her. Bohužel v seznamu najdeme na místě grafické karty již zastaralou a především slabou GTX 1050. Nejedná se ani o silnější verzi GTX 1050 Ti. Tato karta zvládne spustit i nové náročné tituly, které jsou z tohoto či loňské roku. Zcela určitě je ale nezvládne na jiné než nízké detaily. V případě, že vaší herní knihovnu tvoří především hry z roku 2016 a starší, tak vás tato karta omezovat nebude. Nicméně například u hry FarCry 5 (2018) jsem se ani s minimálními detaily nedostal na 60fps.

Dalším problémem je paměť RAM. Některé konfigurace se totiž dodávají s připájenými 8GB moduly bez možnosti navýšení na vyšší hodnotu (resp. paměť je v klasickém SO-DIMM slotu, ale pod kovovým krytem, který je připájený k základní desce – můžeme diskutovat o tom proč…). Když se bavíme o herním stroji, je již v dnešní době doporučovaná hodnota 16 GB. Instalovanou paměť RAM, která je již nyní dle mého názoru na spodní hranici, není úplně při každé konfiguraci možné upgradovat. Není to něco, co by znamenalo nutnost zavrhnout tento notebook. Je však dobré vzít i tento faktor v potaz.

Poslední chyba na kráse je naštěstí pouze dle mého nesmyslnost dané konfigurace. Prohlížeč souborů přiznal z papírových 256 GB na SSD nějakých 237 GB. Dejme tam nějaký systém a pár aplikací a jsme hned na volné kapacitě menší než 200 GB. To je dle mého názoru v době, kdy není problém, aby hra měla klidně přes 50 GB, docela problém. U přenosného notebooku jsem to ochoten tolerovat, i když s přivřenýma očima a stále se mi to nezdá. U herního stroje to ale zadělává na věčný souboj s místem. Tento problém je naštěstí velmi jednoduše řešitelný dokoupením druhého disku, protože notebook umožňuje osadit až dva disky a instalace je velmi snadná. Opět, stojí za to vzít i tento fakt v potaz a případně si spočítat, zda nevyjde lépe nějaká dražší konfigurace s větší kapacitou.

Před screenshoty z benchmarků to tedy shrnu. L340 Gaming v základní konfiguraci je herně určen spíše pro příležitostné hráče především starších her. Moderní hry je možné si na tomto zařízení zahrát, nicméně s již více či méně osekaným zážitkem.

Zde jsou již slíbené benchmarky:

FarCry5 Benchmark minimum

FarCry5 Benchmark Normal

FarCry5 Benchmark Ultra

FarCry5 Benchmark1

Space-Engineers-afterburner

WOT CORE ultra noRT

WOT CORE ultra RTon

Displej a baterie

Herní notebook je často parťák na LAN párty nebo prostě jen není místo na monitor, a proto se člověk musí spokojit s displejem notebooku. U testovaného kousku se jedná o Full HD IPS 15,6″ panel s 250 nity. Povrchová úprava je matná.

Zcela subjektivně displej hodnotím jako šedý průměr. Ničím nenadchnul, ani nijak výrazně nezklamal. 60 Hz ještě nějakou dobu bude standard, maximální jas by mohl být vyšší, ale určitě to není žádná hrůza. Barvy by mohly být o něco pěknější, ale zase na druhou stranu potěšila matná úprava, která zajistila minimum odlesků a lepší čitelnost i ve slunečnější den.

Notebook lze otevřít téměř do roviny

Testované zařízení

L340

Webkamera

Oblíbená mechanická krytka webkamery

Jako zajímavost zmíním mechanickou krytku webkamery. Možná proto, že je zajímavější než samotná webkamera, u které se již mnoho let nic nezměnilo a stále jsme na rozlišení 720p a kvalita záběrů není nijak zázračná, ale druhá strana vás pozná. Každopádně mechanické zakrytí kamery se u Lenova uchytilo a postupně se probojovává do více a více zařízení. Nic světoborného, ale tato drobnost potěší asi každého uživatele.

Ještě zmíním použití dvou mikrofonů. Díky tomu vám lze při videokonferenci dobře rozumět i bez nutnosti mít sluchátka.

I když při svém primárním účelu (hraní her či grafická práce) bude nejspíše většinu času notebook na nabíječce, hodí se mít alespoň nějakou výdrž baterie. Zde bohužel L340 zrovna neexceluje, ale mohlo to být určitě horší. Při takové běžné práci se pohybuje výdrž mezi 3-5 hodinami. Při hraní nebo něčem náročnějším není žádný problém notebook zcela vybít do 2 hodin. Při úsporném režimu je možné dostat se lehce nad 5 hodin. Baterie tedy není žádný maratonec, ale chvilku vás podrží.

Konektivita

Podívejme se nyní na konektorový arzenál testovaného laptopu. Ještě před výčtem bych rád zmínil, že se veškeré konektory nacházejí na levé straně zařízení. Napravo není kromě zdířky na zámek Kensington nic.

• 2x USB 3.1
• 1x USB C
• 1x HDMI
• 1x RJ-45 (plnohodnotný)
• 1x audio combo jack (3,5mm)
• 1x nabíjecí konektor

Hned na začátku se někdo může zarazit u pouhých dvou klasických USB konektorů. Ano, jsou pouze dva. Osobně si myslím, že další by vůbec neuškodil. Na druhou stranu L340 nabízí také moderní USB-C, a tudíž také možnost připojení dokovací stanice či nějakého HUBu. Čtečku SD karet v jakékoliv formě zde budete hledat marně. U této cenové kategorie není žádné překvapení absence Thunderboltu. Multimediální konektory, jako je HDMI nebo audio-jack, jsou standard. Plusové body si získává ale za plnohodnotný ethernetový konektor RJ-45.

Osobně nevidím jako zásadní problém speciální nabíjecí konektor. Ano, nabíjení přes USB-C by bylo s pohledem do budoucna lepším řešením, nicméně toto je drobnost, kterou jsem v této době ještě bez problému ochoten prominout.

Veškeré konektory jsou umístěny na levé straně

Levá strana

Pravá strana poskytuje útočiště pouze sdířce pro zámek

Jako jeden z posledních bodů je Wi-Fi. Můj pokoj je vzhledem ke své nejméně výhodné pozici z pohledu Wi-Fi signálu poměrně dobrá testovací laboratoř na různá zařízení a jejich antény. Výsledek mého testování je poměrně uspokojivý. Dovolím si tvrdit, že si L340 vede v této oblasti nadprůměrně. Není to tak dávno, co si u mě v pokoji signál udržely pouze ThinkPady a L340 se také udržela.

Další poznatky k zařízení

Zvuk

Od notebooku není snad ani zdravé očekávat zázračný zvuk. Velmi často dokáže ale zvuk z těchto zařízení příjemně potěšit. Dneska to bohužel není tento případ. Zvuk tu opravdu není hezký. Je plochý i na notebook a celkově by projev mohl být i o něco hlasitější. Ani ne tak proto, že by maximální hlasitost na něco nestačila, ale proto, že na vyšší úrovni už přichází nepříjemné zkreslení zvuku. Na hudbu proto doporučuju sluchátka, bedýnky, nebo – když už není zbytí – tak nižší hlasitosti.