Lenovo Tab P11 Pro: prémiový tablet s nedotaženým software (recenze)
Jak jsem zmiňoval již v prvním pohledu, trh s Android tablety se vyvíjí úplně jiným způsobem než trh s mobily. Zatímco na trhu s chytrými telefony se výrobci předhání, kdo nabídne lepší technologie, kdo bude mít vyšší výkon, více paměti, lepší displej či lepší soustavu fotoaparátů, tabletům téměř výhradně dominuje nabídka s ohledem a co nejdostupnější cenu. V podstatě se počítá s tím, že tablet je něco doplňkového (což je rozhodně pravda), na čem tolik nezáleží a za co hlavně lidé nejsou ochotní utrácet takové peníze – člověk si koupí telefon na 10, 15, 20 tisíc, ale neinvestuje ani 10 tisíc do tabletu. Realitou tak je, že tablet nad 10 000 Kč aby jeden pohledal.
Lenovo se ale rozhodlo, trhu a trendu navzdory, uvést prémiový, solidně vybavený 11″ tablet, kterému vévodí OLED panel, kovová konstrukce, spousta příslušenství již v balení a mobilní LTE modem jen za tisícovkový příplatek. Slibuje navíc možnost použít tablet i pro práci díky přibalené odnímatelné klávesnici. Cenově jsme ale už na 18 tisících. Jak si Lenovo Tab P11 Pro vede? Na to se podíváme v dnešní recenzi!
Pro a „ne-Pro“
Vedle dnes testované verze s přídomkem „Pro“ nabízí Lenovo také o poznání levnější „ne-Pro“ variantu. U té samozřejmě najdeme mnohem skromnější balení, které skýtá jen tablet samotný, bez dalšího příslušenství, parametry jsou také o poznání nižší (procesor nižší řady, méně paměti RAM, menší úložiště, IPS displej namísto OLED), ale design a provedení jsou de facto zachovány, no a cenovka začíná na necelých 8 000 Kč s DPH.
Vzhled a provedení
Design tabletu Lenovo Tab P11 Pro je decentně elegantní. Tělo tabletu je kovové – jedná se o poměrně tenký kvádr s plochými hranami a zaoblenými rohy. Obvodová hrana nabídne pro Lenovo typické zabroušení, které vykouzlí kolem displeje stříbrnou linku. Boky narušují pouze pásky antén pro mobilní připojení (na nejdelší, horní hraně najdeme hned čtyři), jinak je povrch jednolitý, z kovu. Hliník je obarven do tmavší kovově šedé (volitelně je ale k dispozici i světlá varianta), přičemž zhruba horní pětina zad je pískovaná, a tak má pod určitými úhly světlejší nebo tmavší barvu – působí to poměrně efektně a připomíná mi to víko ThinkBooků.
Ze zad vystupuje poměrně masivní modul dvou kamer ve tvaru pilulky, nic jiného je pak už nenarušuje. Po bocích na krátkých hranách najdeme čtyři mřížky reproduktorů, horní, dlouhá hrana pak ukáže tlačítka hlasitosti, také v broušeném provedení.
Líc tabletu nenabídne kromě tvrzeného skla s tenkým, černým rámečkem už nic. Potěší moderní zaoblené rohy displeje.
V ruce působí tablet solidním, bytelným dojmem, ale vzhledem k jeho tenkému provedení bych jej určitě ohýbat nedoporučoval. Dodám, že rozměry zařízení jsou 264,28 × 5,8 × 171,4 mm při hmotnosti 485 gramů.
Displej a zvuk
Chloubou tabletu Lenovo Tab P11 Pro je bez pochyb jeho displej. 11,5″ obrazovka s poměrem stran 16:10 nabízí 2K (nebo také WQXGA) rozlišení 2 560 × 1 600 bodů, neboli 263 bodů na palec. Její zaoblené rohy trochu napoví, že panel je typu OLED, který se (zjednodušeně řečeno) skládá z miniaturních svítících diod, a tak nabídne špičkový (de facto nekonečný) kontrast. Jeho standardní jas je 350 nit, ale v HDR režimu (podporuje jak HDR10, tak Dolby Vision) je schopen vykouzlit až 500 nit. Nepřekvapí potom ani 10bitová hloubka barev nebo 108% pokrytí barevného prostoru NTSC. Dodám, že díky tenkým rámečkům pokrývá displej 87 % povrchu těla, což ale má i svá úskalí. Tím hlavním je, že tablet není pořádně za co uchopit do ruky, a tak – nebudete-li si dávat pozor – bude snadno a často docházet k nechtěným dotykům.
Obrazovka je samozřejmě překryta tvrzeným sklem s povrchovou úpravou redukující otisky prstů a nabídne vícedotykové ovládání až deseti prsty. O regulaci displeje se stará senzor okolního osvětlení (jas) a Hallův senzor a senzor přiblížení (automatické vypínání a zapínání displeje). Potěší, že zařízení se dokáže probudit pouhým zvednutím.
Jaký je ale obraz v reálu? Ostrý, prokreslený, barevný, kontrastní a jasný – v HDR se jedná opravdu o úchvatnou podívanou, která by mohla být lepší snad jen s vyšším jasem. Otázkou však je, zda by to mělo na tak malé obrazovce jakýkoliv smysl.
Ani zvuk Lenovo nijak neošidilo. Tablet nabídne hned čtveřici 1,5W reproduktorů od JBL, kterým nechybí rozšíření Dolby Atmos. Zvuk je hlasitý a prokreslený, má velmi přirozený přednes a velmi rád jsem na tabletu (i díky skvělému displeji) sledoval videa, seriály a občas filmy.
Systém a software
Ihned po vybalení byl v tabletu předinstalovaný operační systém Android ve verzi 10. Protože se na poli Androidu už příliš nepohybuju, nedokážu s jistotou zhodnotit, zda byl systém převážně „čistý“ či doplněný a Lenovem upravený, nicméně tablet nenabízel přílišné množství předinstalovaných aplikací, jejich většinu tvořily ty od Google, jako je Gmail nebo YouTube. Amazon Music a Netflix si sem cestu sice našly, ale jednalo se spíše o výjimky. Potěšily ale předinstalované základní verze aplikací Bamboo Paper a Squid, díky kterým si uživatel může vyzkoušet možností přibaleného pera.
Za co Google chválím, je postupný vývoj Androidu pro pracovní použití s klávesnicí a myší. Je sice znát, že to pro Google není priorita, a tak vývoj nepokračuje tak rychle jako jiné oblasti, ale celkově je systém připravený na připojení externí klávesnice, je schopen automaticky (pokud si to přejete) přepnout zobrazení a rozložení do „pracovního“ režimu, kdy se tablet chová více jako notebook (ovládací prvky systému se přesunou na kraj, zatímco spodní hrana obrazovky nabídne seznam běžících aplikací, podobně jako ve Windows. Aplikace se pak ve výchozím stavu nespouští na celé obrazovce, ale v oknech.
Na obrazovce je kurzor myši a deaktivuje se dotyková klávesnice. Po odpojení klávesnice se vše zase vrátí do normálu dotykového ovládání. Šikovné, ačkoliv bez chyb to není – stávalo se mi (a ne až tak výjimečně), že se tablet přepnul do „pracovního režimu“, ale dotyková klávesnice stejně neustále vyskakovala, bez ohledu na připojení klávesnice externí (pomohla obvykle náhodná kombinace akcí uspání, probuzení, odepnutí klávesnice, opětovné připojení a pozavírání aplikací). Výběr textu myší je zase nedotažený, protože se chová jako výběr prsty – čili z notebooků známé „chytni a táhni“ nefunguje.
Vyloženě negativně však hodnotím fakt, že tablet nevypíná touchpad během psaní, stávalo se mi tak – zvlášť, když jsem na to nemyslel – že jsem psal a cvaknutím na mezerník si posouval kurzor. To je nemilé zjištění, že píšete půlku věty jinam. No a klávesová zkratka Ctrl+Shift přepíná klávesnice namísto označování textu po slovech. A nelze to změnit ani vypnout. Opět – zezačátku, než jsem si zvykl, jsem hodně nadával!
Podtrženo, sečteno – pracovní režim je skvělý nápad a v mnoha ohledech používání Android tabletu s klávesnicí a touchpadem přibližuje Windows zařízením, ale pořád se pod tím vším skrývá v první řadě mobilní operační systém. Práce v oknech? Dobrý nápad, ale máte jen dvě možnosti použití – okno emulující mobilní zobrazení a celá či částečně celá obrazovka (dvě okna vedle sebe). Chcete na tabletu pracovat s klávesnicí a myší? Jde to, ale práce s textem je méně pohodlná než na notebooku, nehledě na softwarové chyby, kdy tablet občas svéhlavě zobrazuje dotykovou klávesnici, i když je připojená ta fyzická. No a vyložený přešlap je absence deaktivace touchpadu během psaní.
Příslušenství – klávesnice, stojánek, pero
Jak jsem zmínil, balení tabletu Lenovo Tab P11 Pro je více než štědré, a tak v něm vedle tabletu najdete i klávesnici, stojánek a pero. Každý kus si samostatně popíšeme a zhodnotíme!
Stojánek má měkčený povrch a na tablet se pevně nacvakne pomocí magnetu. Drží dobře, o to se nemusíte bát. Překryje celou zadní stranu, kterou tak chrání, včetně čoček fotoaparátů, které následně nevyčnívají. Stojánek má výklopnou spodní polovinu s pantem, podobně jako Windows 2v1 tablety Lenovo, o kterou se tablet opře a drží úhel. Moc se mi líbilo, že rub stojánku je potažený šedou, hrubší látkou, která je příjemná do ruky a moc hezky vypadá. Pant stojánku má skutečně velký rozsah a drží v poloze spolehlivě, a to díky poměrně tuhému pantu. Odklopná část stojánku také využívá magnety – to aby v zavřeném stavu lépe dolehla na záda tabletu. Nevýhodou však je, že se stojánkem budete trochu bojovat při jeho otevírání.
Klávesnice je také na svém rubu potažena hrubou, šedě žíhanou látkou, aby byl dojem kompletní a přenášení pohodlné. S tabletem se klávesnice spojí silnými magnety přes čytřpinový „pogo“ konektor. Klávesnice samozřejmě funguje také jako kryt displeje a i v tomto případě je zajištěno, že se sama neotevře díky magnetům; pomocí senzoru se displej i sám po odklopení klávesnice probudí. Jen to odklápění je docela oříšek, neboť magnety drží spolehlivě a po celém obvodu nenajdete – na rozdíl od stojánku – žádnou škvírku, a tak budete nepohodlně laborovat nehty.
Klávesnice je plastová, poměrně tenká, ale až překvapivě tuhá. Rozložení je šestiřadé, přičemž krajní sloupce jsou hodně redukované. Horní řada kláves je orientovaná multimediálně, specificky pro Android, a tak vedle trojice systémových kláves nabídne ovládání hlasitosti, maximalizaci okna aplikace, ovládání jasu displeje, výstřižek obrazu, zámek obrazovky nebo hlasové vyhledávání. Celkově se mi na klávesnici i přes velmi nízký zdvih a redukované rozložení psalo dobře. Nebýt specifik a omezení systému Android, moc bych si nestěžoval – ostatně napsal jsem na ní většinu této recenze.
Spolu se zadním stojánkem tvoří klávesnice „pracovní pár“, protože promění obyčejný tablet (takřka) v notebook. Je samozřejmě třeba počítat s klasickými omezeními zařízení 2v1, jako je větší nutná plocha oproti notebooku a méně pohodlné používání na klíně.
Aktivní pero Lenovo Precision Pen 2 jsme našli v balení. Jedná se o pero s vestavěnou baterií, které se dobíjí pomocí USB-C konektoru za gumovou krytkou na konci. Designem imituje obyčejnou tužku, nabídne dvě tlačítka, výměnné hroty, 4096 úrovní tlaku a rozpoznání sklonu. Na jedno nabití vydrží až 200 hodin a nabité je v řádu desítek minut. Peru jsem věnoval krátký test a jeho schopnosti jsou solidní. Jistě, pro vážnější tvorbu grafiky je 11″ obrazovka malá, ale občasné kreslení, drobná retuš nebo poznámky zvládne skvěle. Pero netrpí žádným nerovnoměrným snímáním a přesnost je opravdu vysoká.
Dodám, že s perem najdeme v balení i jakési nalepovací pouzdro, se kterým skutečně nevím, co Lenovo zamýšlelo. Ale pochopil jsem, že si jej můžete nalepit na tablet jako takový… Inu, když už má v sobě tablet tolik magnetů, jeden navíc pro pero by byl asi lepší volba…
Konektivita a ovládací prvky
Testovaná konfigurace tabletu Lenovo Tab P11 Pro nabídla maximum toho, co tento model umí. Kromě obligátní dvoupásmové Wi-Fi s podporou standardu AC (a dalších vymožeností, jako je Wi-Fi Direct skrze Miracast) zde máme Bluetooth 5.0 a 4G LTE modem. V šuplíku na horní hraně zařízení se ukrývá slot na nanoSIM a MicroSD kartu (oficiálně udává Lenovo podporu až 1 TB).
O fyzické připojení se stará jediný USB-C (3.2 Gen 1) konektor na spodní straně. Ten slouží k nabíjení, ale nechybí mu OTG, obrazový výstup a podpora rozbočovačů včetně zvuku (tablet nenabízí 3,5mm audio jack, buď si musíte sehnat redukci, která v balení není, nebo bezdrátová sluchátka). Na delší straně zařízení najdeme – jak jsem zmínil – také čtyřpinový pogo konektor pro připojení klávesnice.
Samozřejmostí je pak podpora GPS, GLONASS a – díky LTE modemu – také A-GPS pro rychlejší zaměření polohy.
Na těle tabletu najdeme jen tři tlačítka – zapuštěný a poměrně velký vypínač v rohu kratší strany a v témže rohu, ovšem delší strany, pak ovládání hlasitosti, které vystupuje nad povrch.
Zabezpečení
Kromě šifrování úložiště a klasických hesel, PINů a gest, je tablet chráněn (resp. vás přihlásí do systému) dvojicí metod: rozpoznáním obličeje a čtečkou otisků prstů.
Obličej rozpoznává soustava kamer včetně infrakamery, takže ji jen tak neoklamete. Odemknutí je typicky otázkou momentu. A tak když se spojí funkce probuzení displeje zvednutím s rozpoznáním obličeje, tablet vás přihlásí, než si vůbec promyslíte, proč jste jej vůbec brali do ruky.
Ve velkém tlačítku napájení najdete vestavěnou čtečku otisků prstů, která se už za opravdový prostředek zabezpečení považovat dá. Jedná se o léty prověřené řešení, které funguje spolehlivě a rychle.
Co se mi ale nelíbí, je výchozí nastavení Androidu pro přihlášení, kdy se tablet nejen odemkne, ale i odsune zamykací obrazovku – nejednou se mi stalo, že jsem vzal tablet do ruky, on se odemkl, vzal mě hned na domovskou obrazovku, když já jsem ještě „matlal“ po displeji a spustil si, co jsem spustit nechtěl. Lze to ale samozřejmě změnit v nastavení tak, aby se tablet při rozpoznání obličeje nebo otisku jen odemkl, ale zamykací obrazovku nepřeskočil.
Výkon, úložiště, napájení
Lenovo Tab P11 Pro ve svých útlých kovových útrobách ukrývá 8nm ARM platformu vyšší střední třídy Qualcomm s osmijádrovým procesorem Snapdragon 730G (2,2 GHz) a grafickým jádrem Adreno 618. Ty doplňuje adekvátních 6 GB LPDDR4x operační paměti a 128GB uMPC úložiště (ze kterého je přes 100 GB dostupných pro uživatele a přenosové rychlosti náhodného čtení dosahují zhruba 460 MB/s, zápisu pak kolem 200 MB/s).
Díky poměrně výkonnému, vyváženému hardware je chod zařízení velmi plynulý, nesetkal jsem se s žádnými záseky, ani jsem nemusel na nic čekat. Jak je vidět z testů, herní výkon není nejvyšší (na úrovni herních telefonů střední třídy), ale tablet si bez problému poradí i s náročnějšími 3D hrami. Jako doma je Lenovo Tab P11 Pro v multimédiích, kde obrazovými i zvukovými schopnostmi exceluje.
O napájení se stará vestavěný Li-Pol akumulátor o kapacitě 8 400 mAh. Ten nabíjí přiložená 20W kompaktní nabíječka. Tablet podporuje rychlé nabíjení Quick Charge 3.0 (rekordy ale netrhá, protože 80 % baterie nabijete zhruba za 2 hodiny, celou baterii pak za hodiny tři). A výdrž na baterii? Poměrně příjemná – můžete se spolehnout zhruba na 8-10 hodin běžného, všestranného použití.
Fotoaparáty
V útlém rámečku nad obrazovkou najdeme dvě širokoúhlé 8MPx kamery s pevným ohniskem – jedna pro focení, druhá s podporou infračerveného záznamu pro odemykání tabletu. Mile mě překvapila kvalita obrazu i za špatného osvětlení nebo velkých světelných rozdílů v obrazu, s jejichž vyrovnáváním si kamera poradí bravurně – pro videohovory naprosto perfektní!
Zadní strana pak ukrývá dvě hlavní čočky – 13MPx hlavní, s automatickým ostřením a 5MPx ultraširokoúhlou (tzv. 0,5x zoom, zorné pole 120°) s pevným ohniskem. Když je zhodnotím velmi krátce (a budu přitom ještě velmi benevolentní), napsal bych, že podávají podprůměrné výsledky. 13MPx čočka se drží u tabletového standardu – de facto jakýkoliv telefon ji strčí do kapsy, ale na focení spíše dokumentárního charakteru postačí (fotky postrádají detaily, které splývají, což mě popravdě u 13MPx senzoru trochu překvapuje, ostření je pomalé). 5MPx ultraširoká čočka je ještě o poznání horší – tu má smysl používat jen za ideálního osvětlení, jinak bude obraz zcela neostrý a zrnitý, rohy jsou kvůli velkému zornému poli vždy deformované. Dodám, že fotoaparáty doplňuje také diodový blesk pro focení ve tmě.
Potěší, že aplikace fotoaparátu podporuje skenování dokumentů, o něco méně užitečný je portrétní režim s rozmazáním pozadí. Trochu mě překvapilo, že nejvyšší rozlišení videa je u všech kamer pouze 1080p. Video má použitelnou kvalitu, tablet se snaží o stabilizaci obrazu, která není tak účinná jako fyzicky stabilizovaná čočka, ale pomáhá výrazně; bohužel, ale kvůli pomalému ostření budou záznamy v pohybu spíše rozmazané.
Jak fotoaparáty zhodnotit? Ty čelní plní svou funkci až překvapivě dobře a byl jsem z nich nadšený. Ty zadní jsou zde – jako u jiných tabletů – jen do počtu, aby nabídly tu nejzákladnější službu. Na focení si člověk tablet ale stejně nekupuje.
Odpovědět
0 Komentářů