ThinkPad X12 Detachable: ani tablet, ani notebook (recenze)

Lenovo uvedlo na letošním veletrhu CES nové zařízení typu dva v jednom. Slibuje co nejméně kompromisů a legendární odolnost, kterou známe z běžných ThinkPadů. Nic ale není tak skvělé, jak se na první pohled zdá. Jak u mě uspěl nový ThinkPad X12 Detachable? Dozvíte se v dnešní recenzi.

Testovaná konfigurace

To, že se nejedná o běžný tablet s klávesnicí, nezjistíte dle papírových specifikací, protože ty se nijak neliší od běžných počítačů. Testované zařízení disponovalo procesorem Intel Core i5-1140G7 s integrovanou grafikou Intel Iris Graphics, pro multitasking jsem měl k dispozici dnes již běžných 8 GB RAM a svá data jsem ukládal na 256GB SSD, jehož reálná kapacita činila cca ~237 GB. Windows 10 Pro „na palubě“ jsou samozřejmostí.

Konstrukce

Jak již jsem naznačil v úvodu, X12 Detachable je typ zařízení dva v jednom. Znamená to, že klávesnici a displej je od sebe možno oddělit a používat zařízení buď jako tablet, nebo jako klasický notebook. Záleží jen na vás.

Klávesnice se k základně připojuje pomocí několika pinů a silných magnetů – právě ty zajistí, že se ty dva díly spojí pevně, rychle a prakticky bezchybně. Musím ale poznamenat, že se mi za dobu testování podařilo klávesnici připojit špatně a spojení se neinicializovalo, nicméně se tak stalo opravdu ve výjimečných případech a na 99 % se vše spojilo korektně „na první dobrou“.

Možná se ptáte, jak je možné zařízení používat jako notebook bez toho, abyste něčím vlastním podepřeli obrazovku. Na zadní straně obrazovky je (po vzoru IdeaPad Duet 3i) plastový stojánek, který je dost tuhý a displej tak dokáže bez problémů udržet. Já osobně bych měl po čase strach, že se zlomí, nezdál se mi kdoví jak bytelný, nicméně jedná se o můj subjektivní názor. Jen tak na okraj – mám vyzkoušeno, že i se stojánkem lze psát se zařízením na klíně. V režimu tablet mě překvapila nízká hmotnost zařízení; váží necelý kilogram, s klávesnicí se jeho hmotnost pohybuje kolem 1,2 kg.

Kolem displeje nalezneme na dnešní dobu velice tlusté rámečky (potěšením budiž fakt, že se v nich nachází dva stereo reproduktory). Celé boky pokrývá tvrdý plast (který vypadá jako guma, nicméně guma to doopravdy není) a samotný displej kryje ochranné sklíčko Corning Gorilla Glass 5. Nad displejem nalezneme webkameru s krytou ThinkShutter. Pokud zařízení s klávesnicí zavřu (jako klasický notebook), dost špatně se otvírá a nebýt krytky webkamery a výřezu, otvíralo by se mnohem hůř. Napájecí tlačítko se nachází v pravém horním rohu.

Když už jsme u těch tlačítek, pozastavím se ještě u tlačítek na zvyšování a snižování hlasitosti. Ve tmě jdou opravdu blbě nahmatat a tím, jak nejsou vystouplá, se i dost špatně mačkají. Je to škoda, ačkoliv je to maličkost, používání zařízení v režimu tablet to dost znepříjemní.

Konektivita

Pokud by někdo z vás čekal HDMI nebo plnohodnotné USB-A v takto štíhlém těle, tak ho musím zklamat; takto velký konektor by se do těla zařízení nevešel. Konektivita se „omezila“ na dvě USB-C na levé straně, 3,5mm audio výstup, a slot pro SIM kartu (pouze pro datový provoz). USB-C jsou rozšířená o ThunderBolt 4 a DisplayPort 1.6.

Na straně pravé nalezneme již zmíněná tlačítka, slot pro zámek Kensington, a výdech teplého vzduchu. Dle mých informací dodává Lenovo (pouze s některými konfiguracemi) v balení redukci z USB-C na Ethernet. Já jsem v balení testovacího kusu nalezl redukci na VGA (D-Sub).

Displej

12,3″ IPS panel s rozlišením 1 920 × 1 280 (WUXGA), 400nitovým jasem a poměrem stran 3:2 nabízí dobré pozorovací úhly a za mě i dobrou barevnou věrnost (jedná se o můj subjektivní pocit, vzhledem k tomu, že nemám k dispozici barevnou sondu). Pochválit mohu nejnižší jas, díky kterému mě při noční práci nebolely oči, ten vyšší by mohl být ještě lepší – při práci na slunečním světle na displeji prakticky nic neuvidíte. U tohoto typu zařízení bych spíše očekával OLED panel, který je mnohem úspornější a i barevně věrohodnější. Zamrzí i absence čidla jasu, což pocítíte zejména v režimu tabletu.

Samozřejmostí je podpora dotyku, a to až deseti prstů naráz. Nevýhodou je, že displej je lesklý a ulpívají na něm otisky prstů (i přes anti-smudge a anti-reflection vrstvy), což je v režimu notebooku nepříjemné. Budete jej tedy často čistit.

Klávesnice, touchpad, pero, dojmy

O připojování samotné klávesnice k zařízení jsem již psal, pojďme se tedy zaměřit na ni samotnou. Musely se zde odehrát kompromisy, bez kterých by to nešlo. Zmíním například zmenšený touchpad, a zmenšenou řadu funkčních kláves. Potěšilo mě, že zařízení si po odpojení klávesnice pamatuje zapnutý / vypnutý stav FNLocku, to samé se ale nedá říci o podsvícení, které se vypne při každém odpojení a je nutné jej manuálně zapnout.

Ano, čtete správně – klávesnice je vybavena dvouúrovňovým bílým podsvícením. Je krásně rovnoměrné a noční psaní dost zpříjemní.

Co se týče samotného psaní, klávesy mají nízký zdvih a po zvyknutí si na layout (a jejich nevýraznou odezvu) lze psát celkem rychle a bez zbytečných překlepů. Na psaní dlouhých textů bych ji ale nedoporučil. Mně osobně nevyhovovala, a to právě z důvodu nízkého zdvihu kláves. Podotknul bych ještě fakt, že hlavně v krajních oblastech se při psaní lehce prohýbá.

A tím se pomalu, ale jistě, dostáváme ke zmenšenému touchpadu. Podporoval všemožná dotyková gesta a jeho zapuštěné tlačítko šlo stisknout pouze v dolní polovině. Víc mi ale vadila jiná věc; a to opožděné reakce, zejména na kliknutí. I když jsem si časem zvykl, delší odezva byla patrná.

K ovládání kurzoru můžete použít i TrackPoint. U něho jsem si žádného zpoždění nevšiml; je možné, že vadou touchpadu disponoval pouze testovaný kus.

Na klávesnici nalezneme i čtečku otisků prstů a poutko, do kterého lze zasunout pero, které je dodáváno v balení.

Jedná se o Lenovo Active Pen. Díky tomu, že není „dokováno“ v zařízení, může disponovat o něco větší tloušťkou, což zapříčiňuje to, že se velice dobře drží v ruce a je s ním radost psát; reakce na tlak i odezva je bezproblémová a za dobu testování jsem s ním neměl jediný problém. Disponuje dvěma tlačítky, jejichž funkčnost lze nastavit dle vašich preferencí v předinstalovaném softwaru.

To, že pero nelze (z pochopitelných důvodů) do zařízení zasunout, přináší dvě nevýhody – můžete jej poměrně snadno ztratit (pokud jej nebudete nosit stále v poutku u klávesnice) a taky v sobě nemá integrovanou baterii, která by se po zasunutí dobíjela. Pero je poháněno baterií typu AAAA, kterou je možné po odšroubování horního krytu vyměnit.

Od stereo reproduktorů nečekejte zázraky. Jsou zaměřeny hlavně na středové pásmo a nepomůžete jim ani nastavením ekvalizéru, reproduktory to zkrátka nejsou schopny „vyhrát“. Je to škoda, pokud by si výrobce dal záležet, určitě by se do takto kompaktního zařízení daly vměstnat lepší (příkladem budiž telefon Google Pixel 4).

Fotoaparáty

Na zadní straně tabletu nalezneme jednu 8Mpx čočku fotoaparátu. Za denního světla jsou snímky celkem povedené, trpí ale nedostatkem detailů, čehož si všimnete zejména při přiblížení. Snímky v noci, případně za šera, jsou v podstatě nepoužitelné; trpí značným množstvím šumu.

Na straně přední nalezneme 5Mpx webkameru s IR (z toho vyplývá podpora Windows Hello). Kvalita webkamery na VOIP komunikaci bohatě postačí, ačkoliv má tendenci dost „přepalovat“. Co se týče IR, je to nesmírně návyková záležitost a věřte, že se budete neradi vracet ke klasickým heslům. Kamera vás rozpozná za jakýchkoliv světelných podmínek a do systému vás pustí prakticky okamžitě.

Benchmarky

Ještě než zhodnotím samotný výkon zařízení, chtěl bych se na chvíli zastavit u jeho hlučnosti. I při zcela klidovém stavu se malý ventilátor stále točil, a jeho ložisko nepříjemně cvakalo. Při běžném každodenním ruchu byste si toho asi nevšimli, nicméně v nočních hodinách mi to celkem „drásalo nervy“ a nechápu, proč se tablet nemůže, i při úplné nečinnosti, chladit zcela pasivně. Věřím, že tento neduh výrobce opraví aktualizací BIOSu – Lenovo Vantage mě na konci testování na jednu upozornilo, nicméně v changelogu nebyla o ventilátoru ani zmínka. Tak snad někdy v budoucnu.

Při náročnější činnosti ucítíte zahřívání na pravé straně, u výdechu ventilátoru. Ačkoliv se systém zvládne uchladit (teploty dosahovaly maximálně 80 °C), malý větráček produkuje dosti výrazné hučení.

CrystalDiskMark

PCMark

3DMark

Cinebench

Baterie

Akumulátor mi při běžné kancelářské práci (80% jas, zaplá WiFi a Bluetooth) vydržel zhruba sedm až osm hodin, výdrž tedy hodnotím jako dobrou. Z nuly na osmdesát procent baterii dobijete s dodávaným 65W adaptérem již za necelou hodinku (díky Rapid Charge), v případě plného nabití počítejte zhruba s hodinou a půl. Dobíjet se dá i pomocí klasické nabíječky telefonu – s 18 W jsem byl na cca 90 % za dvě až tři hodiny.