ThinkPad X1 Nano (druhý pohled)

Pokud často cestujete a potřebujete to nejlepší z nejlepších, mohl by vás (zejména díky extrémně nízké váze a kompaktnosti) zaujmout model z vrcholné řady X1: X1 Nano.

Testovaná konfigurace

Testovaný kus byl poháněn čtyřjádrovým (virtuálně osmijádrovým) procesorem Intel Core i7-1160G7 s integrovanou grafikou Intel Iris Xe Graphics. Bezproblémový multitasking zajišťovalo (dnes již standardních) 16 GB RAM paměti a svá data jsem ukládal na 512GB SSD, jehož reálná kapacita činila ~475 GB.

Konektorová výbava

Zklamáním pro někoho může být konektorová výbava. Z hlediska konektivity se budete muset spokojit pouze se dvěma USB-C s rozhraním ThunderBolt 4. Naštěstí nechybí podpora dokování. Mrzí mě, že se do konstrukce nevtěsnal HDMI port, ale vzhledem k vysoké tenkosti je jeho absence pochopitelná. Pokud tedy často prezentujete, bude třeba si zakoupit adaptér – v balení ho bohužel nenajdete.

Z hlediska bezdrátové konektivity nechybí naštěstí nic. K dispozici je vám WiFi 6 (802.11ax), Bluetooth 5.2, a testovaná konfigurace disponovala volitelným 4G modulem.

Displej

13“ IPS displej s poměrem stran 16:10 a 2K rozlišením (2160 × 1350) mě příjemně překvapil, a to hlavně díky vyššímu, 450nitovému jasu, díky čemuž není až takový problém pracovat se sluncem v zádech. Další výhodu vidím v antireflexní úpravě.

Musím uznat, že při prvním spuštění jsem si myslel, že mám co dočinění s OLED panelem, a po nastudování specifikací jsem se dost divil, když jsem zjistil, že jde „jen“ o (velice dobré) IPS, kterému nechybí 100% pokrytí prostoru sRGB a podpora Dolby Vision.

Konstrukce, dojmy, klávesnice

Znovu zde musím vyzdvihnout kompaktnost notebooku. Je extrémně lehoučký (váží pod 1 kg) a snadno přenositelný. Je vyroben z těch nejlepších materiálů; za dobu testování nic ani jednou nevrzlo, velice rád jsem s ním cestoval a užíval jsem si každou sekundu, kdy jsem na něm psal či jen konzumoval multimédia.

I takový detail, jakým je otevření víka, je zážitkem. Panty nejsou nijak tuhé, víko tak bezproblémově otevřete jednou rukou.

Pokud jste už někdy používali ThinkPad, klávesnice vás nijak nepřekvapí. Píše se na ní dobře a má vcelku standardní rozložení (výjimkou je zmenšená funkční řada horních kláves), po zvyknutí si na poměrně nízký zdvih na ní lze psát bez překlepů. Mrzí mě, že Lenovo nezvolilo klávesnici s vyšším zdvihem; kdybych měl totiž klávesnici něco vytknout, byl by to právě již zmíněný nízký zdvih.

Při prvních hodinách užívání jsem dost bojoval s velikostí touchpadu, ale po pár dnech užívání jsem si zvykl. Je totiž dost malý, ale chápu, že do těla notebooku by inženýři Lenova těžko vtěsnali větší. Nechybí mu podpora veškerých multidotykových gest a jeho zapuštěné tlačítko lze stisknout i v jeho horní polovině, což uvítáte třeba při přesouvání souborů. Touchpad byl i při standardním nastavení dost citlivý – pokud trpíte na zpocené ruce stejně jako já, citlivost si snižte.

Reproduktory hrají na tak malé tělo opravdu hlasitě, ale mě lehce zklamaly zejména svou kvalitou. Jsou sice čtyři (dva výškové a dva v podstatě středobasové) a pyšní se certifikací Dolby, ale po vypnutí veškerých softwarových efektů se dostaví zklamání, protože bez nich jsou reproduktory „bez života“, hrají tiše, zvuk zkrátka ztratí svou energičnost.

Ačkoliv jsem měl v aplikaci Dolby vypnutý Surround virtualizer & Volume leveler a aplikovaný pouze vlastní ekvalizér, při nočním poslechu bylo slyšet, jako by se Dolby snažilo o kompresi zvuku (snižování dynamiky) a pokud jsem se na to zaměřil, činilo to poslech dosti nepříjemným. Je to detail, ale pokud si na kvalitu audia potrpíte tak, jako já, považuji za vhodné vás na to upozornit. A dovolím si ještě jednu poznámku. Díky rozmístění jednotlivých reproduktorů se zvuk dost slévá, stereo prostor zdaleka není tak výrazný jako u větších notebooků.

Co se zabezpečení dat týče, testovaný kus byl vybaven kamerou s podporou Windows Hello a pokud detekoval, že u něho nesedíte, zhruba po minutě se uzamknul a uspal (tzv. HPD funkce – Human Presence Detection). Pokud jste se k počítači zase vrátili, probudil se ze spánku a vy jste mohli pokračovat v práci. Tato funkce je ve spojení s již zmiňovaným rozpoznáváním obličeje velice návyková.

Funkce je to celkem „promakaná“: Pokud vám na počítači běží video a odejdete, počítač se neuspí – pokud posloucháte hudbu, počítač se uspí, ale přehrávání pokračuje dál.

Baterie a výkon

Za celou dobu používání jsem neměl sebemenší problém s nedostatkem výkonu – skoro až bych řekl, že konfigurace s Core i7 v kombinaci s 16 GB RAM je na běžnou kancelářskou práci až příliš výkonná. Pokud ale rádi používáte mnoho doplňků v prohlížečích a máte otevřených několik karet; zároveň, vyšší kapacitu RAM oceníte.

Testovaný kousek měl problém s chlazením – v zátěži, zejména při práci na klíně (kdy notebooku omezíte nasávání vzduchu) měl tendenci se přehřívat. Krom toho byl ale většinu času tichý a studený.

Z hlediska výdrže na nabití nemám žádnou výtku. Notebook bez problémů vydrží osmihodinový pracovní den (jas 75-100 %, zapnutá WiFi a Bluetooth, kancelářská práce) a většinou vám ještě zbude pár procent k dobru.