OneLink Pro Dock: zkušenosti

Lenovo nedávno představilo profesionální verzi úspěšného OneLink Docku, dokovacího řešení pro Ultrabooky a některé ThinkPady, s názvem OneLink Pro Dock, který nabízí dva digitální obrazové výstupy, více USB 3.0, ovšem při zachování možností a výhod OneLink Docku. Dnes se na OneLink Pro Dock podíváme a shrneme si zkušenosti z používání spolu s S440.

V oblasti dokování má Lenovo poměrně jasný cíl: nabízet dokovací řešení pro co nejširší skupinu zařízení, ideálně pro všechny. Kromě klasických ThinkPadů, které tradičně již dlouhé roky nabízí nativní mechanické docky, představilo Lenovo spolu s původním X1 Carbon univerzální řešení v podobě ThinkPad USB 3.0 Docku, který nabízel (sice nenativní) možnost dokování včetně USB hubu, sítě, zvuku i obrazových výstupů. Řešení však stále nebylo ideální, protože nenativní dock znamenal, že veškeré výstupy byly redukované, emulované z USB, obraz např. pomocí DisplayLink hardware, což znamená zátěž pro procesor a snížený výkon a použitelnost v náročnějších aplikacích.

V loňském roce, s příchodem nové generace ThinkPadů E a S, představilo Lenovo unikátní dokovací řešení pomocí technologie OneLink. Ta skrze jediný jednoduchý konektor zhruba o velikosti dvou USB vedle sebe zajišťuje USB hub, nativní grafický výstup, ale také napájení notebooku. Řešení vzniklo jako alternativa dokování pro notebooky, které nemohou být vybaveny mechanickým dockem, ať už z jakékoliv důvodu (cena, ale také velikost – do tenkého Ultrabooku se dokovací konektor nevejde). Zatím jsme mohli otestovat jen základní verzi OneLink Docku, která byla určená především méně náročným uživatelům (nabízela jen dvě USB 3.0, jeden obrazový výstup v provedení HDMI). Dnes se však podíváme na očekávanou novinku, OneLink Pro Dock, který nabídne navíc dva USB 3.0 porty a disponuje hned dvěma digitálními obrazovými výstupy (DVI a DisplayPort). Otestovat jsme ho mohli spolu se zcela novým ThinkPadem S440.

Vzhled, provedení, konstrukce

Všechny ne-mechanické docky od Lenova doposud vydané mají zcela shodný design, liší se pouze zadní stranou s konektory – to mi přijde jako dobrý nápad, a to nejenom proto, že se ušetří na výrobních nákladech (co si budeme povídat…), ale hlavně proto, že (jak je u ThinkPadů zvykem) to vytváří jednotnost a snandý přehled.

Konstrukčně se jedná – na rozdíl od podobných konkurenčních produktů – o “věž”, tedy krabičku, která je položená nastojato. Čelní strana je vždy černá, lesklá (to je sice efektní, ale asi si umíte představit, jak je to praktické – s ohledem na šmouhy od prstů a škrábance samozřejmě vůbec) s logem ThinkPad, červenou indikační diodou a standardní trojicí konektorů. Až teprve boky mohou mít jinou barvu – původní dock byl kvůli ThinkPadům E dostupný např. i v červené nebo stříbrné, profesionální verze, kterou testujeme dnes, je jen černá (resp. grafitová), čímž opět dává jasně najevo, ke kterým strojům se řadí.

Vertikální orientace namísto klasické “ležmo” se může na první pohled jevit nerozumně, nicméně Lenovo při konstrukci přemýšlelo a tvary, použité materiály i rozmístění konektorů velmi dobře zabraňují převrácení – ačkoliv je vnější kryt pastový, dock je vyztužený poměrně tlustým kovovým plátem vzadu. Většina váhy je navíc dole, u základny, a zařízení se směrem dozadu mírně rozšiřuje, horní hrana zase směrem dozadu padá. Gumové proužky na spodní straně, které se rovněž inteligentně rozbíhají, navíc drží dock pevně na stole, bez posouvání.

Konektory

Jak jsem zmínil, zásadním rozdílem Pro Docku oproti klasické verzi je širší konektorová výbava jasně vycházející vstříc profesionálním uživatelům. Rychlý soupis konektorů níže:

• Vepředu:
  • 2x USB 3.0 (1x stále napájený)
  • Sdružený audio konektor pro sluchátka a mikrofon (3,5mm jack) – čip C-Media CM6500B
• Vzadu:
  • 2x USB 3.0
  • 2x USB 2.0
  • Gigabitová LAN – adaptér Realtek RTL8153
  • DisplayPort
  • DVI-I (Single Link)
  • Napájecí konektor
• Bok:
  • Zámek Kensington

Rozmístění konektorů má svou logiku a musím s ní souhlasit (na rozdíl od jednoduššího, běžného OneLink Docku dává zde mnohem větší smysl) – na přední straně najdete konektory pro rychlý přístup, tedy pro zařízení, která připojujete jen jednorázově. Mluvíme zde o např. flash discích. Nicméně jedno stále napájené USB má tu výhodu, že díky němu můžete pohodlně nabíjet např. mobilní telefon nebo MP3 přehrávač, a to i v případě, že je notebook uspaný, vypnutý, nebo úplně odpojený od stanice. Pak už je to jen sdružený audio konektor pro sluchátka – zde vidím logiku v tom, že zvuk povedete spolu s obrazem ze zadních konektorů.

Na zadní straně najdeme úplně dole propojovací kabel s notebookem, hned nad ním plochou zdířku pro napájení (nový napájecí konektor ThinkPad), v balení se stanicí navíc najdete 90W napáječ, který zvládne nabíjet jakýkoliv ThinkPad, a to včetně RapidCharge u podporovaných modelů (X1 Carbon apod.). Chytře se blíže k základně umístil také rozměrný DVI-I konektor (podporující tedy jak digitální výstup DVI, tak redukci na VGA, která je ostatně v balení), hned nad ním to je plnohodnotný DisplayPort (s označením ++, tedy s možností redukce na další typy konektorů). To by byl výčet nativních konektorů, zbytek je již redukovaný pomocí USB – předně je to gigabitový ethernet (LAN) s funkcí boot on LAN, dvojice USB 2.0 pro “pomalejší”, ale stále zapojená zařízení, jako jsou tiskárny, myši, klávesnice, no a dvojice USB 3.0 opět pro stále připojená, ovšem rychlá zařízení. Typickým příkladem jsou externí USB 3.0 disky pro zálohu nebo data.

Dodám ještě informaci vážící se k obrazovým výstupům, která vás bude jistě zajímat. Fyzicky jde z notebooku obrazový signál skrze DisplayPort. Na původním docku je tento redukovaný na HDMI, se kterým je přímo kompatibilní, v případě nového OneLink Pro Docku je rozdělený na jeden plnohodnotný DisplayPort a Single Link DVI-I. Co to znamená? Pokud připojíte displej (a zvuk) pouze přes DisplayPort, máte k dispozici maximální rozlišení 2 560 x 1 600 bodů. V případě DVI je to 1 920 x 1 200 bodů. Připojíte-li dva monitory, maximální rozlišení u DisplayPortu se sníží rovněž na 1 920 x 1 200 bodů. Jednoduchý závěr: dva monitory můžete provozovat v maximálním rozlišení WUXGA u každého. To je ale, myslím, omezení, které by cílové skupině nemělo vadit – buď jeden obrovský monitor, nebo dva klasické.

Praktické zkušenosti

Vzhledem k tomu, že v obecné rovině již nemá smysl k OneLink Pro Docku cokoliv dodávat, zaměřím se už jen na další praktické zkušenosti a osobní postřehy, které – s vaším dovolením – shrnu pouze do kratších bodů podle toho, jak mě budou napadat.

• Kabel OneLink Pro Docku (resp. obecně OneLink technologie) je poměrně tlustý, nicméně není tak neforemný, jak by se mohlo zdát – určitě je měkčí než kvalitnější obrazové kabely se stíněním.
  
• Kabel je poměrně dlouhý – zhruba 80 cm, nicméně představuje asi dobrý kompromis mezi příliš krátkým kabelem, pokud by byla stanice na druhé straně notebooku, a příliš dlouhým, aby se pletl, pokud bude notebook blízko stanice. Závisí to silně na stylu používání, ale přesto je vždy lepší, pokud bude stanice na druhé straně notebooku, než odkud vede OneLink konektor.
  
• OneLink konektor je poměrně velký, o něco širší než dvě USB vedle sebe, a zpočátku jde jeho zapojování logicky poměrně ztuha. Po čase klasicky konektor povolí, nicméně i tak není odpojování vždy úplný med, zvlášť když máte zpocené prsty. Pomohlo by vroubkování, které na koncovce chybí.
  
• Velice se mi na docku líbí kombinace červené indikační diody a zrcadleného napájecího tlačítka – díky indikaci víte, kdy je notebook zapnutý a kdy ne (bohužel spánek je indikovaný zhasnutou diodou, i když i to má v době nevypínání, ale uspávání notebooků logiku). Samostatným vypínačem na docku zároveň nemusíte ani otevírat víko notebooku na to, abyste ho zapnuli, nebo uspali. Jiná situace nastává, pokud používáte čtečku otisků na notebooku, nicméně to je stejné jako u nativních, mechanických doků, zde ke změně nebo přidanému omezení nedochází.