Yoga Slim 7 Pro (recenze)

Hledáte prvotřídní notebook, který se jen tak ničeho nezalekne? Nejvybavenější model z modelové řady Yoga pro vás může být ideální volbou.

[podcast_episode episode=“42155″ content=“player“]

Testovaná konfigurace

Ještě než začnu popisovat testovanou konfiguraci, dovolte mi zmínit, že jsem testoval produkční (tedy finální) kus, který pro mě byl stažen přímo z české distribuce. Neduhy, které zde zmiňuji, se s největší pravděpodobností budou objevovat i na dalších kusech.

A teď již pojďme na slibovaný výčet parametrů. Testovaný kousek poháněl osmijádrový (virtuálně však šestnáctijádrový) procesor AMD Ryzen 7 5800H s taktem až 4,4 GHz. Potěšila mě 16GB RAM paměť, díky které byl multitasking hračkou. Svá data jsem ukládal na 1TB SSD, jehož reálná kapacita činila cca 962 GB. Je škoda, že testovaný stroj nedisponoval dedikovanou grafikou, ale to je jenom malinkatá vada na kráse. Dle mých informací je to jediná konfigurace, která se v České republice prodává.

Displej

14″ OLED displej s poměrem stran 16:10 byl jedním slovem parádní. Věřte, že po zkušenosti s touto technologií se budete těžko vracet k běžnému IPS panelu. Displej disponoval skvělými pozorovacími úhly a krásně sytými a kontrastními barvami, zejména černou. Velkým kladem bylo i 2,8K (2 880 × 1 800) rozlišení, díky kterému byl obraz na displeji krásně ostrý a rastr byste hledali jen marně. Krom 2,8K rozlišení displej disponoval 90Hz obnovovací frekvencí, díky čemuž byly veškeré animace krásně plynulé. Samozřejmostí byla i podpora HDR a Dolby Vision. Potěší i 100% barevné pokrytí DCI-P3.

K 400nitovému nejvyššímu jasu nemám žádných výhrad, displej je nádherně čitelný i za slunečného počasí; naopak ve večerních hodinách je jeho nejnižší jas dostatečně nízký, takže vás z něho nebudou bolet oči. Potěší i sensor jasu – na náhlé změny světelných podmínek reagoval okamžitě, nebyl ale tak spolehlivý jako na telefonech, častěji jsem si jas upravoval manuálně.

Kdybych měl displeji něco vytknout, byla by to absence dotykového ovládání a taktéž absence antireflexní úpravy.

Jednou z nevýhod OLED displejů je tzv. vypalování obrazu (screen burn-in), ale tohoto jevu jsem si za dobu testování nevšiml. Všichni výrobci OLED panelů však v dnešní době používají metody, kterými tomuto jevu předchází, výsledky však bude možné poznat až po jednom či dvou letech provozu.

Konektory

Pojďme se podívat na konektorovou výbavu. Vlevo nalezneme dvě USB-C (oboje ve verzi 3.2 Gen 2, nesmí chybět podpora PowerDelivery 3.0 a DisplayPort 1.4).

Vpravo najdeme 3,5mm jack, USB-A (3.1 Gen 2, Always-on) a tlačítko napájení. Toho jsem se za dobu testování ani jednou nedotkl, notebook se po otevření víka zapnul sám. Pokud by vám tato funkce vadila, lze ji jednoduše vypnout v BIOSu.

Zpracování, dojmy, klávesnice

Notebook je tvořen z hliníku, a ačkoliv se jedná o prémiové zařízení, zdálo se mi, že mnou testovaný IdeaPad 5 14 byl zpracován mnohem lépe. Při uchopení za roh základny bylo slyšet, jako by v notebooku cosi luplo. Zpracování tedy nebylo na nejlepší úrovni.

Na klávesnici se mi psalo dobře. Klávesy mají nízký stisk, výrobce se chlubí tím, že každá z kláves je potažena úpravou proti otiskům prstů. Já osobně jsem nerozeznal rozdíl oproti běžné klávesnici, domnívám se, že se jedná pouze o marketingový tah.

Klávesnice disponovala bílým, dvouúrovňovým podsvícením. Krom toho můžete podsvícení nechat i na automatice, která si bere data ze senzoru jasu. Na rozdíl od displeje, kde jsem do toho automatice „kecal“, jsem s automatickým podsvícením pracoval většinu času. Pokud jsem na počítači například konzumoval video a nesáhl jsem ani na klávesnici ani na touchpad, podsvícení se vyplo.

S touchpadem nebyl za dobu testování jediný problém. Pracovalo se s ním příjemně, potěšilo mě, že jeho tiché zapuštěné tlačítko se dalo stisknout i v horní ploše. Samozřejmostí je podpora veškerých multidotykových gest.

Testovaný kus disponoval IR kamerou s podporou Windows Hello. Díky tomu po zapnutí počítače nemusíte zadávat svůj PIN ani heslo, notebook vás „pozná“, a to prakticky okamžitě. Je to velice návyková funkce.

Kvalita webkamery mě nijak neohromila, ani nezklamala.

2×2W reproduktory mě příjemně překvapily. Snaží se i o náznak basů a poslech je příjemný; nemá ale na konfiguraci se subwooferem, kterým disponují ty nejvyšší řady notebooků (např. X1 Carbon).

Windows 11

Dovolte mi se zmínit i o novém operačním systému Windows 11. Velké změny nečekejte. Nový „kabát“ mu sluší, jeho zakulacené hrany mi dost připomínají Android 12. Potěšily mě maličkosti, jako například to, že operační systém dokáže odhadnout, jak dlouho mu bude trvat aktualizace. Změnou si taktéž prošlo ovládací centrum, které se zobrazí po kliknutí na jednu z ikon Wi-Fi, hlasitosti nebo baterie.

Nové oznamovací centrum

Předpoklad trvání instalace aktualizace

Na Windows 10 se po najetí na ikonu baterie zobrazil odhadovaný čas, na Windows 11 tato funkcionalita, zdá se, není. Chcete-li odhadovaný čas zobrazit, nezbývá vám nic jiného než jít do nastavení. Jako krok zpět beru i novou, přepracovanou kontextovou nabídku. Té se ale lze zbavit úpravou hodnot v registrech.

Pokud by vás ohledně úprav zajímalo více, počkejte si na můj další článek, kde se jim budu věnovat podrobněji.

Výkon

Z hlediska výkonu si nemám na co stěžovat, výkon procesoru na kancelářskou práci bohatě postačuje, a ještě vám zbude dost výkonu k dobru. Na počítači jsem zkoušel hrát i nenáročné hry, jako například Euro Truck Simulator 2. Na vysoké až ultra detaily jsem dosahoval 40-50 FPS. 16GB RAM paměť mě nijak neomezovala v multitaskingu.

Co se hlučnosti týče, při kancelářské práci je notebook prakticky neslyšný, chladí se pasivně. Při náročnější procesorové činnosti počítejte s hlasitějším ševelením.

CrystalDiskMark

PCMark

3DMark

Baterie

Zklamáním pro mě byla výdrž na jedno nabití. Při kancelářské práci (neustále zapnutých 90 Hz, jas na 40 %, zapnutá Wi-Fi a Bluetooth) jsem se dostal na 5-6 hodin výdrže. Při vyšším vytížení jsem notebook zvládnul vybít za 2-3 hodiny, při hraní her počítejte s výdrží menší než 1,5 hodiny.